Antilopka pižmová

Druh popsal Magnus Vilhelm von Düben roku 1846.[3] Jeho původní umístění byl rod Nesotragus,[4] tradiční systematika, kterou uznává Mammals Species of the World (3. vydání), řadí antilopku pižmovou do čeledi turovití (Bovidae) a v ní do rodu Neotragus společně s antilopkou zakrslou (Neotragus batesi) a antilopkou trpasličí (Neotragus pygmaeus).[2][3] Tyto antilopky poté s dalšími rody tvořily nepřirozený tribus Neotragini.[5]

Genetická analýza vydaná v roce 2014 určila, že antilopky pižmová a zakrslá nejsou tolik příbuzné s antilopkou trpasličí; tyto dva druhy tedy přesunula do obnoveného rodu Nesotragus,[5] ve kterém antilopka pižmová představuje typový taxon;[6] antilopka trpasličí byla ponechána v rodu Neotragus. Do rodu Nesotragus řadí antilopku pižmovou i Mezinárodní svaz ochrany přírody a zároveň uvádí původní název Neotragus moschatus jako vědecké synonymum.[7] U tohoto druhu je hodnoceno někdy až pět poddruhů, které se rozšířily následovně:[4][8]

• N. m. moschatus (von Düben, 1846); Zanzibar
• N. m. akeleyi (Heller, 1913); Keňa
• N. m. kirchenpaueri (Pagenstecher, 1885); jižní Keňa, severovýchodní Tanzanie, korálový ostrov Mafia (patřící státu Tanzanie)
• N. m. livingstonianus (Kirk, 1865); severně od Zimbabwe (jižní Tanzanie, Malawi, severní Mosambik)
• N. m. zuluensis (Thomas, 1898); Jihoafrická republika (KwaZulu-Natal), Zimbabwe, jih Mosambiku.

Mammal Species of the World rozlišil u antilopky pižmové subspecie čtyři, poddruh akeleyi neuvádí.[3] Obecně jsou hranice mezi poddruhy nejasně vymezené a jejich popisy vycházejí pouze z omezených vzorků.[4] Někteří autoři dokonce osamostatnili některé z populací/poddruhů na samostatné druhy.[3][9] Zde jsou všechny tyto populace nicméně považovány za jediný druh.

Podle studie z roku 2014 vychází jako nejbližší příbuzná rodu Nesotragus impala (Aepyceros melampus).[5]

Antilopka pižmová se nazývá také suni, název pochází z její domoviny, jihovýchodní Afriky.[10]

Antilopka pižmová je zvířetem afrotropické oblasti, africký endemit. Pokud je považován za jediný druh (více v taxonomii), vyskytuje se ve východní a jihovýchodní Africe, hlavně východně od Velké příkopové propadliny, a sice v těchto státech: Keňa, Malawi, Mosambik, Jihoafrická republika, Tanzanie a Zimbabwe. V Keni obývá hlavně jihovýchodní část státu, nejseverněji zde lze antilopku zaznamenat například v pohoří Aberdare (asi sto kilometrů severně od města Nairobi) či masivu Mount Kenya. V Tanzanii se areál výskytu soustředí primárně na východ země, objevit ji lze například v částech Ngorongoro, Mbulu a dalších oblastech, a areál se táhne přes zbylé zmíněné státy až po Jihoafrickou republiku. Nejjižnějším stanovištěm je jihoafrické Jezero svaté Lucie. Druh se vyskytuje rovněž na některých ostrovech, jako je Zanzibar nebo Mafia. Za možnou oblast výskytu je považováno Svazijsko, v Zambii nebyl suni objeven.[4][7][8][11]

Antilopka pižmová je lesním druhem, preferuje především husté lesy s vyvinutým stromovým baldachýnem. Často ji lze najít v lesích pobřežních či podhorských, obývat může i lesy suché nebo sekundární (lesy vzniklé obnovou po požáru, těžbě, polomu či jiném velkém narušení); v některých oblastech prosperuje i v lidmi narušených lesních stanovištích.[2][4][7][11] Husté lesy jsou pro suniho důležité jak z hlediska získávání potravy, tak z hlediska dobrého úkrytu.[8] Žije až do nadmořské výšky 2700 metrů.[7]

Samice suniho ze Zanzibarském přírodopisném muzeu

Antilopka pižmová patří mezi nejmenší druhy antilop vůbec.[12] Tělo dosahuje délky mezi 57 až 62 cm, s ocasem činí délka samců 65,9–72,7 cm a samic 66,3 až 71,6 cm. Ocas měří asi 8 až 13 cm (průměrně 9,7 cm u samců a 9,6 cm u samic), na výšku pak antilopka měří 33 až 35 cm.[4][9] Hmotnost činí 4 až 6 kg.[11]

Tělo je štíhlé, kompaktní, zadek je položen vysoko. Tělo nesou dlouhé štíhlé nohy. Krk je krátký, nasazena je na něj široká špičatá hlava nesoucí pár uší zaobleného tvaru. U samců se vyvinuly krátké (ale špičaté) černě zbarvené rohy, samice je nemají. Délka samčích rohů, které pokrývají prstencovité rýhy, činí 6,5 až 13,3 cm, větší se vyvíjejí u antilopek žijících jižněji. Obě pohlaví mají velké preorbitální žlázy (žlázy v koutku oka), u samců se vytvořily zvlášť mohutné.[2][4][9] Pro uložení takto velkých žláz se vyvinuly některé anatomické zvláštnosti lebky.[4] Žlázami je vylučováno pižmo, které antilopce vyneslo její jméno.[11] Identifikováno v něm bylo na 83 chemických sloučenin včetně kyseliny benzoové a jiných karboxylových kyselin, alkanů, alkenů, aldehydů a cholesterolu.[13] U suniho se vyvinuly rovněž neúměrně robustní zuby, především pak premoláry.[4]

Zbarvení tohoto druhu je variabilní,[2] pohybuje se od šedé po kaštanovou,[11] barva je ale u každého jedince jednotná.[4] Směrem ke spodní straně těla barva bledne, spodní strana těla je potom plně bílá[11] či našedlá. Kopyta jsou černá a uši mají zbarvení růžové.[4]

Suniho lze zaměnit s jinými druhy. Častá je záměna s chocholatkou modrou (Philantomba monticola), jejíž areál výskytu se částečně prolíná (Keňa, Tanzanie, Mosambik) s areálem výskytu antilopky pižmové, zároveň jsou si vzájemně podobné velikostí a někdy i zbarvením. Hlavní vodítko, jak je rozlišit, představují pohyby ocasem; chocholatka modrá s ním třese na rozdíl od suniho vertikálně. Dalšími podobnými druhy jsou příbuzná antilopka zakrslá a rovněž antilopka trpasličí.[2][4]

Samec focený na Zanzibaru

Hlavní doba aktivity antilopky pižmové připadá na večer a brzké ráno, zvláště mezi soumrakem až desátou hodinou večerní a čtvrtou hodinou ranní až rozedněním.[11] Preferuje dobu po bouřkách či mlhavo.[4] Ve dne obvykle spí v úkrytech,[9] které obyčejně využívá opakovaně. Suni nicméně může být aktivní i během dne.[2] Hrozbu pro tento druh může představovat jakýkoli predátor už o jeho velikosti.[9] Nebezpečí mu hrozí jak ze strany orlů korunkatých (Stephanoaetus coronatus) a ostatních dravců, tak ze strany velkých šelem, jakými jsou levharti skvrnití (Panthera pardus), hyeny či některé druhy hadů, jako jsou krajty. Je velmi plachý a může jej vyrušit i vřeštění opic. V takovém případě obyčejně znehybní, před tím se ještě ozve varovným signálem.[4]

Žije většinou samotářsky, ale může také tvořit páry či menší skupiny. Vykazuje teritorialitu a samci o svá teritoria s jinými samci bojují, k agresivnímu chování se mohou uchýlit i samice vůči jiným samicím.[4][14] Území jsou malá, o rozloze 0,5 až 1,1 ha u samců, samice je mají větší, o rozloze 0,9–4,6 ha.[8] Území samců a samic se překrývají.[2] Jejich hranice si suniové označují pravidelně doplňovanými hromádkami výkalů a moči,[4] k označení území slouží také vylučované pižmo.[2] K tomuto způsobu vymezení teritoria se uchylují především samci a pižmo vylučují hlavně na vertikálně umístěné rostliny/větve o výšce asi 75 mm. Někdy před tím rostlinu ještě očichají. Pižmo je nanášeno prudkými pohyby hlavou s preorbitálními žlázami nahoru a dolů. Poté si samci žlázy olížou, olízat mohou rovněž i rostlinu, která byla označkována.[12] Pižmo časem na rostlině zkrystalizuje a vytvoří tmavě zbarvenou látku, která vydrží čtyři dny.[4] Také z tohoto důvodu mají antilopky pižmové malá teritoria, protože větší by nebyly schopny vymezit.[4] Vyjma komunikace čichové spolu suniové komunikují rovněž vzájemnými dotyky.[11]

Potrava

Kresba dvou antilopek z r. 1894

Antilopka pižmová je býložravým druhem[11], avšak neumí plně trávit celulózu,[8] trávu tedy konzumuje spíše výjimečně.[4] Na základě starších studií se až do 80. let dvacátého století podle anatomie a fyziologie soudilo, že většinu potravy suniho bude tvořit vysoce energetická a zároveň stravitelná potrava. Teprve studie z roku 1989, zkoumající živá zvířata, odhalila, že tyto předpoklady jsou nesprávné, a že suni jako potravu preferuje spadané listí (přičemž si volí hlavně čerstvé).[15] I když neposkytuje antilopkám tolik energie jako například ovoce,[11] stále je energeticky hodnotné.[15] Ve východní Africe se suni živil listy dvouděložných rostlin až z 84 %, teprve zbytek tvořilo ovoce a další potrava (živí se například i houbami[2]). Oblíbenou potravou je zvláště chřestnatec (Crotalaria).[4] Druh může rovněž následovat některé druhy opic a živit se zbytky jejich upuštěné potravy.[11]

Konzumovaná potrava antilopkám poskytne i potřebnou dávku vody, na které proto nejsou závislé,[2] blízkost vodního zdroje je však i přesto preferována.[9]

Populace antilopky pižmové je považována za stabilní a je odhadováno, že čítá asi 365 000 jedinců. Společně s tím, že je druh adaptabilní vůči ztrátě přirozeného prostředí i lovu, je Mezinárodním svazem ochrany přírody považován za málo dotčený taxon. Přesto některé hrozby existují. Jednou z nich je ztráta přirozeného prostředí, jenž mizí kvůli lidským aktivitám (zemědělství, osidlování,[7] těžba[4]), ale i šířením jiných živočišných druhů, které likvidují vegetační kryt. Mezi ně se řadí nyala nížinná (Tragelaphus angasii) či slon africký (Loxodonta africana).[7][8]

Spolu s lidským osídlením představují pro antilopku pižmovou hrozbu zdivočelí psi.[7] Problémem je i lov ze strany lidí, který probíhá pro trofeje či pro maso. Zvířata jsou zabíjena pro takzvaný bushmeat, „maso z buše“, což může v některých oblastech způsobovat větší míru úmrtnosti než tlak ze strany predátorů. Pytláctví se přitom nevyhnuly ani chráněné oblasti a zvláště na okrajích chráněných areálů, kde je vysoká hustota lidského osídlení, se může pytláctví zvyšovat.[8] Legálně je nicméně uloveno jen málo zvířat, například v KwaZulu-Natal je jich jen okolo 15 ročně.[14] Pokles populací suniho následkem lovu ze strany psů i lidí se liší podle oblastí. V JAR je druh považován za zranitelný. Vzácný je také v Zimbabwe, ale například v Mosambiku se nezdá býti ohrožen.[11]

Suni obývá některé chráněné oblasti, jako je Národní park Mount Kenya a Národní park Aberdares v Keni, Národní park Udzungwa v Tanzanii, Národní park Lengwe v Malawi či Národní park Tembe v Jihoafrické republice.[7] Cílem dalších ochranných opatření je zachování přirozeného prostředí,[8] omezení lovu[11] či znovuvysazení druhu do volné přírody. Reintrodukce nicméně vždy nemusí proběhnout úspěšně. Například snaha o reintrodukci v devadesátých letech dvacátého století v Krugerově národním parku skončila nezdarem; o tři roky později od vypuštění 39 antilopek nebyla v oblasti spatřena žádná.[7][8]

Antilopka pižmová není zapsána do Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin.[4]