Olga Tokarczuková

Olga Tokarczuk bývá přirovnávána k Márquezovi díky jejím snovým a poetickým příběhům (^{[nedostupný zdroj]}).

• Miasto w lustrach (1989, Města v zrcadlech) – sbírka básní, první kniha Olgy Tokarczuk
• Podróż ludzi Księgi (1993, Cesta lidí knihy) – debutní román, alegorie o dvou milencích hledajících tajemství knihy (metafora smyslu života) zasazen do Francie sedmnáctého století. Tato kniha získala pro Olgu Tokarczuk okamžitou oblibu mezi čtenáři i kritiky. Byla oceněna Polskou společností vydavatelů knih
• E. E. (1995) – román pojmenován podle hlavní hrdinky Erny Eltzner, která vyrůstala v měšťanské německo-polské rodině ve Vratislavi ve dvacátých letech
• Prawiek i inne czasy (1996, Pravěk a jiné časy, Brno 1999, 2007) – třetí román zasazen do fiktivní vesnice Pravěk v centru Polska. Příběh je psán z pohledu čtyř andělů strážících vesnici, kteří sledují osudy poněkud výstředních obyvatel po osm dekád od roku 1914. Pravěk vytváří paralelu k polské historii. Pravěk byl přeložen do mnoha jazyků a zasloužil se o mezinárodní věhlas pro Olgu Tokarczuk. V Polsku byl oceněn prestižní Cenou nadace Kościelských, cenami čtenářů Paszport Polityki a Machiner. Jedna z hrdinek se jmenuje Ruta, stejně jako nakladatelství Olgy Tokarczuk
• Szafa (1997, Skříň, zvukový záznam Praha 2009) – sbírka tří příběhů
• Dom dzienny, dom nocny (1998, Denní dům, noční dům, Brno 2002, 2012) – kniha volně propojených, ale různorodých příběhů a esejí o minulosti a přítomnosti v autorčině novém domově, vesnici v Sudetech blízko polsko-českých hranic. Za tuto knihu obdržela v roce 2002, společně s Esther Kinsky, překladatelkou jejího díla do němčiny ('Taghaus, Nachthaus', nakl. DVA), mezinárodní literární ocenění 'Brücke Berlin-Preis'.
• Lalka i perla (2000) (Loutka i perla) – esej nabízející novou interpretaci románu Loutka polského autora konce devatenáctého století Bolesława Pruse()
• Opowieści wigilijne (2000) – svazek 3 vánočních povídek vydán společně s Jerzym Pilchem a Andrzejem Stasiukem. Olga Tokarzcuk a Andrzej Stasiuk patřili ke generaci alternativního literárního časopisu bruLion
• Gra na wielu bębenkach (2004, Hra na spoustu bubínků, Olomouc 2005) – sbírka krátkých povídek
• Ostatnie historie (Poslední příběhy, Brno 2007) je zkoumáním smrti z pohledu tří generací
• Anna In w grobowcach świata (2006, Anna In v hrobkách světa, Brno 2008)
• Bieguni (Běguni, Brno 2008, 2018) – je kombinací eseje a fikce, kdy stěžejním tématem jsou nomádi současné doby. Za tuto knihu získala cenu hlavní poroty i cenu čtenářů v soutěži Nike v 2008.
• Prowadź swój pług przez kości umarłych (Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých, Brno 2010. 2017) – postmoderní morální thriller, jenž byl pojmenován dle verše z básně Williama Blakea „Pekelná přísloví“.
  • Na námět této knihy vznikl v roce 2017 film Agnieszky Holland Přes kosti mrtvých[8]
  • V roce 2022 zpracováno v Českém rozhlasu jako třídílný rozhlasový seriál Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých. Překlad Petr Vidlák, dramatizace Kristina Májová, hudba Miroslav Tóth, dramaturgie Renata Venclová, režii měla Izabela Schenková.[9]
• Moment niedźwiedzia, 2012 (Okamžik medvěda, Brno 2014)
• Księgi Jakubowe,[10] 2014 (Knihy Jakubovy, Brno 2016)
• Dočasná havárie: Komorní hra o konci světa, 2014 – Původní rozhlasové drama polské prozaičky napsané exkluzivně pro Český rozhlas.[11]

Olga Tokarczuk je držitelkou několika literárních cen, a to jak v Polsku, tak v zahraničí. V roce 2008 obdržela cenu hlavní poroty polského nejvýznamnějšího ocenění, NIKE. Celkem třikrát získala cenu čtenářů v soutěži Nike.

V roce 2018 obdržela Mezinárodní Man Bookerovu cenu za knihu Běguni (anglicky Flights).[12] Kniha vyšla v České republice v roce 2008 v nakladatelství Host.[13]

V roce 2019 získala Nobelovu cenu za literaturu za „vypravěčskou představivost, která s encyklopedickou vášní překračuje hranice jako svébytná forma života”.[14][15]

• Dne 9. ledna 2012 vystoupila ve 23:30 hod v pořadu televize ČT24, 'Před půlnocí', kde byl celý vysílací čas věnován pouze jí a jejím knihám. (Délka pořadu: 27 min.).
• Ve své promluvě při předání Nobelovy ceny zmínila Jana Amose Komenského.[16]