Otakar Srdínko

Jeho otcem byl agrární politik Hynek Srdínko (1847–1932).[5][6] Otakar v roce 1899 dokončil studia medicíny na Karlově univerzitě v Praze. V roku 1901 se zde habilitoval (docent) a 1906 mimořádným profesorem v oborech histologie a embryologie. Od roku 1915 zastával post přednosty Histologicko-embryologického ústavu.

V agrární straně se angažoval již počátkem 20. století. Přispíval do listu Venkov. Patřil do mladé skupiny okolo Antonína Švehly, která okolo roku 1905 převládla nad dosavadním konzervativním křídlem.[7]

V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 se stal poslancem Národního shromáždění a mandát obhájil v následujících volbách, tedy v parlamentních volbách v roce 1925 i parlamentních volbách v roce 1929.[8]

V letech 1925–1926 byl ministrem školství a národní osvěty v druhé vládě Antonína Švehly (prezidentem T.G. Masarykem byl poprvé jmenován 12. prosince 1925) a v letech 1926–1929 ministrem zemědělství v třetí vládě Antonína Švehly a první vládě Františka Udržala. I během 20. let patřil v rámci strany k centristickému křídlu blízkému Antonínu Švehlovi.[9]

Zemřel roku 1930 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Po jeho smrti převzal jeho poslanecké křeslo Oldřich Suchý.[10] Jeho vnukem je Petr Zuna, někdejší rektor Českého vysokého učení technického v Praze.

Je autorem řady knih (učebnic), vědeckých studií a spisů.

Výběr

• Učebnice histologie a základy mikroskopické techniky (1912)
• Učebnice embryologie člověka a obratlovců (1911), první slovanská učebnice tohoto oboru
• O vývoji člověka (1909)
• O drobnohledné skladbě těla člověka (1905)

Profesor Srdínko byl hlavním iniciátorem výstavby Purkyňova ústavu [11] v Praze 2, který je významnou součástí 1. lékařské fakulty UK v Praze. V roce 2013 byla v ústavu odhalena jeho pamětní deska.