Olga Košutová

Olga Košutová, provdaná Klapálková (8. března 1901 Velký Týnec[1] – 10. února 1989 Praha[2] byla moravská učitelka, spisovatelka, manželka armádního generála Karla Klapálka. Své dílo publikovala pod dívčím jménem Olga Košutová.

Olga Košutová
Olga Klapálková-Košutová
Rodné jménoOlga Františka Košutová
Narození8. března 1901
Velký Týnec
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí10. února 1989 (ve věku 87 let)
Praha
Československo Československo
Povoláníučitelka
Národnostmoravská
Manžel(ka)Karel Klapálek
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Mládí

Narodila se v rodině nadučitele, pozdějšího řídícího učitele ve Velkém Týnci Františka Košuta (1860) a jeho manželky Pavlíny, rozené Klukové (1865). Měla starší sestru Miloslavu (1895) a dvě mladší sestry Ludmilu (1904) a Augustu (1907).[1][3]

Studovala nejprve na učitelském ústavu v Olomouci, odkud byla v r. 1915 vyloučena pro rozšiřování protirakouských letáků. Proto dokončila středoškolská studia na České reálce v Olomouci, kde maturovala v r. 1921.[2][p 1]) Ve Velkém Týnci učila v letech 1920–1922.[4]

Po sňatku, do německé okupace

Po sňatku s Karlem Klapálkem odešla s manželem na dva roky do Hranic a odtud na Podkarpatskou Rus, kde rodina pobývala v letech 1924–1932. Učila tam na měšťanské škole v Perečíně, na rusínské občanské škole v Užhorodu a potom tamtéž na měšťanské škole. Od roku 1932 žila rodina v Českých Budějovicích.[4]

Za německé okupace

Manžel Karel Klapálek musel po vzniku Protektorátu opustit armádu a stal se ředitelem Živnostenského úřadu v Českých Budějovicích. Od roku 1939 organizoval protiněmecký odboj v českobudějovické pobočce vojenské odbojové organizace Obrana národa. Po jejím rozbití v letech 1939/1940 uprchl do emigrace,[p 2] kde za zapojil se do zahraničního odboje.[5] Olga Klapálková zůstala v Protektorátu se dvěma dcerami.

Do roku 1941 Olze Klapálkové zveřejňoval její příspěvky denní tisk a v roce 1942 vyšel její román Slunce nad údolím (ještě 30. 12. 1942 otiskly Lidové noviny pozitivní recenzi[6]) a v roce 1944 vydalo nakladatelství Promberger román Láska zůstává. Od 17. září 1942 ale byla internována v táboře ve Svatobořicích, určeném v té době pro příbuzné Čechů, kteří utekli z Protektorátu. Odsud byla v dubnu 1945 přesunuta do Plané nad Lužnicí, kde se dočkala osvobození.[4] S manželem se setkala až v druhé polovině května 1945.[2]

Po osvobození Československa

Od května 1945 žila celá rodina v Praze.

Rodinný život

Olga Košutová se provdala za pozdějšího generála Karla Klapálka, se kterým měla dvě dcery – ing. Olgu Táborskou (1926–2013) a mladší Evu Ježkovou.[7] Manželé Klapálkovi jsou pohřbeni spolu s dcerou Olgou a jejím manželem Ctiradem Táborským na Olšanských hřbitovech.[8]

Dílo

Dílo, které publikovala pod dívčím jménem Olga Košutová se dělí na dvě části. Lyrické prózy nahradila po roce 1945 vlastními vzpomínkami na období německé okupace a zpracováním vzpomínek svého manžela. Po celý život si vedla deník, který ve svém díle zpracovala. Byla členkou Moravského kola spisovatelů (MKS).

Příspěvky v tisku

Drobnější příspěvky Olgy Košutové uveřejňoval deník Československé obce legionářské Národní osvobození (1935–1938), Český dělník (1941) a Lidové noviny[9] (1940–1941).

Knižní vydání
  • Marika Mihajlová: Vypravování stařenky Dolinajové – Olga Košutová — Maminčin zápisník – Marie Jeřábková — Na líc a na ruby – Sola Štěpánová — Brno, Novina, kolem r. 1936
  • Slunce nad údolím: román – Moravská Ostrava: Praha: Josef Lukasík, 1942
  • Láska zůstává – Olomouc: Romuald Promberger, 1944
  • Černá Paraska: čtyři karpatské povídky – Praha: Miroslav Stejskal, 1946
  • Smrt bez majestátu: napsáno v internačním táboře svatobořickém na podzim 1944 – Praha: Orbis, 1946
  • U Svatobořic: zápisky a povídky z internačního tábora – Brno: Družstvo MKS, 1946
  • Voják vypravuje: cesta generála Karla Klapálka za druhé světové války – Brno: Družstvo MKS, 1948

Odkazy

Poznámky
  1. Není uvedena jako maturantka gymnázia v Přerově ve sborníku 100 let ... Ve sčítacích operátech z roku 1920, vyhotovených v únoru 1921, je uvedena jako učitelka.
  2. Zdroje uvádějí jako rok Klapálkova odchodu do zahraničí 1939 nebo 1940

Reference
  1. Matrika narozených, Velký Týnec, 1892-1902, snímek 167 [online]. Zemský archiv Opava [cit. 2020-12-14]. Dostupné online.
  2. Před 30 lety – 10. února 1989 zemřela v Praze Olga KOŠUTOVÁ – KLAPÁLKOVÁ, učitelka a spisovatelka, rodačka z Velkého Týnce.. S. 12. Týnecké listy [online]. 2/2019 [cit. 2020-12-15]. S. 12. Dostupné online.
  3. Sčítací operáty 1920 Velký Týnec, dům 26, snímek 149 [online]. Zemský archiv Opava [cit. 2020-12-15]. Dostupné online.
  4. SVADBOVÁ, Blanka. Olga Košutová. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. Dostupné online. ISBN 80-200-0345-2. Svazek 2/I. H–L. S. 880.
  5. MAREK, Jindřich. Zákruty a rozhodnutí v životě rozhodného vojáka, generála Klapálka [online]. Vojenský historický ústav, 2015-11-16 [cit. 2020-12-15]. Dostupné online.
  6. MARTÍNEK, Vojtěch. Vypravování o prostém štěstí. Lidové noviny. 1942-12-30, s. 4.
  7. Režisér Marhoul vyjádřil úctu generálu Klapálkovi. Náchodské noviny [online]. 2008-09-18 [cit. 2020-12-15]. Dostupné online.
  8. Ing. Olga Táborská (Klapálková), foto hrobu [online]. Billiongraves, 2016-03-28 [cit. 2020-12-15]. Dostupné online.
  9. KOŠUTOVÁ, Olga. Frantina. Lidové noviny. 1940-10-24, s. 1–2.

Literatura
  • KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1945. 1018 s. S. 399–400
  • SVADBOVÁ, Blanka. Olga Košutová. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. Dostupné online. ISBN 80-200-0345-2. Svazek 2/I. H–L. S. 880.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.