Otto Nepomuk z Harrachu

Narodil se 10. února 1863 v Praze. Jeho otcem byl šlechtic, politik a mecenáš Jan Nepomuk František Harrach a jeho matkou byla Marie Margareta z Lobkovic.[3] Následníkem rodu a dědicem se stal poté, co byl jeho starší bratr, František Karl, vyloučen z následnictví kvůli své duševní chorobě. Stejně jako jeho otec, i on byl znamenitý lovec s blízkým vztahem k přírodě. Jan Harrach mu jako vychovatele přidělil spisovatele Julia Zeyera. Vystudoval práva a získal titul JUDr. Od roku 1899 mohl již plně zastupovat svého otce.[4]

Roku 1902 se oženil s Karolinou Oettingen-Wallerstein a hned následující rok nechal pro svou rodinu postavit zámek Strkov (nedaleko Plané nad Lužnicí) jako svoje letní sídlo. Také nechal zmodernizovat zámek Hrádek u Nechanic. V roce 1904 vydává knihu Rohau, kde zkoumá svůj rodokmen. Roku 1911 byla opravena kanalizace a roku 1914 byl zámek elektrifikován.[5] Spolupracoval s jilemnickým starostou Františkem X. Jeriem na elektrifikaci města a výstavbě nových budov a zařízení.

Během první světové války přilepšoval k malým přídělům svých zaměstnanců a později jejich výživu zcela převzal. Pomáhal také starostovi města Karlu Čermákovi, získávat pro město mimořádné dodávky potravin. Po válce se stal i s celou rodinou občanem Československé republiky a požádal o udělení domovského práva v Jilemnici. To ovšem jilemnické zastupitelstvo zamítlo a Harrachové tak získali domovské právo v Harrachově. Konflikty vznikaly mezi vedením města a Harrachem ohledně jilemnického zámku, který skupina jilemnických občanů chtěla v rámci pozemkové reformy přeměnit na občanské byty.

Harrachův velkostatek byl zmenšen pozemkovou reformou z dosavadních cca 14 000 ha na přibližně 5 750 ha. Také musel přestěhovat celou správu svého majetku z Vídně do Československa. Za jeho vlády došlo na harrachovském panství k nepokojům. V roce 1920 přerostla nespokojenost zemědělských dělníků s poměry na harrachovském velkostatku ve vzpouru. Dělníci nejprve manifestovali na nechanickém náměstí, poté se vydali na Hrádek s úmyslem vyvlastnit harrachovský velkostatek. Tato akce ovšem nebyla úspěšná.[6] 30. listopadu 1920 byl na Ottu Harracha spáchán pokus o atentát, když se se jej na jeho zámku v Hrádku u Nechanic pokusil zastřelit anarchista Poláček. Nakonec však obrátil zbraň proti sobě.

Roku 1921 byl v Senátu na interpelaci senátora Hanse Hartla probírán postup pozemkového úřadu na jeho panství (Vosecké boudě)[7] Později trávil mnoho času na velkostatku Sadová. Otto Nepomuk z Harrachu zemřel na zámku v Hrádku u Nechanic roku 1935, ve věku 72 let. Je pohřben v Harrachovské hrobce v Horní Branné.[8] Stal se posledním Harrachem pohřbeným na tomto místě.[8]

Se svou manželkou Karolínou Oettingen-Wallerstein měl pouze dvě děti. Syna a dceru.

• Ernestine Harrach (11. března 1903 – 7. června 1990) – manželka hraběte Johanna Lexy von Aehrenthal, bývalého ministra zahraničí
• Jan Nepomuk Antonín Harrach (25. září 1904 – 12. května 1945) – dědic harrachovských velkostatků, během druhé světové války nastoupil vojenskou službu v německé armádě.