Perzekuce kněží brněnské diecéze

Katolická církev byla na území Československa (a tedy i brněnské diecéze) systematicky pronásledována v letech 1948-1989. Pronásledování mělo mnoho podob a týkalo se jak církve jako celku, tak jejích jednotlivých členů. U církve jakožto organizace šlo o naprostou likvidaci nezávislého církevního tisku, vytlačení církve ze společnosti do kostelů, podrobení řady čistě církevních záležitostí kuratele státu, likvidaci řádů a řeholních kongregací, zákonně neodůvodněnou internaci či věznění vysokých církevních hodnostářů a zásahy do obsazování církevních úřadů, resp. znemožnění jmenování do nich. Snahou komunistického režimu bylo také přepisovat a upravovat dějiny českého národa tak, aby by v něm katolická církev působila jako negativní činitel. K tomuto účelu věnovala i velké finanční prostředky, které využila na tvorbu tendenčních historických snímků.

Znak brněnské diecéze

U jednotlivců docházelo k justičním i méně institucializovaným vraždám, věznění a mučení (které řadu obětí zabilo nebo zničilo jejich zdraví natolik, že zemřely krátce po propuštění) a k výrazné a systematické diskriminaci katolíků v přístupu k vyššímu vzdělání a významnějším pozicím ve společnosti.

Intenzita pronásledování katolické církve v Československu kolísala – za nejkrutější éru lze označit konec 40. a počátek 50. let, naopak do značné míry bylo omezeno v letech 1968–1969.

Páter Jan Bula

Soudy s kněžími a řeholníky

Prvním zatčeným po roce 1948 byl Jan Zemek, který se ocitl ve vyšetřovací vazbě již v červnu roku 1948. Spolu s ním byl zatčen farář Jaroslav Stark. O rok později to byl augustinián Ignác Karel Fanfrdla, odsouzen 15. června 1949 a František Xaver Baťka.

K známým zatčeným diecézním kněžím také patřil Jan Dokulil, Stanislav Krátký, Dominik Pecka a Václav Razík. 21. března 1952 byl vynesen rozsudek nad Felixem M. Davídkem. 9. října 1952 byla souzena skupina Nováček Vladimír a spol. Bohuslav Burián zemřel ve vězení.

Perzekuce se dotkla také řádových kněží, někteří byli internováni do Želiva a dalších táborů, odvedeni k tzv. PTP a odsuzováni k vězení za to, že se snažili o řádový život i po zrušení klášterů.

Největší a zároveň nejtragičtější perzekucí kléru brněnské diecéze byly babické procesy (viz případ Babice), kdy po falešném obvinění byly vyneseny rozsudky smrti nad třemi kněžími, Janem Bulou, Václavem Drbolou a Františkem Pařilem. V souvislosti s babickým případem byli zatčeni také kněží P. Podveský a P. Valerián.

Internace biskupa Karla Skoupého
Biskupský znak Karla Skoupého

Brněnský biskup Karel Skoupý podobně jako ostatní biskupové (Josef Beran, Josef Matocha, Josef Hlouch, Štěpán Trochta) byl v roce 1950 nezákonně internován a bylo mu znemožněno vykonávat biskupský úřad. Jeho nejbližší spolupracovníci byli zatýkáni. Sekretář Alois Michálek byl v roce 1950 zatčen a v roce 1951 odsouzen v procesu se sekretáři biskupů Pácha Václav a spol. a spol.(V 5506) V roce 1953 byl biskup Skoupý přísně izolován od svých kněží a diecéze. V roce 1963 byla tato internace uvolněna a dál žil pod dohledem StB v charitním domově v charitním domově v Žernůvce u Tišnova až do roku 1968, kdy znovu ujal svého úřadu.

Seznam perzekvovaných kněží

Odkazy

Literatura
  • Jiří Hanuš a Jan Stříbrný (editoři): Stát a církev v roce 1950, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2000, ISBN 80-85959-71-2 (str. 30-31, 50-67)
  • Václav Vaško: Neumlčená II, Zvon, Praha 1990, ISBN 80-7113-035-4,
  • VLČEK Vojtěch. Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948–1964. Olomouc : Matice cyrilometodějská, 2004. 597 s. ISBN 80-7266-179-5.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.