Jan Harrach (1904)

Narodil se 25. září 1904 na rakouském zámku Prugg v Bruck an der Leitha[1].[2] Jeho otcem je Otto Nepomuk Harrach a jeho matkou Karolína Oettingen-Wallerstein. V Praze studoval lesní inženýrství.[3] Po smrti svého otce zdědil obrovské harrachovské panství, velkostatky Strkov – Planá nad Lužnicí, Jilemnici a Sadovou.

Na svém panství v Čechách příliš nepobýval, zámek Hrádek u Nechanic používal pouze jako letní sídlo a jinak bydlel ve Vídni nebo na rakouském zámku Rohau.[4] Na Hrádku u Nechanic však každoročně pořádal rozsáhlé hody, na které zval ostatní šlechtice.

Po Mnichovské dohodě přijal německé občanství. Doposud není vyjasněno, zda to udělal kvůli snaze ochránit svůj majetek na severu Čech nebo zda skutečně tíhnul k nacismu. 16. listopadu 1940 se v alpském městě Altaussee oženil s německou hraběnkou Stephanií von Eltz. Od 1. listopadu 1942 byl členem NSV (Nationalsozialistische Volkswohlfahrt – Nacionálně socialistická lidová sociální péče), což byla organizace založená nacisty při NSDAP a která byla i této straně podřízená.[2]

Po válce (červen 1945) vstoupil do účinnosti dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů a zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, který se vztahoval i na majetek rodu Harrachů. Z důvodů, že v této době byl Jan Harrach nezvěstný, požádala jeho žena Stefanie o udělení výjimky z konfiskace. Tato žádost byla opakovaně zamítnuta a konfiskace byla definitivně potvrzena pravomocným výměrem dne 31. března 1947.

V tu dobu už bylo jasné, že poslední majitel harrachovského panství zemřel 12. května 1945 v americkém zajateckém táboře Bad Kreuznach[5] stále jako příslušník Wehrmachtu a rakouský občan německé národnosti.[6]