Písečné (okres Jindřichův Hradec)

Obec Písečné (německy Piesling)[3] se nachází na jihozápadní Moravě v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji. Leží v údolí řeky Moravské Dyje v nadmořské výšce 443 metrů nad mořem v těsné blízkosti státní hranice s Rakouskem. Žije v ní 481[1] obyvatel. Části obce Písečné jsou Chvaletín, Marketa, Modletice, Nové Sady, Slavětín a Václavov.

Písečné
Pohled na zámek od severovýchodu
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0313 546917
Pověřená obecSlavonice
Obec s rozšířenou působnostíDačice
Okres (LAU 1)Jindřichův Hradec (CZ0313)
Kraj (NUTS 3)Jihočeský (CZ031)
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice48°57′54″ s. š., 15°27′45″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel481 (2022)[1]
Rozloha33,46 km²
Nadmořská výška443 m n. m.
PSČ378 72, 378 81
Počet domů275 (2021)[2]
Počet částí obce7
Počet k. ú.7
Počet ZSJ7
Kontakt
Adresa obecního úřaduPísečné 145
378 72 Písečné nad Dyjí
[email protected]
StarostaIng. Petr Bouška
Oficiální web: www.pisecne.cz
Písečné
Další údaje
Kód obce546917
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1366, kdy Heřman z Hradce/Hermann von Neuhaus prodal Písečné se dvorem a veškerým majetkem Oldřichu z Želetavy/Ulrich von Schelletau, od kterého pak Písečné odkoupil Záviš z Písečného. Po jeho smrti připadla ves pod správu moravského markraběte Jana Jindřicha. V době válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem získal Písečné s Dešnou olomoucký biskup Jan a v roce 1400 jeho bratr Mikuláš.

Na počátku 15. století se stala ves opět zemským majetkem. Král Zikmund ji jako léno propůjčil Petrovi Krokvicarovi z Nové Vsi/Peter Krokwitzer von Neudorf (později Neustift/Nové Sady), ale část vsi nadále zůstala církevním majetkem. Za zásluhy a škody utrpěné v boji proti husitům propustil v roce 1434 markrabě Albrecht Petru Krokvicarovi Písečné z léna. Majetek zdědil Mikuláš Krokvicar/Niklas Krokwitzer von Neudorf (r. 1493), kterému Vladislav Jagellonský propuštění z léna potvrdil. Po Mikulášovi držel Písečné Volf Krokvicar/Wolf Krokwitzer a po něm Hanuš Ludvík Krokvicar/Hans Ludwig Krokwitzer („von Otten und Neudorf“), kterému v roce 1601 zapsal Johann Kořenský z Terešova Slavětín s tvrzí, dvorem, pustou vsí Krokwitz a jedním ovčínem.

Hanuš panství Písečné a Slavětín prodal Krištofu Blektovi z Útěchovic. Vzhledem k tomu, že Krištof Blekta celou kupní cenu za panství nedoplatil, odkoupil pak pobělohorský konfiskát majitele Hanuše Ludvíka roku 1626 Hannibal ze Schaumburku/Hannibal von Schaumburg. Jeho bratři zděděné panství, které sestávalo ze vsi Písečné a Slavětína s tvrzí, ovčína Krokwitz, 2 mlýnů na Dyji, vsi Nové Sady (Neustift) a patronátu, zpustlého dvora Krokwitz a 4 poddaných v Bělčovicích (Wispitz), roku 1636 prodali Euchariovi Horstovi z Beranova/Eucharius Horst von Poronau. Po něm majetek zdědila jeho manželka Marie Kateřina (rozená von Freiberg, potřetí provdaná von Motschlitz).

V roce 1693 prodal její manžel Jiří Vilém z Moschlitz/Georg Wilhelm von Motschlitz Písečné a Slavětín majiteli uherčického panství Donatu Heislerovi z Heitersheimu/Donat Heissler von Haitersheim, který Uherčice, Písečné a Slavětín odkázal svému nezletilému synovi Františku Josefovi. Ten zděděný majetek v roce 1731 prodal svobodnému pánu Antonu von Hartig a jeho syn Anton Kazimír v roce 1764 Johannu Heinrichovi von Nimptsch. V roce 1769 připojil hrabě Thomas Viciguerra Collalto uherčické panství k rodinnému fideikomisnímu majetku v Brtnici, Černé a Rudolci.[4]

Od 19. století bylo Písečné součástí politického okresu Dačice a společně s ostatními německými obcemi jihozápadní Moravy soudního okresu Slavonice. Po odstoupení pohraničního území v roce 1938 až do osvobození v roce 1945 spadala obec Písečné pod Třetí říši, župu Dolní Podunají v okrese Waidhofen a. d. Thaya.

Školství
Pohled na obec Písečné s dominantní budovou bývalé školy

Písečné spadalo spolu s obcemi Nové Hobzí, Markéta, Modletice, Václavov, Bělčice a Chvalkovice pod farnost Nové Sady. Jednoposchoďová budova fary v Nových Sadech pocházela z roku 1776. První zmínka o farní škole v Nových Sadech, jejíž předchozí dřevěná budova stála na školním kopci, pochází z roku 1650. V roce 1702 došlo za bouře k jejímu zničení a následně se vyučovalo po domech (čp. 21 a čp. 24). V roce 1843 byla v Nových Sadech otevřena nová školní budova s výukou v německém jazyce.[4]

V Písečném byla v letech 1782-1902 v provozu jednotřídní židovská škola s vlastním učitelem (školní řídící Ignaz Bauer). Po jejím zrušení v roce 1902 a výstavbě jednoposchoďové budovy zde byla otevřena dvoutřídní německá obecná škola, kterou navštěvovaly děti z Písečné/Piesling, Modletic/Mudlau a Nového Hobzí/Neuhart, od roku 1919 také německé děti z Nových Sadů/Neustift a Markety/Margarethen.[5]

Po vzniku Československé republiky byla německá škola v Nových Sadech zrušena a následně v této budově zřízena česká menšinová škola, kterou navštěvovaly také české děti z Písečné.[6] Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945 sloužila školní budova dětem českých novosídlenců. V roce 1980 byla škola pro malý počet žáků zrušena a žactvo přiškoleno do Slavonic. [7]

Obyvatelstvo

V polovině 19. století žilo na collaltovském fideikomisním panství Písečná-Slavětín:

  • v Písečném na velkostatku a v 99 staveních 515 katolíků (296 mužů a 246 žen) a 35 staveních 169 židů (161 mužů a 108 žen),
  • v Nových Sadech ve 28 domech a na faře 119 (59 mužů a 60 žen) obyvatel a
  • ve Slavětíně ve 44 domech a jednom panském dvoře 262 (119 mužů a 143 žen) obyvatel, vesměs německy hovořících.[8] Podle sčítání lidu v roce 1910 žilo v Písečném 593 obyvatel, z toho 473 s německou obcovací řečí a 120 s českou obcovací řečí, v židovské obci 206 obyvatel, z toho 181 s německou obcovací řečí a 25 s českou obcovací řečí.[9]

O početné židovské menšině v Písečném svědčí pozůstatky tří židovských sídelních čtvrtí (severojižní jednostranně zastavěná ulice na levém břehu Dyje, náměstíčko východně od návsi a dvě řady domů západně od návsi). Synagoga z roku 1590, která stávala západně od návsi, byla v roce 1948 po nástupu vlády KSČ zbořena. Jižně od obce se nachází židovský hřbitov.[10] Křesťanské obyvatelstvo se živilo převážně zemědělstvím a židovské obchodem.[11]

Po vzniku Československa došlo v obci k navýšení počtu česky hovořícího obyvatelstva, obzvláště dosazením zaměstnanců státní služby (pošta, četnická stanice, finanční stráž, státní lesy, atd.) či započtením zde pobývajícího vojska v době sčítání lidu. V roce 1920 byla zrušena Židovská obec a sloučena s obcí Křesťanskou. V roce 1921 žilo v samotném Písečném celkem 732 obyvatel, z toho se jich hlásilo 430 k německé národnosti, 271 k české národnosti, 2 k židovské a 31 k ostatním (většinou občané s rakouským občanstvím).[12] V Nových Sadech tehdy žilo 171 obyvatel, z nichž se 107 hlásilo k německé národnosti, 43 k české národnosti a zbytek k ostatním národnostem. Za první republiky se obec považovala za městys, i když k oficiálnímu povýšení nedošlo.[13]

Přibližně měsíc po osvobození započal směrem od Slavonic partyzánský expediční oddíl pod velením plukovníka jezdectva Vladimíra Hobzy s odsunem německého obyvatelstva, který do Písečného dorazil dne 7. června 1945. Během dvou hodin po vybubnování obecním slouhou bylo obyvatelstvo s říšskoněmeckým občanstvím za střelby nad jejich hlavami vyhnáno za hranice do Dolního Rakouska.[14] Během odsunu byla zavražděna učitelka mateřské školy (NS-Volkswohlfahrt-Schwester) a její dítě. Dva němečtí obyvatelé spáchali sebevraždu.[15] O dva dny později bylo českým četnictvem vysídleno v Písečném se zdržující evakuované obyvatelstvo z Vídně s rakouským občanstvím. Své vzpomínky na konec války v Písečném sepsal Hannes Androsch, rakouský vicekancléř Bruna Kreiskyho a ministr financí, který s rodinou pobýval v Písečném od roku 1944 na statku svého prastrýce (u babiččina bratra z otcovy strany).[16] Na zámku se nacházel zajatecký tábor s německými válečnými zajatci, kteří byli až do zrušení tábora využíváni na statcích jako pracovní síla.[17] Bezprostředně po odsunu se do obce stěhovalo české obyvatelstvo z okolních obcí.[18]

Osobnosti

Spolky
  • Spar- und Darlehenskassen - Verein für Piesling und Umgebung / Spořitelní a záloženský spolek pro Písečné a okolí (zal. 16. prosince 1908)[20]
  • Freiwilliger Feuerwehr
  • Pieslinger Männer-Gesangverein
  • Bund der Deutschen Südmährens
  • židovský podpůrný spolek „Israelitischer Armen- und Kranken-Unterstützungs-Verein”
  • židovský pohřební spolek „Unterstützungs- und Leichen-Verein Chevrah-Kadischah”

Části obce

Obec Písečné se skládá ze sedmi částí na sedmi katastrálních územích.

Pamětihodnosti
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Písečném (okres Jindřichův Hradec).
  • Kaple svaté Kateřiny na návsi
  • Židovský hřbitov
  • Židovský dům
  • Obec Písečné je uvedena na Komenského mapě Moravy z roku 1627
  • Zámek Písečné sestává z pozdně gotické čtyřkřídlé budovy se středním dvorem. K budově zámku je na severu přistavěn lihovar. Západně od zámku stojí velká dvoupatrová sýpka z 18. století. Od roku 2016 se nachází v majetku zemědělské společnosti RHEA HOLDING Dešná (Rhea stav s.r.o, čp. 1, 378 72 Písečné), majitel holdingu Josef Kolář[21][22][23]
Zámek s administrativním lihovarem se stal přirozeným správním a reprezentačním sídlem zemědělského holdingu a zároveň je po právu opět dominantou obce. Spolu se zapojením vodních prvků a realizací nové zahrady vytváří unikátní architektonický celek v centru obce. Obnovena byla historická stopa komunikace navazující na novou síť stezek a zpevněných ploch, od příjezdu lemovanou novou ohradní zdí. Ekologický přínos stavby tkví v návratu (chovných) vodních prvků do krajiny, v provedení protipovodňových opatření při modelaci přirozené hranice areálu u řeky Dyje, včetně důmyslného zakomponování tepelných čerpadel k vytápění objektů do samotné zahrady.

—Stavba roku 2019[24]

Galerie
  • Pohled na obec z cesty od Slavonic
  • Budova bývalé školy
  • Kaplička při cestě do Slavonic
  • Pohled na zámek od jihu
  • Splav na Moravské Dyji - v pozadí Kostel v Nových Sadech
  • Židovský hřbitov

Reference
  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 171.
  4. Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Maehren: topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3, s. 459
  5. Znaimer Tagblatt, Fr, 29. August 1902, s. 3
  6. Rudolf Hruschka: 300 Jahre deutsche Volksschule Neustift, Znaim 1937
  7. NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko, Slavonicko, Telčsko. Brno: Muzejní spolek Brno, 2005. 1072 s. ISBN 80-7275-059-3. S. 775.
  8. Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Maehren: topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3, s. 464
  9. CHYTIL, Alois. Chytilův úplný adresář Moravy. [Brno?]: nákladem vlastním, 1911. s. 226 a 227.
  10. Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, V. díl, nakladatelství Libri, Praha, 2002, ISBN 80-7277-039-X
  11. Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Maehren: topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3, s. 463
  12. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, sv. 9, 1984
  13. Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, V.díl, nakladatelství Libri, Praha, 2002, ISBN 80-7277-039-X
  14. Hannes Androsch: Niemals aufgeben: Lebensbilanz und Ausblick, Ecowin, 05.09.2015: Kapitel Kriegsende in Südmähren.
  15. Südmähren Piesling [online]. [cit. 2020-07-31]. Dostupné online. (německy)
  16. PELINKA, Peter. Das darfst du nie vergessen! [online]. News, 30/05/2015. Dostupné online.
  17. Emil Franzel: Die Vertreibung: Sudetenland, 1945/1946, Podzun, 1967, s. 143.
  18. Dobový tisk: Naše Demokracie, ročník 1945
  19. Südmähren Gaudenz_Andreas_Dunkler [online]. [cit. 2020-07-26]. Dostupné online. (německy)
  20. Znaimer Wochenblatt, Sa, 16. Januar 1909, s. 4
  21. Zámek v Písečné | Archaia Brno o.p.s.. www.archaiabrno.org [online]. [cit. 2020-07-26]. Dostupné online.
  22. ASB Portal: Citlivá rekonstrukce zámku v Písečném [online]. 2019-12-16 [cit. 2020-07-26]. Dostupné online.
  23. Fotobanka ČTK - Titulní stránka: JOSEF KOLÁŘ, majitel, Rhea holding, zámek Písečné, sníh. multimedia.ctk.cz [online]. [cit. 2020-07-26]. Dostupné online.
  24. Stavba roku. Stavba roku [online]. [cit. 2020-07-26]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.