Pahoňa

Jogailova mince s Vytisem (Waikymasem)

Nejstarší kolorovaný Vytis (Waikymas), 14. století

Na přelomu 14. a 15. století se pečeť s výjevem rytíře Vytise (Waikymase) začala častěji používat jako státní symbol Litevského velkoknížectví. Státní znak zaujal centrální pozici na pečeti knížete Vytautase, ve kterém kníže znak Vytise drží ve své levé ruce. Mezi jinými státními znaky, které byly vyobrazeny na pečeti byly:

• Bílý kříž – symbol Haličsko-volyňského knížectví, které bylo v té době předmětem ostrých sporů mezi Polskem a Litevským velkoknížectvím.
• Zámek – symbol města Trakai, oblasti, kterou Vytautas dostal od svého otce Kestituse.
• Medvěd – symbol Žmudě (Žemaitska), dnes oblasti na území Litvy.

Pahoňa se používala čistě pro vymezení slovanských území, která byla součástí Litevského velkoknížectví (od řeky Neris až na jih k Černému moři). Nemá nic společného s baltským územím Žemaitska, protože se toto území k Litevskému velkoknížectví připojilo až roce 1422. Dříve bylo součástí Livonska. Jeho připojení bylo dobrou vůlí a rozhodnutím, které bylo podpořeno pomocí livonské armády. Připojením tohoto území nastalo zrovnoprávnění žemaitských šlechticů s ostatními, žijícími v Litevském velkoknížectví. Sousedé baltských kmenů – Prusové – se v důsledku asimilace křižáky na více než 200 let vytratili z mapy Evropy. Později se Žemaitům podařilo získat si vedoucí pozici v Litevském velkoknížectví, a tak přepsat jeho historii. Zajistili si vládnoucí pozici v zemi a připsali si tak cizí zásluhu na založení Litevského velkoknížectví. Proto se dnešní Litva a Litevci nespojují s původním významem slova – lietus, ale s historickým – Žemaitskem a Žemaity. Tento zmatek byl i nadále posílen dalším faktem, když Žemaitové přijali slovanský symbol - Pahoňu. Právě toto přijetí Pahoně je důvodem, proč má dnes Litva ve svém státním znaku vyobrazeného jezdce na bílém koni s mečem v ruce.

Po anexi běloruských území Litevského velkoknížectví v letech 1772–1795 Ruským impériem se Pahoňa stala součástí státního znaku Ruského impéria a ve státních dokumentech a na pečetích se začala objevovat spolu s dvouhlavým orlem. Ve druhé polovině 19. století se ze státního symbolu stal oblastní symbol některých běloruských měst. Idea Pahoně jako státního znaku byla zavržena.

Státní znak Litevské republiky

Neoficiální znak Běloruské republiky, státní znak 1991–1995

Idea, aby se Pahoňa znovu stala státním symbolem Běloruska, se znovuzrodila v letech 1917–1918. Jejím nejhorlivějším zastáncem byl běloruský básník Maxim Bohdanovič. V březnu 1918, kdy byla vyhlášena nezávislá Běloruská lidová republika, se idea znovuzrození a použití historického státního znaku v souvislosti s nově vzniklou republikou stala skutečností. Po rozpadu republiky v roce 1922 se však národní symboly země zachovaly.

Mezitím Litva přejala starověký slovanský symbol (Pahoňa) do svého státního znaku. Demonstrovala tím své budoucí zájmy o zisk běloruského území. Během německé okupace Běloruska nacisté povolili použití národních běloruských symbolů. V dokumentu podepsaném 27. června 1942 mezi Německem a Běloruskou lidovou republikou byly stanoveny státní symboly Běloruské lidové republiky - Pahoňa a bílo-červeno-bílá vlajka.

Po vítězství totalitního režimu byla idea zavedení Pahoně jako státního symbolu znovu zavržena. Výměna národních symbolů Běloruska se totiž stala jedním z hlavních cílů sovětských představitelů. Po pádu totality a vyhlášení nezávislosti Běloruska se však znovu ozvali zastánci starého symbolu Slovanů. Po dlouhém čase se jim naskytla možnost znovu uzákonit historické státní symboly, a tak sjednotit územní a státní funkci Pahoně. Dne 19. září 1991 byla tedy znovu prohlášena za státní znak Běloruské republiky.

Dne 14. května 1995 se uskutečnilo referendum, v němž se občané Běloruské republiky měli rozhodnout, zda přijmout státní znak Běloruské sovětské socialistické republiky. Státní propaganda se snažila prosadit spojení Pahoně a bílo-červeno-bílé vlajky se symboly nacistického Německa, které okupovalo území Běloruska v letech 1941–1944.

V duchu stalinských dob ze 49% celkových zúčastněných na otázku "Souhlasíte se změnou státních symbolů Běloruské republiky?" 75% odpovědělo kladně, protože se domnívali, že svým hlasem potvrdili setrvání historického státního znaku a vlajky ze září roku 1991. Ale podle běloruské ústavy bylo nutné, aby se referenda zúčastnila minimálně polovina obyvatel Běloruska. I přesto, že následující den po referendu vznikly určité nesrovnalosti v počítání hlasů, prezident republiky Alexandr Lukašenko bez ratifikace referenda běloruským parlamentem zrušil oficiální výsledky referenda a historický státní znak vyměnil.

Další důvod takového rozhodnutí prezidenta byla nepopularita běloruských národních hnutí, která v zemi zastávala radikálně pozice. Pahoňa a bílo-červeno-bílá vlajka se totiž v povědomí Bělorusů více spojovaly s radikálními politickými hnutími, než ze 700letou historií Pahoně v Bělorusku.

Dnes symbol Pahoně sdružuje ty Bělorusy, kteří neztratili národní identitu během dvousetleté dominance Ruska a 70letého sovětského totalitního režimu. Bohužel, v době pokračující vlády prezidenta Alexandra Lukašenka bylo používání Pahoně - 700letého symbolu běloruského národa - a bílo-červeno-bílé vlajky zakázáno a tyto symboly byly vyměněny za nové, prezidentem narychlo vymyšlené, státní symboly.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Štátny znak Bieloruska na slovenské Wikipedii.

• A. K. Citou: Naš simvol - Pahonia. Polymia. 1993. ISBN 5-345-00740-3.

• Státní znak Běloruska
• Státní znak Litvy
• Běloruská hymna

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pahoňa na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Pogoň v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích