Okounov
Obec Okounov (německy Okenau) se nachází v okrese Chomutov, kraj Ústecký. V obci žije 397[1] obyvatel.
Okounov | |
---|---|
Obecní úřad s kostelem svatého Vavřince | |
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | obec |
LAU 2 (obec) | CZ0422 563269 |
Pověřená obec | Klášterec nad Ohří |
Obec s rozšířenou působností | Kadaň |
Okres (LAU 1) | Chomutov (CZ0422) |
Kraj (NUTS 3) | Ústecký (CZ042) |
Historická země | Čechy |
Zeměpisné souřadnice | 50°21′44″ s. š., 13°6′24″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 397 (2022)[1] |
Rozloha | 8,32 km² |
Nadmořská výška | 395 m n. m. |
PSČ | 431 51 |
Počet domů | 149 (2021)[2] |
Počet částí obce | 4 |
Počet k. ú. | 5 |
Počet ZSJ | 5 |
Kontakt | |
Adresa obecního úřadu | Okounov 64 431 51 Klášterec nad Ohří 1 [email protected] |
Starosta | Josef Dvořák |
Oficiální web: www | |
Okounov | |
Další údaje | |
Kód obce | 563269 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Název
Název vesnice byl utvořen ze jméno Okún (Okoun) ve významu Okounův dvůr. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: de Oknaw (1358 a 1369), Oknow (1384), de Kamow (1386), de Okunow (1394), v Okunowie (1543), pod Vokonovem (1499), z Vokonova (1540), v Oknow (1542), Okonow (1543), Ockenau (1787) a Okenau (1846).[3]
Historie
První písemná zmínka o Okounovu pochází z roku 1358, ale vesnice existovala pravděpodobně mnohem dříve, protože v roce 1363 uváděl úhošťanský farář nového faráře k okounovskému farnímu kostelu.[4] Nejstaršími známými majiteli Okounova byli v letech 1359–1368 Ondřej a v letech 1386–1410 Erhart Doupovcové z Doupova. V roce 1475 je jako majitel uváděn Mikuláš ze Žďáru, ale pravděpodobně se o ves dělil s Vilémem z Doupova. Když Vilém začal v roce 1499 vybírat clo u mlýna pod Okounovem, patřila mu jistě celá vesnice.[5]
Po Vilémovi vesnici v šestnáctém století získali Fictumové, kteří Okounov připojili k Šumburku. Po odsouzení Opla z Fictumu za padělání peněz a jeho útěku ze země dostali Okounov se čtyřmi vesnicemi od krále Ferdinanda v roce 1533 Hanuš a Volfdrych z Fictumu.[5] V Okounově do té doby stávala panská tvrz, ale za Fictumů byla opuštěna a poslední zmínka o ní pochází z roku 1540.[5] Stávala pravděpodobně v blízkosti kostela, ale nic se z ní nedochovalo.[6] Podle obecní kroniky však stála nad rybníkem.[7]
V roce 1540 došlo k rozdělení šumburského majetku na třetiny. Menší část tvořilo klášterecké panství, zatímco zbývající dvě třetiny patřily postupně Šumburkům (1543), Petru Boryňovi ze Lhoty a na Nezabylicích a po něm jeho dceři Markétě. Markéta Okounov nejpozději roku 1604 prodala i s vesnicemi Hora, Tunkov a Telcov bratrům Steinsdorfům ze Steinsdorfu na Hlubanech.[7] Od roku 1605 už Okounov zůstal součástí kláštereckého panství až do zrušení poddanství.[5][6] To patřilo Fictumům do stavovského povstání, jehož se jako jeden z direktorů zúčastnil Kryštof z Fictumu, za což byl posmrtně odsouzen ke ztrátě majetku. Zkonfiskovaný Klášterec potom od královské komory koupil 2. června 1623 Kryštof Šimon Thun.[7]
Na počátku třicetileté války, v roce 1621, vesnici vydrancoval vojenský oddíl, který ukořistil 120 kop grošů výpalného, a navíc odvedl devět koní a většinu dobytka. Velká část obyvatel vesnice někdy v té době vymřela na mor a přeživší odešli jinam. Ještě před koncem války ale lidé vesnici znovu osídlili a v roce 1649 zde žilo 26 rodin. Podle berní ruly z roku 1654 v Okounově žilo třináct chalupníků a osm poddaných bez pozemků. Celkem chovali 39 krav, 31 jalovic a dvacet koz. Kromě nich ve vsi bydlel také jeden sedlák, který patřil k doupovskému panství a který choval tři krávy, čtyři jalovice a jednu kozu. Na neúrodných kopcovitých polích se v té době pěstovalo žito, ale hlavním zdrojem obživy byl chov dobytka a práce v lese. Jeden z chalupníků provozoval šenk.[8]
V osmnáctém století Okounov postihly válečné události i živelné pohromy. V roce 1742 vesnici vydrancovali vojáci během válek o rakouské dědictví a roku 1778 znovu ve válce o bavorské dědictví. Opakované krupobití ve stejném roce navíc způsobilo hladomor.[8]
Podle díla Johanna Gottfrieda Sommera z roku 1846 stálo v Okounově 38 domů, v nichž žilo 194 obyvatel.[8] Roku 1863 vesnici postihl velký požár, při kterém shořel kostel i s farou, škola, pět obytných domů a řadou hospodářských budov. Nově postavený kostel byl vysvěcen roku 1866.[9]
Zemědělství představovalo až do konce devatenáctého století hlavní zdroj obživy okounovských obyvatel. Významný byl chov dobytka, ale pěstovalo se také obilí, okopaniny a ovocné stromy.[9] Od počátku dvacátého století se začal rozvíjet také průmysl, přestože elektřina byla do vsi zavedena až v letech 1920–1921 z kadaňské elektrárny. Nejstarším podnikem bývala cihelna založená už v roce 1888, ale roku 1917 do Okounova z Perštejna přesídlila firma Erste Pürsteiner Sägen – und Werkzaugfabrik v majetku Hermanna Pickarta, ve které se vyráběly nástroje pro dřevařský a kovodělný průmysl (pily, hoblovací nože, kružce, vrtáky, nebozezy ad.). Její produkty se vyvážely i do Ameriky. Tovární budova byla postavena na břehu Ohře a patřil k ní hotel Remscheider Hof, později přestavěný na firemní kanceláře a byt majitele. Ochrannou známkou známkou společnosti byl jelen svatého Huberta.[10]
Dalšími podniky v Okounově byly roku 1924 thunská vápenka a mlýn na tříslo postavený západně od vesnice. Kromě nich ve vsi fungovaly čtyři hostince, obchod se smíšeným zbožím, obchod s uhlím, dvě trafiky a živnost provozovala řada řemeslníků.[10] Od roku 1904 měl Okounov vlastní vodovod se zdrojem vody vzdáleným 200 metrů jižně od vesnice,[9] ale s přibývajícím počtem domů musel být v roce 1921 doplněn o nové přívody vody.
Po druhé světové válce byli vysídleni němečtí obyvatelé, což vedlo k nedostatku pracovníků v regionu. Roku 1946 bylo proto navrženo sloučení firmy Pickart s perštejnskou Altenou, ale není jisté, zda k němu nakonec došlo. O rok později v Pickartově továrně pracovalo 140 lidí. Nakonec byly obě firmy začleněny 13. dubna 1948 do národního podniku Pilana Hulín a roku 1953 byl okounovský provoz uzavřen. V roce 1951 v Okounově vzniklo jednotné zemědělské družstvo.[11]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 444 obyvatel (z toho 227 mužů), z nichž byli tři Čechoslováci, 438 Němců a tři cizinci. Kromě osmi evangelíků patřili k římskokatolické církvi.[12] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 544 obyvatel: 37 Čechoslováků, 495 Němců a dvanáct cizinců. Převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také čtrnáct evangelíků, čtyři členové církve československé a šestnáct lidí bez vyznání.[13]
1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Obyvatelé | 296 | 369 | 386 | 420 | 399 | 444 | 544 | 266 | 272 | 250 | 204 | 147 | 162 | 179 |
Domy | 45 | 57 | 61 | 62 | 59 | 61 | 86 | 55 | 104 | 60 | 51 | 68 | 69 | 73 |
Data z roku 1961 zahrnují i domy z místních částí Kotvina, Krupice a Oslovice. |
Obecní správa
Od zrušení poddanství je Okounov samostatnou obcí v okrese Kadaň. Od sčítání lidu v roce 1869 jsou u něj uváděny osady Krupice, Oslovice a do roku 1890 také Korunní. V letech 1869–1953 k Okounovu patřila osada Hora, která zanikla při zřizování Vojenského újezdu Hradiště a spolu s Korunní připadla do okresu Karlovy Vary. Od reformy územní správy v roce 1960 obec patří do okresu Chomutov a má čtyři části obce:[10]
Hospodářství
V areálu bývalé Pickartovy továrny sídlí firma Stavební společnost Jaroslav Oršuliak,[16] která se mimo jiné podílela na stavbě vilové čtvrti u kadaňské nemocnice. Mezi Okounovem, Krupicí a Oslovicemi se nachází obora Javor zaměřená na chov muflonů.[11]
Společnost
Koncem devatenáctého století v Okounově působili tři spolky a sbor dobrovolných hasičů založený v roce 1875.[10]
Školství
První zmínka o okounovské škole je z roku 1779.[8] Majitelé panství nechali postavit novou budovu v roce 1825, ale ta roku 1863 vyhořela. Byla sice opravena, ale svou kapacitou nestačila, a vyučování jedné třídy proto probíhalo v domě čp. 6. Nová školní budova je z roku 1913.[9] Vyučování v ní už neprobíhá a děti dojíždějí do školy v Perštejně.[11]
Pamětihodnosti
Na západním okraji vesnice stojí novogotický kostel svatého Vavřince z roku 1866 a nedaleko od něj se nachází barokní sousoší Panny Marie, svatého Štěpána a svatého Vavřince.[17] K drobným památkám patří malá dřevěná zvonička na pozemku domu čp. 45.[18] Nad jižní částí vesnice se zdvihá návrší Holý kopec s přírodní památkou Pastviště u Okounova.
Odkazy
Reference
- Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
- Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Okounov, s. 258.
- BINTEROVÁ, Zdena. Perštejn a okolí. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 96 s. ISBN 80-238-4163-7. OCLC 84967731 S. 63. Dále jen Binterová (1999).
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v okolí Klášterce, s. 77.
- Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Okounov – tvrz, s. 357.
- Binterová (1999), s. 64.
- Binterová (1999), s. 69.
- Binterová (1999), s. 70.
- Binterová (1999), s. 72.
- Binterová (1999), s. 73.
- Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 247.
- Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 132.
- Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379.
- Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 292.
- Stavební společnost Jaroslav Oršuliak [online]. Stavební společnost Jaroslav Oršuliak [cit. 2019-09-09]. Dostupné online.
- Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Okounov. K/O, s. 526.
- Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-07-02]. Identifikátor záznamu 147061 : Zvonička. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
Literatura
- BINTEROVÁ, Zdena. Perštejn a okolí. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 96 s. ISBN 80-238-4163-7. OCLC 84967731 Kapitola Okounov, s. 63–73.
- Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Okounov, s. 175–177.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Okounov na Wikimedia Commons
- Okounov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)