Příčestí
Příčestí (participium, z lat. participare – „mít účast“; české označení vzniklo obrozeneckým převzetím ruského pričástije, což je částečný kalk z latiny[1]) je neurčitý jmenný tvar slovesa, který má v jazyce různé funkce:
- účast na tvorbě složených slovesných časů;
- účast na tvorbě trpného rodu;
- funkce přívlastku;
- alternativa k vedlejším větám (větné kondenzátory);
- a jiné.
Příčestí jsou často základem tvorby přídavných jmen (deverbální adjektiva), např. koupen > koupený, minul > minulý, a podstatných jmen (deverbální substantiva), zakoupen > zakoupení.
Počet druhů příčestí se v různých jazycích liší. Existují např. příčestí minulé, trpné (pasivní), supinum, gerundivum, gerundium, přechodníky (transgresivy) aj.
Čeština
Čeština má příčestí činné a trpné. Ze slovesných kategorií vyjadřují slovesný rod (diatezi) a vid (aspekt), dědí slovesnou valenci (vazebnost).
Příčestí slouží (zpravidla ve spojení s pomocným slovesem být k tvoření jednak minulého času (přišel jsem, on přišel) a jednak opisného pasiva (je, byl zbit).
Obě se plně tvarem, morfologicky shodují s krátkými (jmennými) tvary přídavných jmen, s nimiž ovšem také historicky souvisejí. Ty jsou pak základem jejich plných tvarů, např. ušlý, zbit, zbitý.
S adjektivy mají společné číslo a jmenný rod (genus) a v jeho rámci i životnost jakožto výraz mluvnické shody. Proto tvary (tj. konce koncovek) obou slovesných rodů (resp. příčestí) podléhají rodům jmenným včetně čísla (jednotného a množného), jsou ve shodě s rodem a číslem podmětu, podřizují se mu, „řídí se podmětem“. Podle jmenného rodu (mužského, ženského, středního) a čísla končí na: v jednotném čísle: -0, -a, -o, v množném čísle -i, -y, -a.
Příčestí činné
Příčestí činné (aktivní participium), běžně označované jako příčestí minulé, též „l-ové“. Používá se ve spojení s tvary pomocného slovesa být k tvoření:
- minulého času (původně perfekta; znamenalo výsledek ukončeného minulého děje), např. přišel jsem;
- kondicionálu, podmiňovacího slovesného způsobu, např. přišel bych.
Tvoří se od minulého slovesného kmene rodovými koncovkami -l, -la, -lo v jednotném čísle a -li, -ly, -la v množném čísle. Zakončení se řídí rodem a číslem podmětu.
Příčestí trpné
Příčestí trpné (pasivní participium), též „n/t-ové“ slouží ve spojení s pomocným slovesem být k tvoření opisného pasiva (trpného rodu), např. bude zabit, je zakazován.
Tvoří se od minulého slovesného kmene rodovými koncovkami -n, -na, -no v jednotném čísle a -ni, -ny, -na v množném čísle, nebo -t, -ta, -to v jednotném čísle a -ti, -ty, -ta v množném čísle. Zakončení se rovněž řídí rodem a číslem podmětu.
Příčestí přehledně
| Příčestí | Jednotné číslo |
Množné číslo | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Mužský rod | Ženský rod | Střední rod | Mužský rod životný |
Mužský rod neživotný & ženský rod |
Střední rod | |
| činné | bil dělal |
bila dělala |
bilo dělalo |
bili dělali |
bily dělaly |
bila dělala |
| trpné | bit dělán |
bita dělána |
bito děláno |
biti děláni |
bity dělány |
bita dělána |
Přechodníky a supinum
Můžeme se setkat také s přechodníky – přítomným a minulým – které vyjadřují současné nebo předčasné děje. Mohou se požívat místo vedlejších vět. V současné češtině jsou považovány za zastaralé.
V pračeštině se též po slovesech pohybu používalo supinum, které však bylo nahrazeno infinitivem. Jeho pozůstatkem v současné češtině je infinitivní zakončení -t, které prakticky vytlačilo původní -ti.
Odkazy
Reference
- REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Verze 1.0. Leda, 2007. Heslo „příčestí“
Literatura
Externí odkazy
Slovníkové heslo příčestí ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Participium v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
