Ameša Spenta

Ameša Spentové, v avestánštině „Nesmrtelní svatí“ či „Nesmrtelní blahodární“, středopersky Amešáspand či (A)mahraspand, jsou skupina bytostí ctěných v zarathuštrismu, někdy označovaných jako archandělé, zpravidla uváděných v počtu šesti společně s živly či fenomény co zastupují:[1]

• Vohu Manah „Dobré smyšlení“ – dobytek
• Aša Vasišta „Nejlepší pravdivost“ – oheň
• Chšathra Vairja „Žádoucí moc“ – kov
• Ármaiti „Správné myšlení“ – země
• Haurvatát „Celistvost, Zdraví“
• Ameretát „Nesmrtelnost, Dlouhý život“ – rostliny

Mezi Ameša Spenty je však někdy počítán i samotný Ahura Mazda, někdy společně se svým „svatým duchem“ Spenta Mainjuem či jím reprezentovaný. V širším slova smyslu pak pak mohou být jako Ameša Spentové označováni všechny božské bytosti věrné Ahura Mazdovi, pro které je zpravidla spíše užíváno označení jazatové. Užší i širší vymezní Ameša Spentů se objevuje v mladší Avestě, středoperských textech i v současném zarathuštrismu, v gáthách – starší Avestě, se Ameša Spentové vůbec neobjevují, i když může jít o výraz vytvořený samotným Zarathuštrou.[1]

Spenta je častým výrazem užívaným v gáthách, nejstarší části Avesty připisované samotnému Zarathuštrovi, a znamená podporující, posilující, štědrý či svatý. Je příbuzné například českému výrazu svatý, původně znamenajícímu „mocný“, které vychází z praslovanského *svętъ a to zase stejně jako spenta z praindoevropského *kwen. Výraz Ameša Spenta může odpovídat védskému Višve Amrtás „Všichni nesmrtelní“, které označuje všechny bohy. Přívlastek spenta snad mohl znamenat že následovníci Zarathuštry ctí pouze božstva, která jsou vůči stvoření blahodárná.[1]

Podle zastánců trojfunkční hypotézy odpovídají Ameša Spentové starším indoíránským božstvům a jejich kanonické pořadí se objevuje například i na sochách na mohyle Antiocha I., vládce hélenistického království Kommagéné, postavené v 1. století př. n. l.[2]