Papuchalk

Papuchalkové (Fratercula) jsou vodní ptáci z čeledi alkovitých, kteří mají v období páření výrazně zbarvený zobák. Žijí ve velkých koloniích na útesech nebo ostrovech a vajíčka kladou mezi kameny nebo do děr na zemi. Dva druhy, papuchalk chocholatý a papuchalk černobradý, žijí v severním Tichém oceánu, zatímco papuchalk severní žije v severním Atlantském oceánu.

Papuchalk
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleďalkovití (Alcidae)
Podčeleďalky (Alcinae)
Rodpapuchalk (Fratercula)
Brisson, 1760
Druhy

F. arctica
F. cirrhata
F. corniculata

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Všechny druhy papuchalků mají převážně černé nebo černobílé peří, podsaditou tělesnou konstrukci a velké zobáky. Svá krátká křídla mají uzpůsobena plavání. Ve vzduchu mávají křídly až 400× za minutu a jsou schopni vyvinout rychlost až 88 km/h.[1] Mohou používat nástroje.[2]

Popis
Druhy v podle taxonomického pořadí
Název Obrázek Popis Rozšíření
Papuchalk severní
(Fratercula arctica)
Délka 32 cm, rozpětí křídel 53 cm, váha 380 g.[3] Severní Atlantik: pobřeží severní Evropy a Francie, Britské ostrovy, Faerské ostrovy, Island, Grónsko a od Atlantských provincií Kanady jižně do Maine. Zimy tráví na jihu v Maroku a New Yorku.[4]
Papuchalk černobradý
(Fratercula corniculata)
Délka 38 cm, rozpětí křídel 58 cm, váha 620 g.[3] Severní Pacifik: pobřeží Sibiře, Aljašky a Britské Kolumbie, zimy tráví v Kalifornii a Baja California.[5]
Papuchalk chocholatý
(Fratercula cirrhata)
Délka 38 cm, rozpětí křídel 63,5 cm, váha 780 g.[3] Severní Pacifik: Britská Kolumbie, jihovýchodní Aljaška, Aleutské ostrovy, Kamčatka, Kurilské ostrovy, Ochotské moře. Zimy tráví v Honšú a Kalifornii.[6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Puffin na anglické Wikipedii.

  1. 26 Questions About Puffins [online]. National Audubon Society [cit. 2011-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-08-29. (anglicky)
  2. https://phys.org/news/2020-01-evidence-tool-seabirds.html - First evidence found of tool use by seabirds
  3. Sibley (2000) pp.252–253
  4. Harrison (1988) p.404
  5. Harrison (1988) p.405
  6. Harrison (1988) p. 406

Literatura
  • HARRISON, Peter. Seabirds. Bromley: Helm, 1988. ISBN 0747014108. (anglicky)
  • SIBLEY, David. The North American Bird Guide. [s.l.]: Pica Press, 2000. ISBN 1-873403-98-4. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.