Oto Mádr

Vystudoval Arcibiskupské gymnázium v Praze-Bubenči a poté nastoupil na Teologickou fakultu Univerzity Karlovy (1936–1939). Na kněze byl vysvěcen v roce 1942 a působil jako farář. Po konci druhé světové války pokračoval ve studiích morální teologie na Gregoriánské univerzitě v Římě (1948–1949). Poté se vrátil do Československa, kde získal doktorát teologie latinskou prací o vnitřním zlu u Suareze. Velmi aktivně působil nejen ve správě farnosti, ale také jako středoškolský učitel a jako významná osobnost v kroužcích Katolické akce. V roce 1950 se věnoval pastoraci mládeže v kostele Nejsvětějšího Salvátora.[1] V květnu 1951 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu byl za údajnou špionáž ve prospěch Vatikánu a organizaci ilegální náboženské činnosti odsouzen na doživotí.

Po podmínečném propuštění v roce 1966 pracoval v různých dělnických profesích. Roku 1968 se krátce vrátil na Teologickou fakultu UK a v roce 1970 byl plně soudně rehabilitován (v roce 1975 byla rehabilitace zrušena, nová přišla v roce 1990). Po roce 1970 byl odsunut na faru do pohraničí (Dolního Žandova u Chebu), odkud se vrátil do Prahy až jako důchodce roku 1978.

Odpočinku se ovšem rozhodně nevěnoval. Patřil mezi hlavní organizátory katolického samizdatu, pokračoval ve spolupráci s exilem, udržoval kontakty se zahraničními návštěvami, podílel se na přípravě tajně svěcených kněží a na organizaci bytových teologických seminářů. Byl také jedním z hlavních poradců Františka kardinála Tomáška (už od roku 1968). Napsal pro něho několik zásadních textů, které Tomášek publikoval pod svým jménem.[2]

Od roku 1978 Mádr vydává Teologické texty, nejdříve jako samizdat, posléze po sametové revoluci jako standardní revue. V samizdatu vydal několik desítek knih, zejména překladů.

V roce 1990 opět nastoupil se svým přítelem J. Zvěřinou na Katolickou teologickou fakultu UK, ale po jeho smrti (v roce 2011) z ní byl opět odsunut. Na KTF UK se vrátil až po změnách ve vedení fakulty (2002). V roce 1991 dostal čestný doktorát teologie na univerzitě v Bonnu a roku 1997 byl vyznamenán Řádem T. G. Masaryka III. třídy. Od roku 1999 byl kanovníkem Vyšehradské kapituly. Byl pohřben na Vyšehradském hřbitově.

Kromě stovek článků, recenzí a odborných statí v časopisech a ve sbornících v Česku i v zahraničí vydal knižně:

• MÁDR, Oto. Slovo o této době. Praha: Zvon, 1992. ISBN 80-7113-063-X.
• MÁDR, Oto. Wie Kirche nicht stirbt : Zeugnis aus bedrängten Zeiten der tschechischen Kirche. Leipzig: Benno, 1993. ISBN 3-7462-1086-0.
• MÁDR, Oto. K jádru věci: aktuální reflexe z let 1993–2003. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-666-2.
• MÁDR, Oto. V zápasech za Boží věc: vzpomínky, texty a rozhovory. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-876-1.