Válka
Válka je stav organizovaného násilí mezi dvěma nebo více skupinami lidí. Násilí je ve válce použito válčícími stranami jako mocenský prostředek k prosazení politických, náboženských, ideologických, ekonomických nebo jiných cílů. Válka je opakem míru. V mezinárodní politice se jedná o extrémní nástroj prosazení cílů vojenskými prostředky a vojenskou silou. Přechodným stavem mezi vedenou válkou a mírem je příměří.
Ve své knize O válce, pruský vojenský teoretik Carl von Clausewitz nazývá válku „Pokračováním politiky jinými prostředky“.[1] Válka je interakcí mezi dvěma nebo více vojenskými silami, „soubojem vůlí“.[2]
Válka není omezena jen na člověka. Například některé konflikty šimpanzů lze hodnotit jako primitivní války.[3] Přesto archeologické nálezy naznačují, že u člověka jde o novodobý vynález.[4][5]
V některých případech může dojít k eufemistickému zastírání podstaty věci a nazývání konfliktu, který bezpochyby splňuje parametry války, např. jako policejní akce, zajištění bezpečnosti či udržování míru.[zdroj?] Válku vedou dvě nebo více stran, stranou je buď stát nebo ozbrojená skupina (zejména ve vnitrostátních konfliktech – občanských válkách). V praxi se také stává, že mezinárodní válka vyprovokuje válku občanskou či naopak.
Válka je nejčastěji definována jako konflikt doprovázený účastí a střetem vojenských sil minimálně jednoho státu nebo jedné a více ozbrojených frakcí.
Z hlediska plošného rozsahu dělíme ozbrojené konflikty na války globální (zcela výjimečné) a války lokální. Lokální války jsou běžným druhem konfliktů a zpravidla probíhají mezi dvěma státy (občanské mezi dvěma stranami konfliktu) nebo státem a malou koalicí států, nejvýše dvěma malými koalicemi. V průběhu druhé poloviny 20. století došlo k více než dvěma stům lokálních válek.[zdroj?]
Dějiny
Válka doprovází lidstvo od neolitické revoluce a stejně jako se vyvíjela lidská kultura a výrobní možnosti, vyvíjela se i válka a její vedení. Na začátku proti sobě stáli nevyzbrojení členové jednotlivých klanů. Pak následovalo postupné vyzbrojování pěšáků a jejich organizace do větších celků. Ve starověku v Mezopotámii byla doložena první stálá armáda, která měla za úkol udržování státní moci, obranu před nájezdníky a rozšiřování říše do okolí. Díky pečlivé výzbroji a uspořádání se brzy stala velmi účinnou silou, která dokázala říši bránit. Od starověku jsou výdaje na obranu a válku běžně kolem 50 % rozpočtu města či státu, a to i během míru, což přetrvávalo až do 20. století.[6]
S rozvojem technických možností se mění i strategie a taktika boje. Vycvičené zástupy Římanů vystřídala jízda, masové nasazení pěchoty a lučištníci. Objevem palných zbraní začali lučištníci ztrácet na významu a byli nahrazováni střeleckými oddíly. Jezdectvo zažilo svůj pád během první světové války, když nebylo efektivní proti tvrdé realitě zákopové války.
Překonání zákopové války umožnila letadla a tanky. S nástupem letectva a tanků se opět změnila strategie vedení války — na řadu přichází blesková válka, která je postavena na mobilních jednotkách schopných postupovat hluboko do týla nepřítele. Válka se stala mnohem více pružnou a pohyblivou. V průběhu druhé světové války se začala objevovat nová zbraň — balistická raketa, která již naprosto zrušila rozmezí mezi frontovou linií a zázemím. V dnešní moderní válce je možné zasáhnout libovolný cíl na planetě.
S objevením jaderných zbraní přešlo lidstvo do doby, ve které vedení války může znamenat i konec civilizace. Válčící strany disponují technologií, která je schopna vymazat nepřítele z povrchu Země. Jedním z důsledků existence atomové bomby je strategie jaderného odstrašení a snaha předejít vypuknutí konfliktu. Existence atomové bomby je někdy považována za jeden z důvodů nevypuknutí třetí světové války.[zdroj?]
Příčiny války
Války vznikají z různých příčin, které se nedají vždy dobře vysledovat, ale je důležité rozlišovat, jestli se jedná o války mezi státy anebo mezi skupinami lidí. Státy většinou válčí o získání moci (například válka ve Vietnamu), strategických surovin, kolonií, či z náboženských či ideologických důvodů. Během moderní války mezi civilizovanými státy jsou snahy na vedení konvenční války, kdy jsou dodržovány mezinárodní smlouvy o zacházení se zajatci, snaha ochraňovat civilisty a nedopouštět se válečných zločinů (i přes snahy se ale objevují případy jejich porušování).
Během války náboženské, či občanské nebo ideologické nejsou často dodržovány žádné zákony a často na obou stranách jsou prováděny rozsáhlé etnické čistky, masové popravy, mrzačení obyvatelstva, znásilňování a používání veškeré dostupné techniky (magdeburská svatba). Vojáci nejsou často odlišeni od civilního obyvatelstva, což znemožňuje konvenčním armádám jejich efektivní eliminaci a způsobuje ztráty na civilistech.
Studená válka měla za následek historicky velmi dlouhé období vyrovnanosti vojenských sil mezi státy sdružených v NATO v čele s USA na jedné straně a s komunistickými státy v čele se SSSR na straně druhé. Bylo zajištěno vzájemným jaderným zastrašením a snahou vyhnout se ozbrojenému konfliktu, což byl jeden z prioritních cílů obou stran. Spolu s koncem studené války však zmizel dosud jasně definovaný nepřítel, s kterým by potenciální válka přerostla v celosvětově ničící jaderný konflikt. Došlo ke vstupu nově vzniklých států na světovou scénu a jednoznačnou hrozbu vystřídalo mnoho nových nevyzpytatelných rizik.
K vnitrozemským konfliktům (občanským válkám) dochází téměř vždy v důsledku napětí uvnitř společnosti. Státní instituce nejsou nadále schopné udržet pořádek v rámci státu, státní struktury se hroutí a společnost upadá do chaosu. Válka se tak dostává do rukou různých skupin a bývá tak označována za válku postmoderní.
Příčiny vzniku ozbrojených konfliktů lze rozdělit do několika skupin. První z nich je otázka územních sporů v důsledku snahy o posílení vlivu na určitém území, nebo naopak snaha vymanit se z vlivu ekonomicky silnějšího státu. Druhou skupinou jsou důvody hospodářské. Řada lokálních válek je vedena kvůli nerostnému bohatství a jejich distribuci. K těmto konfliktům patří například spory o ložiska ropy v Kaspickém moři a otázka přístupu ke sladkovodním zdrojům na Blízkém východě a v Africe. Další skupinou jsou náboženské důvody, které lze také označit za ideologické důvody. Příkladem je spor židů a muslimů na Blízkém východě. V neposlední řadě je třeba zmínit konflikty národnostního charakteru. Odehrávají se především v Africe a často dosahují rozměrů genocidy, jako například masakr Tutsiů ze strany Hutů ve Rwandě v roce 1994.
Typy válek podle povahy a prostředků
- totální válka
- hybridní válka
- jaderná válka
- partyzánská válka
- ideologická válka
- informační válka
- studená válka
- chemická válka
- biologická válka
- světová válka
- asymetrická válka
- náboženská válka
- svatá válka
- Občanská válka
Největší války dějin
Za největší války podle středního odhadu počtu obětí se uvádějí:[zdroj?]
3. století
- Čínské císařství v období tří říší (37 miliónů)
8. století
- Povstání An Lu-šana (21 miliónů)
14. století
- Mongolská říše - rozšiřování (35 miliónů)
- výboje Tamerlána - (17 miliónů)
17. století
- nástup dynastie Čching do Říše Ming (25 miliónů)
19. století
- Povstání tchaj-pchingů (32 milionů)
20. století
- I. světová válka (31 milionů)
- II. světová válka (58 milionů)
Války ovšem nelze takto jednoduše srovnávat, protože světová populace významně roste. Ve starověku patří svým rozsahem mezi významné války bitva u Kurukšétry (4 milióny), druhá punská válka (0,8 miliónu), galská válka (do 1 miliónu), první židovská válka (1 milión).
Při relativním srovnání například třicetiletá válka zahubila třetinu (například České země) až dvě třetiny místní populace, kdežto II. světová válka maximálně 16 % obyvatel v Polsku (4 % ztráty mělo Československo). Arménská genocida, Rwandská genocida (v případě Tutsiů) či Paraguayská válka vyhladila přibližně 70 % lidí dané skupiny.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku War na anglické Wikipedii.
- Clausewitz, Carl Von (1976), On War (Princeton University Press) str. 87
- Clausewitz, Carl Von (1976) str. 77
- BIAN, M. A Brief History of the Gombe Chimpanzee War. Discover Magazine [online]. 2021-09-18 [cit. 2022-03-02]. Dostupné online. (anglicky)
- http://blogs.scientificamerican.com/cross-check/new-study-of-prehistoric-skeletons-undermines-claim-that-war-has-deep-evolutionary-roots/ - New Study of Prehistoric Skeletons Undermines Claim that War Has Deep Evolutionary Roots
- http://phys.org/news/2016-03-ancient-japanese-hunter-gatherers-warfare-inherent.html - Study of ancient Japanese hunter-gatherers suggests warfare not inherent in human nature
- http://eh.net/encyclopedia/military-spending-patterns-in-history/ - Military Spending Patterns in History
Literatura
- Angelo Codevilla and Paul Seabury, War: Ends and Means (Potomac Books, Revised second edition by Angelo Codevilla, 2006)
- Angelo M. Codevilla, No Victory, No Peace (Rowman and Littlefield, 2005)
- Barzilai Gad, Wars, Internal Conflicts and Political Order: A Jewish Democracy in the Middle East (Albany: State University of New York Press, 1996).
- Clausewitz, Carl Von (1976), On War (Princeton and New Jersey: Princeton University Press)
- Fry, Douglas P., 2005, The Human Potential for Peace: An Anthropological Challenge to Assumptions about War and Violence, Oxford University Press.
- Gat, Azar 2006 War in Human Civilization, Oxford University Press.
- Gunnar Heinsohn, Söhne und Weltmacht: Terror im Aufstieg und Fall der Nationen ("Sons and Imperial Power: Terror and the Rise and Fall of Nations"), Orell Füssli (September 2003), ISBN, available online as free download (in German)
- Fabio Maniscalco. World Heritage and War - monographic series "Mediterraneum", vol. VI. [s.l.]: Massa, Naples, 2007.
- Keegan, John, (1994) "A History Of Warfare", (Pimlico)
- Kelly, Raymond C., 2000, Warless Societies and the Origin of War, University of Michigan Press.
- Krejči, Oskar: Mezinárodní politika. 6. upravené vydání. Praha: Ekopress. ISBN 978-80-87865-63-7
- Krejčí, Oskar (2011), Válka, Praha: Professional Publishing. ISBN 978-80-7431-056-0 - Elektronická verze knihy zpřístupněná u příležitosti 100. výročí začátku 1. světové války
- Small, Melvin & Singer, David J. Resort to Arms: International and Civil Wars,. [s.l.]: Sage Publications, 1982.
- Otterbein, Keith, 2004, How War Began.
- Turchin, P. 2005. War and Peace and War: Life Cycles of Imperial Nations. New York, NY: Pi Press.
- Van Creveld, Martin, The Art of War: War and Military Thought, London: Cassell, Wellington House
- Fornari, Franco (1974), The Psychoanalysis of War, Tr. Alenka Pfeifer. Garden City, New York: Doubleday Anchor Press. Reprinted (1975) Bloomington: Indiana University Press.
- Walzer, Michael (1977), Just and Unjust Wars (Basic Books)
- Keeley, Lawrence. War Before Civilization, Oxford University Press, 1996.
- Wade, Nicholas. Before the Dawn, Penguin: New York 2006.
- Duane M. Capulla, War Wolf, University of Pili (2008)
- Řehka, Karel. Informační válka. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2770-2
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu válka na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo válka ve Wikislovníku
- Téma Válka ve Wikicitátech
- (česky) Jiří Šedivý: Válka: rámec pro analýzu
- (česky) článek o válce o vodu na osel.cz