Pavel Čotek
Pavel Čotek (12. března 1922 Fryšava pod Žákovou horou – 20. července 2005 Olomouc) byl český hudební skladatel, kritik a pedagog.
Pavel Čotek | |
---|---|
Pavel Čotek v 60. letech 20. století | |
Narození | 12. března 1922 Fryšava pod Žákovou horou, Morava Československo |
Úmrtí | 20. července 2005 (ve věku 83 let) Olomouc Česko |
Povolání | hudební skladatel, pedagog, sbormistr a učitel |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Od dětství se učil hře na housle. V době studia na gymnáziu hrál v různých amatérských orchestrech. Po maturitě studoval na Pražské konzervatoři pedagogiku u Vojtěcha Bořivoje Aima, Bohumila Liebicha a Antonína Modra. Skladbu studoval nejprve soukromě Otakara Šína a Jaroslava Řídkého, později na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kde byl žákem Ctirada Kohoutka.
Byl učitelem hudby ve Slaném, v Poličce, Litomyšli a v Chocni. V té době byla jeho skladatelská činnost silně ovlivněna tehdejší politickou realitou. Jako dirigent a sbormistr různých mládežnických souborů získal i dobová ocenění jako Kulturní pionýr I. stupně nebo Odznak práce Československého svazu mládeže v oboru hudební skladby.
Od roku 1960 působil na katedře hudební vědy a výchovy Univerzity Palackého v Olomouci. Nejprve vyučoval hře na klavír a později i hudební teorii. V roce 1991 byl jmenován docentem na katedře hudební vědy, kde setrval až do odchodu do důchodu v roce 2002. Externě vyučoval také na konzervatoři v Ostravě. Významně se podílel na organizaci hudebního života v Olomouci. Byl spolutvůrcem Podzimního festivalu duchovní hudby, předsedou programové rady festivalu dětských pěveckých sborů Svátky písní Olomouc, psal odborné i popularizační články a hudební kritiky. Byl členem a funkcionářem Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, pracoval jako člen komisí ústředních orgánů Svazu skladatelů v Ostravě i v Praze a po dvě období byl členem celostátního výboru Českého hudebního fondu v Praze;
Skladatelsky prošel vývojem od budovatelských začátků ve stylu socialistického realismu k hlavnímu proudu světové hudby 20. století. Vždy si však zachoval dostatečnou míru srozumitelnosti.
Největších úspěchů dosáhl svou tvorbou v 70. a 80. letech. Tehdy zkomponoval okolo osmdesáti skladeb, které byly úspěšně uváděny i nás i v zahraničí. Získal řadu ocenění, mimo jiné Cenu Svazu českých skladatelů a koncertních umělců za sborový cyklus Všemi hlasy (1975) a výroční cenu za rok 1977 za sborovou tvorbu. Byl nositelem státního vyznamenání Za vynikající práci (1982), Zlaté medaile Univerzity Palackého (1987) a Ceny města Olomouc.
Dílo
Orchestrální skladby
- Komorní hudba pro smyčce a bicí nástroje (1963);
- Concertino grosso pro hoboj, klarinet, lesní roh a smyčce (1964);
- Symfonické etudy pro velký orchestr (1965);
- Koncert pro dva hráče na bicí nástroje a orchestr (1967);
- Responsoria pro varhany a orchestr (1970);
- Smyčcová scherza pro komorní orchestr (1973);
- Glosa pro velký orchestr (1974, nahráno);
- Lidové tance pro dechový orchestr (1982);
- Olomoucké barokní ozvěny pro komorní orchestr (1993);
- Moravské taneční nálady pro velký dechový orchestr (1997).
Komorní skladby
- Klavírní chvilky (1955);
- Suita pro housle a klavír (1958);
- Sonatina pro klavír (1960);
- Sonáta pro housle a klavír (1962);
- Podobizna ptáka. Melodram pro dva hlasy a komorní soubor (1963);
- Pět malých vět pro klarinet a klavír (1969);
- Dechová hudba pro pikolu, trubku, basovou trubku, basový trombón a klavír (1970);
- Agógé pro violu a klavír (1974);
- Bicinium pro dva libovolné nástroje (1979);
- Causerie pro basklarinet a klavír (1980);
- Bluety pro pět dechových nástrojů (1982);
- Miniatury (Metamorfózy) pro hoboj (1987);
- Intermedio pro varhany (1993);
- Canzone da sonar pro sopránový saxofon a klavír (1993).
Písně a sbory
- Ohlasy národních písní pro ženský sbor a cappella (1948);
- Pohlednice ze socialistického města. Mužský sbor (1951);
- Ostravské nebe. Mužský sbor (1951);
- Májová (1952);
- Písničky k žatvě. Ženské sbory na lidovou poezii s doprovodem klavíru (1954);
- Dvě písně na slova Josefa Hory pro střední hlas a klavír (1958);
- Písničky na zimu pro soprán, flétnu a harfu (1961);
- Copánek. Ženský sbor (1963);
- Doma. Cyklus písní pro soprán a klavír na slova Milana Bureše a Petra Křičky (1968);
- Dvě starojaponské písně pro soprán a klavír (1969);
- Solfeggii per voci bianchi pro dětský sbor (1975–78);
- Paměť. Cyklus sborů pro mužský, ženský a smíšený sbor (1980);
- Kantáta z veselých not pro dětský sbor a orchestr na slova J. Havla (1980);
- Prstem po Praze (1985);
- Čtyři z Uničovska pro dětský sbor a klavír (1996);
- Tři písně z Horácka (Vysočiny) (1996).
Odkazy
Literatura
- Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
- Gardavský, Čeněk a kol.: Skladatelé dneška, Praha, 1961
- Ocisková, Eva: Skladatelský profil Pavla Čotka (diplomní práce na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci 1981)
- Juráková, Ivana: Pedagogická a organizační činnost učitele a hudebního skladatele Pavla Čotka, nositele Vyznamenání za vynikající práci (diplomní práce na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci 1986)
- Linková, Ilona: Písňová tvorba pro vyšší ženský hlas skladatele Pavla Čotka (tamtéž 1988)
- Závodská, Lenka: Dětská písňová tvorba olomouckého skladatele Pavla Čotka (tamtéž 1991)
- Matoušková, Pavla: Pavel Čotek - hudební skladatel a pedagog (klavírní tvorba) (tamtéž 2001)
- Navrátil, Miloš: Současná tvář skladatele Pavla Čotka (Hudební rozhledy 26, 1973, č. 9, s. 421–428).
- Ocisková, Eva: Pavel Čotek, Komponist und Pädagoge (Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Philosophica, Philosophica-Aesthetica 12, 1993, Olomouc, VUP 1993, s. 115–126).
- Vičarová, Eva, ed.: Hudba v Olomouci. Historie a současnost I. In honorem Pavel Čotek (Olomouc 2003, UP v Olomouci; s krátkým životopisem a soupisem díla).
- Vičar, Jan: Za Pavlem Čotkem (Hudební rozhledy 58, č. 9, 2005, s. 20).
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pavel Čotek
- Rozhovor se skladatelem
- Pavel Čotek v Českém hudebním slovníku osob a institucí