Okresní soud v Kroměříži
Okresní soud v Kroměříži je okresní soud se sídlem v Kroměříži, jehož odvolacím soudem je Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně. Rozhoduje jako soud prvního stupně ve všech trestních a civilních věcech, ledaže jde o specializovanou agendu (nejzávažnější trestné činy, insolvenční řízení, spory ve věcech obchodních korporací, hospodářské soutěže, duševního vlastnictví apod.), která je svěřena krajskému soudu.
Okresní soud v Kroměříži | |
---|---|
Odvolací soud | Krajský soud v Brně |
Předseda soudu | Mgr. Radim Slezák |
Adresa | Soudní 11 767 42 Kroměříž |
Souřadnice | 49°17′47″ s. š., 17°23′9″ v. d. |
Oficiální stránky | |
Mapka soudního obvodu | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Budova
Soud se nachází v historické budově s bezbariérovým přístupem na Soudní ulici. Původně soud zasedal v budově kroměřížské radnice. Budova trestnice „byla vzdálena od budovy soudní asi deset minut cesty“ v Moravcově ulici (pojmenovaná podle Františka Moravce (1734–1814), historika a profesora kroměřížského piaristického gymnázia) č. 19 a 20 téměř naproti Židovského obecního domu.[1] Jedním z podnětů vystavby nové soudní budovy a trestnice bylo tedy i potupné předvádění soudně vyšetřovaných lidí z trestnice k soudnímu jednání na radnici (dokonce kolem kostela Nanebevzetí Panny Marie na Riegrově náměstí), protože „předvádění delikventů velmi frekventovanými ulicemi vždy velký shluk a pohoršení působí“. Obecní výbor se na prodeji pozemků na okraji města přiléhajících zadní částí k oplocení Květné zahrady v nově zakládané ulici Dra. Jana Kozánka (v letech 1948–1953 ulice Vítězného února, nyní ulice Soudní) eráru usnesl 5. května 1909 za 16 350 korun.[1] Tyto peníze chtělo město upotřebit k zakoupení pozemků od arcibiskupského velkostatku ke zřízení nového městského hřbitova z důvodu velkého nárůstu počtu obyvatel v důsledku postavení Zemského léčebného ústavu císaře Františka Josefa I. Veřejná soutěž na zajištění dodávek a provedení prací pro novostavbu c. k. úřední budovy okresního soudu a trestnice byla vypsána v květnu roku 1913. Soutěž vyhrál místní stavitel František Mazáč (nar. 20. 11. 1874 v Žamberku) a bezodkladně začal s pracemi. Stavbu přerušila první světová válka, a i když se do dokončení stavby v roce 1916 aktivně angažoval zastupitel Vilibald Mildschuh, byla dokončena až v roce 1919. Během stavby byla ministerským výnosem z 23. prosince 1913 povolena nadstavba prvního patra na obou dvorních křídlech soudní budovy, za účelem získání dalších potřebných místností. Původní prostory soudu byly využity na novou obecní zasedací síň a v bývalé trestnici v Moravcově ulici bylo upraveno devět místností, které se ihned pronajaly, aby „odpomohly bytové tísni“.[2]
Soudní obvod
Obvod Okresního soudu v Kroměříži se zcela neshoduje s okresem Kroměříž, patří do něj území všech těchto obcí:
Bařice-Velké Těšany • Bělov • Bezměrov • Blazice • Bořenovice • Brusné • Břest • Bystřice pod Hostýnem • Cetechovice • Dřínov • Holešov • Honětice • Horní Lapač • Hoštice • Hulín • Chomýž • Chropyně • Chvalčov • Chvalnov-Lísky • Jankovice • Jarohněvice • Karolín • Komárno • Koryčany • Kostelany • Kostelec u Holešova • Kroměříž • Kunkovice • Kurovice • Kvasice • Kyselovice • Lechotice • Litenčice • Loukov • Lubná • Ludslavice • Lutopecny • Martinice • Míškovice • Morkovice-Slížany • Mrlínek • Němčice • Nítkovice • Nová Dědina • Osíčko • Pacetluky • Pačlavice • Počenice-Tetětice • Podhradní Lhota • Prasklice • Pravčice • Prusinovice • Přílepy • Rajnochovice • Rataje • Roštění • Roštín • Rusava • Rymice • Skaštice • Slavkov pod Hostýnem • Soběsuky • Střílky • Střížovice • Sulimov • Šelešovice • Troubky-Zdislavice • Třebětice • Uhřice • Věžky • Vítonice • Vrbka • Zahnašovice • Záříčí • Zástřizly • Zborovice • Zdounky • Zlobice • Žalkovice • Žeranovice
Reference
- MARKÉTA MERCOVÁ. Kroměřížské ulice – Vývoj pojmenování. Kroměříž: SOkA Kroměříž, Muzeum Kroměřížska, 1999. 88 s. ISBN 80-85945-19-3.
- PÁLKA, Petr. O stavbě budovy Okresního soudu a trestnice v Kroměříži. In: Sborník Muzea Kroměřížska IV/2001. Kroměříž: Muzeum Kroměřížska, 2001. ISBN 80-85945-31-2. S. 59–90.