Oksana Zabužko

Jméno Oksany Zabužko je spojeno s fenoménem generace tzv. osmdesátníků. Podobně jako řada dalších literátů její generace, mohla si v období glasnosti dovolit větší míru svobody projevu a svobody tvorby po dlouhých létech národního a sociálního útlaku. V roce 1982 Zabužko absolvovala filozofickou fakultu Univerzity Tarase Ševčenka v Kyjevě. Od roku 1992 Oksana Zabužko přednášela na katedře ukrajinistiky na univerzitě Penn State. V roce 1994 autorka dostala stipendium Fondy Foolbrighta; přednášela na Harvardě a na Pittsburské univerzitě. Od roku 1989 je Zabužko pracovníkem Filologického institutu Akademie věd Ukrajiny. V roce 2015 byla hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. Ve stejném roce byl s autorkou natočen portrét pro cyklus Ukrajinská čítanka – Ukrajina, davaj, Ukrajiny, který vznikl v koprodukci nakladatelství Větrné mlýny a tří veřejnoprávních televizí z Česka (ČT), Polska (TVP) a Slovenska (RTVS). Režisérem dílu je Lucie Králová.

Žije v Kyjevě.

Na literární scénu se Zabužko zpočátku uvedla jako básnířka (sbírkou Květinová jinovatka, 1985) a esejistka. Ve své vědecké tvorbě se zaměřuje na významné osobnosti ukrajinské klasické literatury: napsala celkem tři monografie o nejvýznamnějších postavách ukrajinské literatury – o Tarasu Ševčenkovi, Ivanu Franku a Lesje Ukrajince. Ve své prozaické tvorbě využívá Zabužko postmoderní, postkoloniální a feministické literární postupy. Proslavila se hlavně díky provokativně pojmenovanému románu Polní výzkum ukrajinského sexu, který se na Ukrajině dočkal osmi vydání a byl přeložen do řády evropských jazyků: polského, švédského, italského, německého, bulharského, českého, ruského, maďarského. V Polsku se stal námětem pro divadelní inscenaci Polský výzkum ukrajinského sexu od Małgorzaty Szumowské.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Oksana Zabužko

Poezie

• Květnová jinovatka (1985)
• Dirigent poslední svíčky (1990)
• Autostop (1994)
• Království poražených soch (1996)
• Nový Archimédův zákon (2000)
• Druhý pokus (2005)

Odborná literatura

• Filosofie ukrajinské myšlenky a evropský kontext: doba Ivana Franka (1992)
• Ševčenkův mýtus Ukrajiny: pokus o filosofický rozbor (1997)
• Notre Dame d’Ukraine: Lesja Ukrajinka v kontextu mytologií (2007)

Esejistika

• Dvě kultury
• Fortinbrasovy kroniky (1999)
• Reportáž z roku 2000 (2001)
• Let my people go (2005)
• Jak si ochočit apokalypsu (česky 2015; dva esejistické texty. Překlad: Rita Ida Kindlerová)

Próza

• Polní výzkum ukrajinského sexu (1996; česky 2001. Překlad: Rita Ida Kindlerová)
• Sestro, sestro (2003; česky 2006. Překlad: Rita Ida Kindlerová)
• Muzeum opuštěných tajemství (2009, česky 2013. Překlad: Rita Ida Kindlerová)