Otakar Feistmantel

Narodil se v rodině geologa Karla Feistmantela, který byl synem herce Karla Františka Feistmantela. Po maturitě na piaristickém gymnáziu na Novém Městě začal v roce 1867 studovat na lékařské fakultě v Praze. Následujícího roku ho přijali do Národního muzea, kde pořádal šternberské sbírky a účastnil se výzkumu uhelných slojí v Podkrkonoší, na Kladensku, Rakovnicku i jinde.

Po ukončení studií působil krátce na geologickém ústavu ve Vídni a pak jako asistent geologie na univerzitě ve Vratislavi, kde mimo jiné pořádal velkou sbírku několika tisíc fosilních rostlin, které pro místní muzeum předtím koupila pruská vláda od soukromého sběratele.[3]

V roce 1875 přijal nabídku profesora Oldhama z Indického geologického ústavu v Kalkatě, aby tam nahradil zemřelého profesora Ferdinanda Stoličku. V Indii strávil Feistmantel osm let, především na výzkumu tzv. gondwanské uhlonosné soustavy (hlavní dílo: Flora of the Gondwana System in India); během té doby napsal řadu odborných i cestopisných textů. Roku 1883 se předčasně vrátil (původně měl smlouvu na 15 let), aby přijal místo na katedře (stolici) mineralogie a geologie na vysokém učení technickém v Praze. I po návratu pokračoval v psaní cestopisů (např. O náboženství a posvátných místech obyvatel obyvatel Východní Indie ve Světozoru r. 1884 nebo kniha Osm let ve Východní Indii) a vystavoval předměty, dokumentující tamní kulturu.

Feistmantel byl členem Královské české společnosti nauk, geologické společnosti v Berlíně, The Asiatic Society of Bengal, Royal Society of New South Wales a dalších vědeckých institucí. [4] [5]

Otakar Feistmantel zemřel 10. února v Adolfově na jihu Čech ve věku 42 let na rakovinu tlustého střeva. Byl pohřben v hrobce na Vyšehradském hřbitově.