Píseň vyšehradská

Rukopis jako vůbec první ze sporných pergamenů objevil v roce 1816 Josef Linda. Jedná se o jeden list rozměru asi 15 x 22 centimetrů, popsaný po jedné straně. Text má 19 řádků. Prý se nacházel v deskách velké knihy nájemců domu, kde Linda bydlel, a kterou používal jako podnožku. Linda se pak údajně přiznal, že špatně čitelná písmena z neznalosti nevhodně na pergamenu obtáhl.[2] Podle toho, že první část útržku básně opěvuje Vyšehrad, se odvozovaly názvy pergamenu. V Národním muzeu je uložen pod označením Píseň pod Vyšehradem.[3] Pod stejnou signaturou 1 A b 4 je v Národním muzeu uložen také rukou psaný opis textu Písně pod Vyšehradem, jehož původ není známý, ale je u něj i německo-latinská poznámka připisovaná Josefu Dobrovskému, že „19 řádků na pergamenovém listu objevil Linda“.[3][4]

Přepis textu publikoval Lindův tehdejší spolubydlící a údajný objevitel Rukopisu královédvorského Václav Hanka v prvním svazku Starobylých skládání roku 1817; tím ho zařadil do období 13. až 14. století. Následně text roku 1818 otiskl i Josef Dobrovský jako ukázku staročeské poezie ve svém německy psaném díle Dějiny české řeči a literatury.

Obdobný text byl Národnímu muzeu později předán ještě dvakrát: v roce 1856 německý překlad, nalezený údajně ve městě Raabu a antedatovaný do roku 1724 (s označením „Alt-böhmisches Lied“, staročeská píseň), a v roce 1933 takzvaný Negativní otisk, objevený údajně ve Štýrském Hradci v roce 1891.[3][5]

Už v roce 1824 označil Josef Dobrovský svůj dřívější názor za omyl a označil Píseň vyšehradskou za podvrh.[2] Pravost rukopisu zkoumala koncem 50. let 19. století komise, jejíž práce se zúčastnil i Pavel Josef Šafařík a která dospěla k závěru, že jde o padělek.[6][7]

V roce 1886 zkoumala Píseň vyšehradskou další muzejní komise s profesory Vojtěchem Šafaříkem a Antonínem Bělohoubkem: mimo jiné potvrdila, že písmo má dvojité tahy (což mohl způsobit Linda), ale hlavně konstatovala, že se při chemických zkouškách – na rozdíl od Rukopisu královédvorského - rukopis Písně vyšehradské choval podobně jako rukopisy nedávného původu, nikoliv jako rukopis středověký.[8]

V roce 1897 se dokonce objevil názor, že exemplář Písně vyšehradské uchovávaný v Národním muzeu je „padělek padělku“, tedy že bylo původní falzum nahrazeno jiným, které mělo být věrohodnější.[9]

Píseň vyšehradská byla zkoumána také v Kriminalistickém ústavu takzvaným Ivanovovým týmem v letech 1968 – 1971 s jednoznačným závěrem: exemplář z Národního muzea je palimpsest.[10]

Pokud jde o obsah textu, je Píseň vyšehradská fragmentem písně, připomínající středověkou milostnou lyriku. Začíná vlasteneckou oslavou Vyšehradu a pokračuje citovými výlevy zamilovaného mladíka. V české kultuře nenašel tento text větší odezvu, na rozdíl od tetů Rukopisu královedvorského či Rukopisu zelenohorského (líbil se prý Karlu Hynku Máchovi).[2]

Autorství textu je obvykle připisováno Václavu Hankovi, i když např. podle Julia Enderse může být text Písně vyšehradské opravdu opisem nebo zápisem nějakého textu vzniklého dříve.[11] I u německé verze dodané do Národního muzea v roce 1856 je označení „stará česká píseň“. Případná znalost podobného, již existujícího textu není v rozporu ani s hypotézou Zdenka F. Daneše, že Píseň vyšehradská mohla vzniknout jako pokus začínajícího písaře, který si pergamen jako poměrně vzácný materiál uchoval pro možné další použití.[8]