Pracovní akce mládeže

Jugoslávská mládež byla již v začátcích partyzánského boje vedena mládežnickými organizacemi (SKOJ, USAOJ) k shromažďování zbraní a pomáhání bojů proti okupantům. Později pomáhali také se sbíráním oblečení, paliva (dřeva). Mládežnické brigády za války rovněž během válečných let pomáhaly se sklizněmi obilí a kukuřice.

Obnova válkou poničené Jugoslávie byla pro novou komunistickou vládu prioritou číslo jedna. Většinou byly brigády mobilizovány v jižních a východních částech země. Přestože byly některé větší projekty realizovány i na území Slovinska (například hliníkárny aj.), měly severní republiky země více prostředků pro vlastní obnovu. V hornatých jižních částech Jugoslávie, jako například v Bosně a Hercegovině nebo Černé Hoře měl rozvoj průmyslu navíc i strategický význam – továrny mohly sloužit v případě napadení státu pro zásobování vojenským materiálem.

Akce byly zřizovány buď na federální, republikové, nebo lokální úrovni. Byly vždy oficiálně dobrovolné (bezplatné) a mládež byla seskupována do tzv. brigád. Brigády nesly jména hrdinů partyzánského boje. Brigády organizoval Svaz komunistické mládeže Jugoslávie (SKOJ) který i politicky na brigády působil.

Již v březnu 1945 začali brigádníci s výstavbou 12,5 km dlouhé železniční tratě v blízkosti města Bor pro nákladní dopravu (dovoz dřeva). V souvislosti s rozvojem dopravní sítě v zemi, jejíž význam byl umocněn po ideové roztržce mezi Josipem Brozem Titem a Josifem Stalinem, byla mládež nasazena na výstavbu dalších tratí: Brčko–Banovići (1946), Nikšić–Titograd (1947), Kučevo–Brodice (1948), trať u Pančeva (1948), Ruma–Zvornik (1949), Banja Luka–Doboj (1951) a jiné. Za pomoci brigádníků ze všech svazových republik Jugoslávie (spolu s jednotkami JNA) vznikaly i továrny a jiné infrastrukturní objekty. Zmobilizovány byly tisíce lidí z celé země. Heslem brigádníků byl pokřik Mi gradimo prugu, pruga gradi nas! (My budujeme dráhu a dráha buduje nás), nebo "Za Koga? - Za Tita! Za Koga? Za Partiju! Tito, Partija, Omladina, Akcija" (Pro koho? Pro Tita! Pro koho? Pro stranu! Tito-Strana-Mládež-Akce)

Celkem 19 tisíc lidí (56 brigád) budovalo v blízkosti města Užice ohromný kombinát na zpracování mědi. Rozsáhlá továrna na výrobu těžkých strojů vznikla za přispění zhruba deseti tisíců brigádníků. Rovněž vznikla i řada hydroelektráren, meliorace polí, odvodňovací kanály…

Mládežnické brigády rovněž značnou měrou přispěly i k výstavbě Nového Bělehradu. Celkem 140 000 mladých lidí dokázalo vybudovat řadu objektů (např. Fakulta lesnictví, Hotel Jugoslávie, dům Kultury, studentské městečko…) a rozvoji několika dalších měst. V Sarajevu byl tímto způsobem vybudován stadion na Koševu.[1]

Brigádníci pomáhali rovněž s výstavbou Dálnice Bratrství a jednoty. Ještě v závěru 40. let byla paralelně s řadou dalších velkých akcí vybudována 400 km dlouhá silnice (9 m široká) mezi Záhřebem a Bělehradem. Tím skončila první fáze výstavby. Druhou fázi odstartoval projev Josipa Broze na kongresu Svazu komunistické mládeže Jugoslávie v lednu 1958.

V závěru padesátých let tak dokázalo několik desítek tisíc lidí moderní silnici prodloužit z chorvatské metropole až do Lublaně. V létě 1959 poté byla zahájena výstavba i na úsecích Niš-Paraćin (SR Srbsko) a Negotino-Demir-kapija (SR Makedonie). Poslední úsek na trase Lublaň-Gevgelija byl dokončen u Bělehradu v roce 1963 po šesti letech od prvního prodloužení směrem k slovinské metropoli. Výstavby této silnice se účastnilo celkem 251 737 mladých lidí.

V šedesátých, sedmdesátých i osmdesátých letech byly v některých případech rovněž zřizovány masivní akce, neboť se SFRJ i nadále nedostávalo vhodných prostředků pro výstavbu infrastruktury. Přestože v šedesátých letech byla situace o něco lepší, zaostávání hospodářství během posledních let života Josipa Broze značně ohrozilo možnost investovat prostředky do rozvoje státu. Byla proto obnovena a rozšířena myšlenka původních akcí. V pohoří Sutjeska tak dokázalo několik tisíců lidí vybudovat rozsáhlé zázemí pro turistický ruch. Protipovodňová obrana Záhřebu (hráze na řece Sáva) byly rovněž vybudovány za pomoci mládežnických brigád, a to převážně v 70. letech.

Často se konaly jednodenní brigády, které měly za cíl zalesňování území poničeného dřívější těžbou dřeva, nebo jiným, ekologicky nehospodárným využíváním.

Poslední mládežnickou akcí byla výstavba tratě Tuzla–Zvornik, která se uskutečnila v druhé polovině 80. let.

Po rozpadu státu bylo zorganizováno několik menších akcí v několika zemích bývalé Jugoslávie. V Srbsku byla v roce 2014 uskutečněna akce pod názvem "ORA nije fora" (Pracovní akce není vtip), která měla za cíl vyčistit poničené koryto řeky a opravu silnic v okolí města Kraljevo.