Nikolaus Szécsen

Nikolaus hrabě Szécsen de Temerin
Nikolaus hrabě Szécsen de Temerin
	Nikolaus Szécsen jako velvyslanec ve Vatikánu s rodinou (1902)
Rakousko-uherský velvyslanec ve Francii
	Ve funkci:; 1911 – 1914
Předchůdce	Rudolf Khevenhüller-Metsch
Nástupce	přerušení diplomatických styků
Rakousko-uherský velvyslanec ve Vatikánu
	Ve funkci:; 1901 – 1911
Předchůdce	Friedrich Revertera
Nástupce	Johann Schönburg-Hartenstein
První sekční šéf rakousko-uherského ministerstva zahraničí
	Ve funkci:; 1900 – 1901
Předchůdce	Rudolf Welsersheimb
Nástupce	Jindřich Lützow
Nejvyšší maršálek Uherského království
	Ve funkci:; 1916 – 1918
Předchůdce	August Zichy
Nástupce	zánik Rakousko-Uherské monarchie
Narození	26. listopadu 1857 ; Vídeň
Úmrtí	18. května 1926 (ve věku 68 let) ; Táplánszentkereszt
Rodiče	Antal Szécsen
Profese	diplomat a politik
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaus (Miklós) hrabě Szécsen (Nikolaus Anton Franz Graf Szécsen von Temerin / Miklós Antal Ferenc gróf Szécsen de Temerin) (26. listopadu 1857, Temerin, Srbsko – 18. května 1926, Gyöngyösszentkereszt, Maďarsko) byl rakousko-uherský diplomat. Od roku 1880 působil v diplomatických službách, později byl rakousko-uherským velvyslancem ve Vatikánu (1901–1911) a Francii (1911–1914). Své veřejné působení zakončil před zánikem monarchie jako nejvyšší maršálek Uherského království (1916–1918). Byl rytířem Řádu zlatého rouna.

Životopis

Erb rodu Szécsenů

Pocházel z uherské šlechtické rodiny chorvatského původu (hraběcí titul 1798), byl jediným synem uherského politika a nejvyššího dvorského maršálka hraběte Antala Szécsena (1819–1896), po matce Ernestině byl potomkem rodu Lambergů. Studoval práva a v roce 1880 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí. Na nižších diplomatických postech působil v Bělehradě, Istanbulu, Římě, Paříži, Bukurešti a Drážďanech. Od roku 1895 pracoval ve Vídni na ministerstvu zahraničí[pozn. 1], kde byl v letech 1900–1901 prvním sekčním šéfem. V letech 1901–1911 byl rakousko-uherským velvyslancem ve Vatikánu a nakonec velvyslancem ve Francii (1911–1914), kde jeho mise skončila v srpnu 1914 přerušním diplomatických styků na začátku první světové války. Po návratu do Vídně ještě působil na ministerstvu zahraničí, ale v roce 1916 požádal o uvolnění do penze. V roce 1916 byl jmenován členem uherské Sněmovny magnátů a v letech 1916–1918 zastával funkci nejvyššího maršálka Uherského království. Byl též c.k. tajným radou a komořím. Během své kariéry získal Řád železné koruny I. třídy (1900), velkokříž Leopoldova řádu (1906) a nakonec se stal rytířem Řádu zlatého rouna (1908).

V roce 1896 se oženil s hraběnkou Johannou Mikesovou de Zabola (1866–1930), s níž měl dvě dcery a syna Miklóse Antala (1899–1945).

Odkazy

Poznámky

Na ministerstvu zahraničí byl od listopadu 1895 druhým sekčním šéfem. Tuto funkci před ním zastával hrabě Adalbert Cziráky, který po Nikolausově zemřelém otci Antalovi převzal v roce 1896 úřad nejvyššího maršálka císařského dvora.

Literatura

KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012, 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] Na ministerstvu zahraničí byl od listopadu 1895 druhým sekčním šéfem. Tuto funkci před ním zastával hrabě Adalbert Cziráky, který po Nikolausově zemřelém otci Antalovi převzal v roce 1896 úřad nejvyššího maršálka císařského dvora.