Oscar Niemeyer

Oscar Niemeyer v padesátých letech

V mládí žil bohémským životem mladíků z elegantních čtvrtí Ria (nazývaných Carioca). Střední školu dokončil, když mu bylo 21 a v témže roce se oženil. Začal pracovat v otcově tiskárně a současně studovat na umělecké škole. Studium ukončil v roce 1934. Přesto, že byl ve finanční tísni, kvůli zájmu o architekturu se rozhodl pracovat bez nároku na odměnu v architektonickém studiu. V roce 1936 bylo studio pověřeno prací na projektu nové budovy ministerstva školství. Jako konzultant byl přizván Le Corbusier. Po třech letech, roku 1939 se Niemeyer stal vedoucím tohoto studia.

Výčet jeho prací je velmi rozsáhlý. Mezi nejznámější patří centrála Organizace spojených národů v New Yorku (1952), koncepce hlavního města Brasília a řada veřejných budov v něm (1957–1964). Centrum města Brasília s Niemeyerovými stavbami bylo v roce 1987 UNESCEM zařazeno na seznam světového kulturního dědictví. V roce 2016 byl na stejný seznam zapsán i soubor staveb Pampulha navržených Niemeyerem v Belo Horizonte.

Jeho veřejné a politické postoje byly levicové. V roce 1945 vstoupil do Brazilské komunistické strany. Po nástupu vojenské vlády k moci emigroval v roce 1966 do Francie. Zde mimo jiné byl architektem sídla ústředního výboru Komunistické strany Francie. I když po několika letech mohl pokračovat v práci na svých brazilských projektech, do vlasti se vrátil až po všeobecné amnestii roku 1982. Přátelil se s brazilskými prezidenty Juscelinem Kubitschekem a Lula da Silvou. Učil na univerzitě v Riu.

Zemřel 5. prosince 2012 v Brazílii ve věku 104 let na problémy spojené s ledvinami a zápalem plic.[2]

Kromě řady ocenění za architekturu doma i v zahraničí byla oceněna i jeho veřejná angažovanost:

• Medaile Řádu za pracovní zásluhy (Brazílie, 1959)
• Mezinárodní Leninova cena míru (1963)
• Rytíř francouzské Čestné legie (Francie, 1970)
• Komtur Řádu prince Jindřicha (Portugalsko, 3. března 1975)[3]
• Komandér Řádu umění a literatury (Francie, 1982)
• Velkokříž Řádu svatého Jakuba od meče (Portugalsko, 26. listopadu 1994)[3]
• Čestný odznak za vědu a umění (Rakousko, 2005)
• Kulturní řád za zásluhy (Brazílie, 2007)
• Komtur francouzské Čestné legie (Francie, 2007)
• Řád přátelství (Rusko, 2007)
• Řád umění a literatury Španělska (Španělsko, 6. listopadu 2009)[4]

Niemeyer ve svých projektech neměl rád pravé úhly. Jeho krédem bylo, že důležitější než architektura jsou lidé v ní žijící. Architektura má usnadnit jejich život. Jeho postoj k architektuře vyjadřoval i tento jeho citát:

• 
  Parlament (Brasília)
• 
  Katedrála Zjevení Panny Marie v Brasílii
• 
  Kostel sv. Františka z Assisi, Belo Horizonte
• 
  Casino ve Funchalu (Madeira)
• 
  Letecký pohled na most Ponte Juscelino Kubitschek v Brasílii