Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy

Na pražské univerzitě se již od jejího vzniku vyučovaly některé přírodovědné obory a s univerzitou je spjata celá řada významných středověkých osobností z oblasti biologie člověka, botaniky, astronomie, chemie a dalších oborů. Dlouhou dobu však v Praze nebyla vysokoškolská instituce, jež by se na výuku přírodovědy zaměřovala. Její roli zastávala zejména pražská polytechnika, případně lékařská a filosofická fakulta UK.[3] Na počátku 20. století se začalo uvažovat o vytvoření svébytné přírodovědecké fakulty, a to jejím odštěpením z existující filosofické fakulty. První návrh tohoto typu byl podán profesorským sborem v roce 1908[3][pozn 1] a jeho obrysy se začaly realizovat zejména v souvislosti s výstavbou nového areálu na Albertově a Karlově. Uskutečnění tohoto plánu zbrzdila první světová válka a fakulta tak oficiálně vznikla až 24. června 1920.[2] Výuka na fakultě byla zahájena od zimního semestru 1920/21 a prvním děkanem fakulty se stal matematik Karel Petr. Absolventům byl udělován titul RNDr.[4]

Budova chemických kateder PřF, Albertov, Praha 2

U zrodu přírodovědecké fakulty stáli profesoři mladší generace, jako byl Bohumil Němec, František Slavík a Karel Petr. První jmenovaný se o to zasadil mimo jiné jako poslanec Národního shromáždění.[3] Mimo biologické, chemické a geologické obory se v této době na Přírodovědecké fakultě vyučovaly také matematika, fyzika, meteorologie, klimatologie a konečně také farmacie. Z významných osobností PřF UK té doby není možné zapomenout na Jaroslava Heyrovského, objevitele polarografie a zároveň jediného přednášejícího českých vysokých škol, jenž získal Nobelovu cenu (za chemii, 1959). Jiným významných chemikem, jenž na fakultě působil, byl v této době Bohuslav Brauner, propagátor periodické soustavy.[4] V meziválečném období patřila pražská přírodovědecká fakulta úrovní svých absolventů mezi nejvýznamnější instituce tohoto typu v Evropě a tento význam se již nikdy nepodařilo plně obnovit. V roce 1939 měla fakulta 18 ústavů a čtyři semináře, zajišťujících čtyři základní oblasti: vědy exaktní (matematika a fyzika), chemické, biologické a geologii s geografií. 17. listopadu 1939 do života fakulty zasáhlo celoplošné uzavření českých vysokých škol zákrokem německé okupační moci.[3] (Záminkou k tomuto kroku byla mimochodem právě studentská manifestace na Albertově.)[1][5] Šest pedagogů fakulty se v následujících letech stalo obětí nacistické okupace.[3]

Na jaře 1945 byla spolu s českým vysokým školstvím obnovena i přírodovědecká fakulta a vyučování započalo 18. 6. 1945. Stovky posluchačů a rychlé obnovování poničených či rozkradených sbírek představovaly slibnou budoucnost. Po únorovém převratu v roce 1948 však byla celá oblast vědy a výzkumu podřízena sovětskému modelu, přičemž se kladl důraz na vzdělávací roli vysokých škol.

Pamětní deska na místě, kde se sešli 17. listopadu 1989 demonstrující studenti

Bylo vyloučeno 15 % studentů a celá řada pedagogů a byly cíleně upřednostňovány jisté vědní směry (lysenkismus), zatímco jiné byly odmítány (kybernetika).[3] V padesátých letech došlo k celé řadě administrativních změn: z fakulty byla vyčleněna výuka farmacie a později také matematiky a fyziky (za vzniku samostatných fakult), jednotlivé fakultní ústavy byly přeměněny na katedry[4] a v roce 1959 získala fakulta přibližně stejnou organizační podobu, jakou má dodnes.[1] V těžké době politicko-společenských změn na fakultě působila celá řada významných osobností, avšak fakulta (i v období normalizace) spíše stagnovala.[4]

V listopadu 1989 se právě před děkanátem přírodovědecké fakulty na Albertově sešla studentská demonstrace, jež nakonec přerostla v celonárodní událost. Ostatně studentem fakulty byl i jeden z jejich předáků, Šimon Pánek. Došlo k obrodnému hnutí a všichni pedagogové museli obhajovat své pozice. V devadesátých letech došlo k rozvoji nabízených studijních oborů a k navázání dlouho omezované mezinárodní spolupráce se západními institucemi. Dotvořila se také struktura fakulty tak, jak je známa dnes.[4] Od akademického roku 1988/89 probíhá přednáškový cyklus Biologické čtvrtky ve Viničné, který je pro studenty i pro veřejnost.

Údaje za akademický rok 2018/2019[6]

• Mapová sbírka PřF UK

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
• Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy na Facebooku
• Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy na Instagramu
• Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze
• Hrdličkovo muzeum člověka
• Chlupáčovo muzeum historie Země
• Mineralogické muzeum
• Geologický park Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze