Mluvnická shoda

Mluvnická shoda je sjednocení některých hodnot mluvnických (morfologických) kategorií (obvykle osoba, číslo, rod anebo pád) mezi výrazy nebo větnými členy, které jsou součástí určité syntaktické konstrukce. Shoda se řídí mluvnickým typem příslušného jazyka a jeho pravidly.

Čeština

V češtině se shoda uplatňuje v těchto případech:

Shoda přísudku s podmětem

Příklad:

já (1. os. sg.) dělám, ty (2. os. sg.) děláš (2. os. sg.) atd., nikoliv však např. já (1 os. sg.) děláte (2. os. pl.)

Příklady:

Rod Jed. č. Mn. č.
mužský životný pes byl koupen psi byli koupeni
mužský neživotný hrad byl koupen hrady byly koupeny
ženský kočka byla koupena kočky byly koupeny
střední město bylo koupeno města byla koupena

Uvedený příklad ukazuje jak činné (byl, byla…), tak i trpné (koupen, koupena…) příčestí. Shoda ve jmenném rodě se uplatňuje ve všech časech v trpném rodě, pouze v minulém čase v činném rodě a podmiňovacím způsobu.

Petr (muž.) je milý (muž.). Eva (žen.) je milá (žen.).

Je-li součástí jmenného přísudku podstatné jméno, neuplatňuje se shoda vždy:

Eva (žen.) je učitelka (žen.) . x Eva (žen.) je špičkový odborník (muž.).

Několikanásobný podmět

Pokud je podmět složen z podstatných jmen různých rodů, rod mužský životný má přednost před ostatními rody, rod ženský a mužský neživotný mají přednost před rodem středním.

Příklady:

muži a ženy byli
kočky a koťata byly
my jsme byli (my = my všichni/muži) x my jsme byly (my = ženy)

Priorita rodů:

mužský životný > mužský neživotný & ženský > střední

Shodný přívlastek

Přídavné jméno ve funkci přívlastku se skloňuje společně s řídícím podstatným jménem, tj. shoduje se s ním v pádě, čísle a rodě.

Příklad skloňování (spojení přídavného a podstatného jména)
Číslo Pád Pádová otázka Rod mužský
životný		 Rod mužský
neživotný		 Rod ženský Rod střední
Sg. Nominativ kdo? co? mladý člověk mladý stát mladá žena mladé zvíře
Genitiv koho? čeho? mladého člověka mladého státu mladé ženy mladého zvířete
Dativ komu? čemu? mladému člověkovi mladému státu mladé ženě mladému zvířeti
Akuzativ koho? co? mladého člověka mladý stát mladou ženu mladé zvíře
Vokativ oslovení mladý člověče! mladý státe! mladá ženo! mladé zvíře!
Lokál (o) kom? (o) čem? mladém člověkovi mladém státě mladé ženě mladém zvířeti
Instrumentál kým? čím? mladým člověkem mladým státem mladou ženou mladým zvířetem
Pl. Nominativ kdo? co? mladí lidé mladé státy mladé ženy mladá zvířata
Genitiv koho? čeho? mladých lidí mladých států mladých žen mladých zvířat
Dativ komu? čemu? mladým lidem mladým státům mladým ženám mladým zvířatům
Akuzativ koho? co? mladé lidi mladé státy mladé ženy mladá zvířata
Vokativ oslovení mladí lidé! mladé státy! mladé ženy! mladá zvířata!
Lokál (o) kom? (o) čem? mladých lidech mladých státech mladých ženách mladých zvířatech
Instrumentál kým? čím? mladými lidmi mladými státy mladými ženami mladými zvířaty


Přívlastek neshodný (často např. podstatné jméno v genitivu, 2. pádě) si naopak ponechává stejný tvar bez ohledu na řídící podstatné jméno, např.:

dům mé matky, domu mé matky std.

Shoda doplňku se jménem
  • Přídavné jméno ve funkci doplňku se se jménem, k němuž se vztahuje, shoduje v pádě, čísle a rodě, např.:
Dědeček sedí u stolu shrbený. Babička sedí u stolu shrbená.
Našli ji už mrtvou.
Pokládali je za nezvěstné.
  • Přechodník se se jménem v podmětu shoduje v čísle a rodě, např.:
Muž šel kolem usmívaje se. Žena šla kolem usmívajíc se. Lidé šli kolem usmívajíce se.

Reference
  • Karlík P., Nekula M., Pleskalová J. (ed.). Encyklopedický slovník češtiny. Nakl. Lidové noviny. Praha 2002. ISBN 80-7106-484-X.
  • Karlík P., Nekula M., Rusínová Z. (eds.). Příruční mluvnice češtiny. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1995. ISBN 80-7106-134-4.
  • Hlavsa Z. et al. Akademická pravidla českého pravopisu. Academia, Praha 1993. ISBN 80-200-0475-0
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.