Obyvatelstvo Abcházie

Předkové Abchazů (Abazgové, Apsilové) přišli na území dnešní Abcházie ze severního Kavkazu a zakládali zde rané státy už od 1. století. Někdy mezi 4. - 6. stoletím sem začalo pronikat křesťanství z Byzance, ale i když Abcházie oficiálně křesťanství přijala udrželo se zde až do současnosti i původní pohanské náboženství. Důležitou menšinou která zde vznikla už v období před naším letopočtem jsou Řekové kteří zde zakládali kolonie. V desátém století se Abcházie spojila s Gruzií ve společné království, které s přestávkami přetrvalo další 4 století. Během této éry k žádným velkým demografickým změnám nedošlo. V roce 1570 se Abcházie stala součástí Osmanské říše. Abchazové, kteří byli vlažní křesťané začali konvertovat k islámu. Od konce 18. století se o tuto oblast začíná zajímat Rusko. Války a spory s Osmanskou říší se protáhnou a Abcházie je definitivně obsazena Ruskem až v roce 1864.

Už během válek předcházejícím obsazení Abcházie začali muslimští obyvatelé tyto oblasti opouštět. Abchazové původně obývali i území podstatně severněji než je dnešní Abcházie například okolí Soči. Z těchto oblastí vymizeli úplně. Po obsazení Ruskem byla Abcházie násilím christianizována. Spousta Abchazů utekla do Osmanské říše a kvůli tomu byly tyto oblasti řídce osídlené. Na vysídlené území se začaly stěhovat ostatní křesťanské národy z Kavkazu (Arméni, Gruzíni a Rusové). Odhaduje se, že v letech 1828 až 1829 opustilo Abcházii asi 10 000 Abchazů a mezi léty 1852–1858 se abchazská populace zmenšila z 98 000 na 89 866[1]. Další vlny uprchlíků odešly za ruské nadvlády, ale z těchto informací vyplývá, že v třicátých letech 19. století mohlo žít v Abcházii něco kolem 110 000 Abchazů. Při ruském sčítání lidu v roce 1886 zde žilo jen 58 963 Abchazů a necelých 10 000 příslušníků jiných národností. Během necelých 60 let se tak abchazská populace zmenšila na polovinu. Při dalším sčítání lidu v roce 1897 počet etnických Abchazů mírně poklesl na 58 697 zatímco počet ostatních národů se rozrostl na téměř 48 000. Takže během těchto 11 let vzrostl počet Arménů v Abcházii o 501 % z 1 090 na 6 552, počet Gruzínů o 521 % z 4 166 na 25 873 a počet Rusů o 471 % z 1 090 na 5 135. Toto sčítání lidu bylo poslední na příštích více než 110 let, kdy jeden národ měl v Abcházii nadpoloviční většinu obyvatel.

Po Říjnové revoluci se jižní Kavkaz odtrhl od Ruska a později se rozdělil na tři samostatné republiky: Arménii, Gruzii a Ázerbájdžán. Abcházie byla připojena ke Gruzii, ale téměř ihned zde propukly vzpoury požadující nezávislost. V té době žilo v Abcházii kolem 40 - 30 % etnických Abchazů a Gruzínů zde nebylo o moc méně. Aby zabránila vzpourám dala Gruzie Abcházii status autonomní republiky. Vzpoury sice ustaly, ale Abchazové s tehdejším stavem zřejmě stejně nebyli spokojeni, protože když v roce 1921 rudá armáda vpadla do Gruzie, tak Abchazové podpořili vzpourami Rudou armádu. Z Abcházie byla vytvořena tzv.: Socialistická sovětská republika Abcházie což byl nejvyšší status jakého mohla republika v rámci SSSR dosáhnout. Bohužel už v roce 1922 se k moci v SSSR dostává gruzínský rodák Josif Vissarionovič Stalin a společně s Lavrentij Pavlovič Berijou (člen vedení SSR Gruzie) začíná prosazovat další sankce vůči Abchazům. Zatím jsou to rozsáhlé čistky a zvýšený příliv Gruzínských přistěhovalců. Takže když v roce 1926 proběhlo sčítání lidu tak Abchazové už v Abcházii nejsou největším etnikem. Od roku 1897 ubylo kolem 3 000 Abchazů a naproti tomu sem přišlo 100 000 nových přistěhovalců z toho nejvíc Gruzínů zhruba 42 000.

Nyní zde bylo nejvíc Gruzínů (33,6%) a až za nimi byli Abchazové (27,3%). V roce 1931 Stalin Abcházii odebral status SSR a udělil jí status Autonomní SSR v rámci Gruzie. To spolu s posílením moci Beriji vedlo k likvidaci místní inteligence, kolektivizaci zemědělství, Abcházština byla zakázána, do předních míst byli dosazeni Gruzíni a kromě pokračování Gruzínské kolonizace sem začali být přesouváni i Rusové. V roce 1939 se konalo další sčítání lidu a oproti roku 1926 přibylo 110 000 obyvatel ale jenom 200 Abchazů. Překvapivě nejvíc přistěhovalců přišlo z Ruska 48 000 a Gruzínů přibylo pouze 24 000. Abchazové se stali až 3 největším etnikem. Po Stalinově smrti v roce 1953 přišel o moc i Berija a situace v Abcházii se radikálně změnila. Abcházština byla opět povolena a dokonce se v ní i vyučovalo, také se stala jedním ze tří úředních jazyků v Abcházii. I přes nevoli Gruzínů se k moci dostali místní Abchazové, kteří měli zajištěnou politickou většinu až do rozpadu SSSR. V roce 1959 tedy 6 let po Stalinově smrti proběhlo další sčítání lidu. Abchazů přibylo 5 000 ale ostatních národů dohromady 90 000 a Abchazové se stali až 4 největším etnikem po Rusech, Gruzínech a Arménech. Z celkového počtu obyvatel zabírali pouze 15,1 % zatímco nejrozšířenější Gruzíni 39,1 %. Od tohoto sčítání lidu až do roku 1989 měl demografický vývoj pořád stejný průběh (s výjimkou odchodu Rusů mezi léty 1970 - 1979). Počet obyvatel rostl (s výjimkou let 1970 - 1979) a zvyšoval se poměr etnických Abchazů a Gruzínů oproti ostatním národům. Abchazové se v roce 1970 stali třetím největším etnikem a v roce 1979 druhým. v roce 1989 žilo v Abcházii 525 061 obyvatel z toho 239 872 (45,7%) Gruzínů, 93 267 (17,8%) Abchazů, 76 541 (14,6%) Arménů a 74 913 (14,3%) Rusů.

Národnostní složení obyvatelstva Abcházie (2011)

•   Abchazové: 50,7 %
•   Gruzíni: 19,2 %
•   Arméni: 17,4 %
•   Rusové: 9,1 %
•   Ukrajinci: 0,7 %
•   Řekové: 0,6 %
•   ostatní: 2,3 %

Ještě před rozpadem SSSR se Abchazové snažili, aby se Abcházie stala SSR nebo aby se jako ASSR připojila k Ruské SFSR, ale to se jim nepovedlo. Naproti tomu Gruzíni začali považovat Abcházii za historickou součást Gruzie a vznikaly ničím nepodložené teorie později označeny jako mylné, že Abchazové byli Gruzíni, ale vytlačily je kmeny ze severního Kavkazu (současní Abchazové). Autoři těchto teorií požadovali vyhnání Abchazů zpátky na severní Kavkaz. Po rozpadu se Abcházie stala oficiálně součástí Gruzie a začaly spory mezi Gruzíny a Abchazy o status Abcházie. Gruzíni by nejraději zrušili i status autonomní republiky, ale naopak Abchazové požadovali vytvoření konfederace. Začaly propukat vzpoury (Abchazové proti Gruzínům / Gruzíni proti Abchazskému vedení), nakonec situace v roce 1992 vyústila v Gruzínskou invazi do Abcházie a následnou válku. Ve válce bojovali Gruzíni proti všem ostatním národům co zde žily. Válka skončila v roce 1993 vítězstvím Abcházie. Následovaly etnické čistky a vyhánění Gruzínů. Výsledkem bylo zvrácení téměř stoletého vývoje kdy Gruzíni byli hlavním etnikem v Abcházii.

Z Abcházie uteklo kolem 250 000 lidí. Většina z nich byli Gruzíni, ale utekli také téměř všichni Řekové a Ukrajinci, kolem 2/3 Rusů a asi 1/3 Arménů. Po válce se, ale někteří Gruzíni vrátili zpět do nejjižnějšího okresu Gali. Jinak se do neuznané republiky izolované od světa moc lidí nevrátilo a až do roku 2003 nikdo pořádně netušil kolik zde žije lidí. První odhad poskytl Rozvojový program OSN v roce 1998 podle kterého se počet obyvatel pohyboval od 180 000 do 220 000[2], ale první oficiální sčítání lidu proběhlo až v roce 2003. Podle tohoto sčítání žilo v Abcházii 214 016 obyvatel (což vlastně potvrzuje odhady OSN) z nichž 94 597 (44,2%) byli Abchazové, 44 869 (21,0%) Arméni, 44 041 (20,6%) Gruzíni a 23 420 (10,9%) Rusové. Další sčítání lidu přišlo v roce 2011 a podle tohoto sčítání žije v Abcházii 240 705 obyvatel, z toho 122 069 (50,7%) Abchazů, 46 367 (19,2%) Gruzínů, 41 864 (17,4%) Arménů a 22 077 (9,1%) Rusů. Od roku 2003 do roku 2011 přibylo téměř 27 000 obyvatel a to i přes to že ubylo více než 4 500 Arménů(3000), Rusů(1300), Řeků, Ukrajinců a Estonců. Přibylo více než 27 000 Abchazů, 2 326 Gruzínů a 150 Osetinců.