Osík

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1347.

V roce 1879 byl zřízen hasičský sbor v Osíku, zatím bez kroje, jelikož nebylo rozhodnuto, pro jaký kroj se rozhodnout. V roce 1882 byly vypracovány nové stanovy a sbor pracoval pod názvem „Hasičsko-Sokolská jednota v Osíku“, s krojem sokolským. Pravděpodobně byl toho času prvním v Čechách, jak píše dobový kronikář. Všude jinde hasičské sbory užívaly kroj s přilbou. Prvním náčelníkem byl zvolen Jan Karlík a starostou Jan Jelínek.[3] 20. ledna 1895 byly stanovy hasičského sboru přepracovány a upraveny. Hasičský sbor nesl nový název „Hasičská a tělocvičná jednota Sokol v Osíku“.[3]

Stejně jako z mnoha jiných obcí (např. Morašice, Pustá Kamenice, Sedliště aj.) odcházeli v době pobělohorské do exilu i nekatolíci z Osíku. V dobách protireformace (doba temna) žili poddaní ve strachu z toho, že opustí-li víru svých předků, nebudou spaseni, ale budou-li se jí držet, ztratí děti, svobodu nebo svůj život. V 18. století v Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu,[4] bylo trestné. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené „kacíře“, a to od jednoho roku nucených prací – až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům.[5] V době, kdy litomyšlské panství patřilo hraběti Václavovi Trauttmansdorffovi a začal zde působit jezuita Musca z Hradce z Osíku prokazatelně v roce 1731 emigrovali:

• Jakub Švihola (1707 Osík – 5.6. 1777 Berlín), emigroval s manželkou Dorotou (1700–17.4.1761 Berlín, roz. Divišová ze Sedliště), matkou (Marie-vdova), třemi bratry a sestrou do Žitavy. Na oblíbená kázání Jana Liberdy chodívala rodina do Hennersdorfu a v roce 1746 se přestěhovala do české čtvrti Berlína.[6]

Historii exulantů popisuje ve svých knihách Edita Štěříková (včetně informačních zdrojů, odkazů a údajů z matrik). V knize Běh života jsou publikovány výňatky z životopisů Jakuba, Doroty a Marie Šviholových. Situaci Osíku v roce 1721 popisuje i Jan Soukup z Morašic (Běh života, str. 484). Vlastní dokumenty se nacházejí především ve státních archivech a v rukopisných odděleních knihoven v Německu (např. Herrnhut), Švýcarsku, Polsku i v Čechách. Ne všechny zahraniční archivy byly probádány. Potomci exulantů žijí v Německu, USA, Kanadě, Austrálii i jinde.

• Silniční most se sochami
• White Gallery – galerie a depozitář díla Ludmily Jandové

• Ludmila Jandová (1938–2008), malířka

• 
  Hasičská zbrojnice
• 
  White Gallery

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Osík na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Lazaret (obec) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Osík v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)