Palimpsest

Palimpsest (ze starořeckého πάλιν [palin] „opět“ a ψάειν [psaein] „vyškrabaný“) je v diplomatice označení pro psací látku, ze které bylo původní písmo záměrně odstraněno buď vyškrabáním nožem či pemzou (v případě pergamenu) či omytím (u papyru) a nahrazeno novým textem. Z důvodu úspory materiálu (především u pergamenu byla velkou nevýhodou jeho vysoká cena) bylo toto druhotné používání (reskribace) obvyklé již v období antiky a velmi se rozšířilo ve středověku. Palimpsesty jsou zajímavými historickými dokumenty, protože speciální lampy umožňují čtení původního vyškrabaného textu (staršího a tedy zpravidla historicky cennějšího). V přeneseném slova smyslu se výraz palimpsest užívá i v literární teorii intertextuality. Palimpsestem se rozumí text, skrze nějž „prosvítá” jiný text, tedy např. parodie: skrze parodující text lze vidět text parodovaný. Termín palimpsest do literární vědy zavedla členka tzv. Kostnické školy slavistka Renate Lachmannová (* 1936), která jej definuje jako „druhý zápis textu, kterým prosvítá text původní”.[1] V medicíně se pojem užívá pro ostrůvkovitou poruchu paměti (jinak též alkoholické okénko) způsobenou alkoholovou intoxikací případně delirantním stavem, který zabrání uložení paměti různě dlouhého časového úseku.[2]

Rentgenová fluorescence palimpsestu s Archimédovým textem
Codex Guelferbytanus: spodní text pochází ze 6. století a obsahuje biblický text Lk 1, 6–13 (Kral, ČEP), horní text je opis díla Isidora Sevillského Origines sive Etymologiae ze 13. století

Významné exempláře

Reskribace se velmi rozmohla ve středověku, kdy byly v klášterech často vyškrabávány rukopisy obsahující pohanské texty, mnohdy i klasická díla antického písemnictví a místo nich vznikaly církevní texty. Protože však původní písmo nezmizelo úplně a zůstalo více méně čitelné (i díky moderním technologiím), dochovaly se tak velmi staré a vzácné texty. Codex Ambrosianus tak uchoval část díla dramatika Tita Maccia Plauta, Codex Veronensis obsahuje Liviovy Dějiny od založení Města (knihy 3—6).

Codex Ephraemi rescriptus obsahuje pod textem z 12. století původní starozákonní a novozákonní texty z 5. století. Novozákonní text obsahuje všechny části knih kromě Druhého listu Tesalonickým a Druhého listu Janova.[3] Kodex je uchováván ve Francouzské národní knihovně.

Také Ciceronovo dílo De re publica bylo považováno dlouhou dobu za ztracené a dochované jen ve fragmentech a v citátech jiných autorů. Teprve v roce 1819 nalezl italský kardinál a filolog Angelo Mai ve Vatikánské apoštolské knihovně palimpsest, který obsahoval první a druhou knihu a rozsáhlé výňatky ze třetí, čtvrté a páté knihy. Ciceronovo dílo bylo přepsáno Augustinovými komentáři k žalmům.

Dalším příkladem je Archimédova kniha, ve které nastiňuje hlavní principy integrálního počtu. Tento text objevil v roce 1846 teolog Konstantin von Tischendorf. V roce 1907 jej částečně přeložil dánský filolog Johan Ludvig Heiberg. V důsledku první světové války byl rukopis zapomenut, dokud nebyl v roce 1998 v aukci u Christie's v New Yorku zakoupen neznámým sběratelem za 2 200 000 dolarů a předán Walters Art Museum v Baltimoru.[4] Až v srpnu 2006 se podařilo skupině vědců v čele s německým fyzikem Uwe Bergmannem plně identifikovat původní text díky metodě rentgenové fluorescence.[5]

Někdy byl z pergamenového palimpsestu seškrabán i druhý text a nahrazen třetím. Tyto tzv. codices ter scripti se nacházejí např. v Britském muzeu. 12 listů obsahuje nejprve zlomky římského historika Grania Liciniana v unciálním písmu asi ze 7. století, které bylo asi v 9. století nahrazeno spisem římského gramatika a posléze někdy v 11. století jej nahradil úryvek z díla Jana Zlatoústého v syrštině.

Odkazy

Související články

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palimpsest na německé Wikipedii.

  1. LACHMANNOVÁ, Renate. Paměť a literatura. Česká literatura. 1994, roč. 42, čís. 1, s. 3an. ISSN 0009-0468.
  2. RABOCH, Jiří; ZVOLSKÝ, Petr. Psychiatrie. 1. vyd. Praha: Galén, 2001. ISBN 80-7262-140-8. S. 107.
  3. METZGER, Bruce M.; EHRMAN, Bart D. The Text of the New Testament: Its Transmission, Corruption and Restoration. New York – Oxford: Oxford University Press, 2005. Dostupné online. S. 69-70.
  4. WILSON, Nigel. Archimedes: the palimpsest and the tradition. Byzantinische Zeitschrift. 1999, roč. 92, čís. 1, s. 89–101. ISSN 0007-7704.
  5. „Heureka!“ in San Francisco [online]. FAZ.net, 6. srpna 2006 [cit. 2013-01-10]. Dostupné online. ((německy))

Literatura

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.