Onchocerkóza

Parazitické hlístice jsou přenášeny štípnutím muchničky z rodu Simulium.[1] Obvykle je zapotřebí četných štípnutí, než dojde k infekci.[3] Tyto mouchy žijí v blízkosti řek, odtud název onemocnění.[4] Jakmile se ocitnou uvnitř lidského organismu, červi vytvářejí larvy, které putují tělem ven na kůži.[1] Zde mohou infikovat další černou mouchu, která člověka štípne.[1] Existuje řada způsobů, jak určit diagnózu, včetně vložení biopsie kůže do běžného fyziologického roztoku a následně čekat než larva vyleze, pátrat po larvě v oku a hledat stopy dospělých červů uvnitř boulí pod kůží.[5]

Vakcína proti tomuto onemocnění neexistuje.[1] Prevencí je ochrana před štípnutím mouchy.[6] To může zahrnovat použití repelentu hmyzu a patřičné oblečení.[6] Mezi další snahy patří snaha o snížení populace much formou postřiku insekticidů.[1] V mnoha oblastech světa přetrvává úsilí vymýtit tuto nemoc léčením celých skupin lidí dvakrát ročně.[1] Infikované osoby jsou léčeny ivermektinem každých šest až dvanáct měsíců.[1][7] Tato léčba působí na larvy, nikoliv však na dospělé červy.[8] Zdá se, že lék doxycyklin, který hubí příbuznou bakterii nazvanou Wolbachia, oslabuje hlístice a někteří ho rovněž doporučují.[8] Podkožní boule mohou být také odstraněny operativním zákrokem.[7]

V roce 1875 irský lékař vojenského námořnictva John O'Neill (1848–1913), který působil v nemocnici Addah Fort na Zlatém pobřeží v dnešní Ghaně, prozkoumal a popsal miniaturní larvu vlasovce o velikosti 0,25 mm, jež způsobovala svědění kůže, označované místními lidmi jako kru-kru, které je jedním z charakteristických znaků onchocerciázy.

V roce 1974 rozšíření onchocerciázy, zvláště v západní Africe, přimělo Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) k zahájení rozsáhlé kampaně k eliminaci této choroby. Na počátku programu trpěl v západní Africe touto nemocí více než milion lidí, 100 000 z nich mělo chronické oční problémy a 35 000 bylo nevidomých. Součástí programu na kontrolu onchocerkózy (OCP) bylo omezení lokálního výskytu muchničky s využitím rozprašování larvicidů nad řekami z letadel, podáváním preparátu Ivemercin[9] nebo Mectizan[10] a stěhování lidí z oblastí s vysokým rizikem.

Kolem 17 až 25 milionů lidí je nakaženo říční slepotou, z nichž přibližně 0,8 milionů trpí částečnou ztrátou zraku.[3][8] Většina infekcí se vyskytuje v subsaharské Africe, ačkoli případy byly také hlášeny v Jemenu a izolovaných oblastech Střední a Jižní Ameriky.[1] V roce 1915 lékař Rodolfo Robles poprvé učinil spojitost mezi tímto červem a chorobou očí.[11] Světová zdravotnická organizace zařadila tuto nemoc mezi tzv. neglected diseases.[12]