Nebovazy
Nebovazy (německy Nokowitz) jsou samota, část obce Křimov v okrese Chomutov. Nachází se asi 1,5 kilometru jihovýchodně od Křimova. V roce 2011 zde trvale žilo 6 obyvatel.[2]
Nebovazy | |
---|---|
Celkový pohled | |
Lokalita | |
Charakter | samota |
Obec | Křimov |
Okres | Chomutov |
Kraj | Ústecký kraj |
Historická země | Čechy |
Zeměpisné souřadnice | 50°28′35″ s. š., 13°18′40″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 6 (2011)[1] |
Katastrální území | Nebovazy (1,65 km²) |
Nadmořská výška | 660 m n. m. |
PSČ | 430 01 |
Počet domů | 2 (2011)[1] |
Nebovazy | |
Další údaje | |
Kód části obce | 76261 |
Kód k. ú. | 676268 |
Zaniklé obce.cz | 59 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Název
Původní varianta názvu Nakawaz ve srovnání s jinými jmény zřejmě odpovídá spojení na Kavanech, ale jeho význam je nejasný. Tvar Nebowaz se objevil nesprávným opisem až v roce 1832 a František Palacký ho rozšířil na Nebowazy ve významu místo, kde žijí lidé, kteří vážou nebe. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Nakawaz (1281), Nogwitz (1554), Nockwitz (1560), Nopitz (1568), Noppitz (1569), Nokwicze (1571), Nokwicze (1606), Nokwicz (1629), Nopitz (1720), Nokowitz nebo Nakowicz a Nopitz (1787) a Nokowitz (1846).[3]
Historie
První písemná zmínka o Nebovazech pochází z roku 1281[3] a nachází se v listině, kterou je, spolu s dalšími vesnicemi, daroval Chotěbor z Račic řádu německých rytířů z chomutovské komendy.[4] Podle urbářů chomutovského panství z let 1560 a 1563 ve vsi žilo devět rodin. Vesnice musela při slavnostních příležitostech odebírat pivo z vrchnostenského pivovaru a nejspíše patřila ke křimovskému statku, protože nebovazský mlynář odváděl poplatky křimovskému rychtářovi.[5]
Po mocenském pádu Jiřího Popela z Lobkovic královská komora rozdělila jeho rozsáhlý majetek na tři díly a Nebovazy se ocitly v části, kterou roku 1605 koupil Linhart Štampach ze Štampachu. Vesnice se tak stala součástí ahníkovského panství, u kterého zůstala až do zrušení poddanství. Podle berní ruly z roku 1654 v ní žilo pouze osm chalupníků, kteří měli dohromady třináct potahů, sedmnáct krav, 22 jalovic, dvanáct koz a jedno prase. Na polích pěstovali především žito a len.[5]
Koncem devatenáctého století stále přetrvával zemědělský charakter vesnice. Nízké výnosy při pěstování žita, brambor, tuřínu, zelí a lnu nutily obyvatele, aby si přivydělávali prací v lese a drobnými pracemi jako bylo vázání košťat, odklízení sněhu nebo výroba krajek. Většina služeb (škola, pošta, nádraží, fara) bývaly v Křimově, ale lékař nebo četnická stanice byly až v Hoře Svatého Šebestiána. U Hutné stával mlýn.[5]
Vesnice zanikla vysídlením v první polovině sedmdesátých let dvacátého století,[5] ale při sčítání lidu v roce 2011 na jejím místě stály dva domy a žilo šest obyvatel.[2]
Přírodní poměry
Nebovazy stojí ve stejnojmenném katastrálním území o rozloze 1,65 km²[6] v Ústeckém kraji asi 1,1 kilometru jihovýchodně od Křimova a 7,5 kilometrů severozápadně od Chomutova.[7]
Geologické podloží je tvořené prekambrickými dvojslídnými a biotitickými rulami. V geomorfologickém členění Česka oblast leží v geomorfologickém celku Krušné hory a v podcelku Loučenská hornatina na rozhraní okrsků Přísečnická hornatina a Bolebořská vrchovina, která zasahuje pouze do jihovýchodního cípu území na pravém břehu Hutné.[8] Pro Přísečnickou hornatinu jsou charakteristické zbytky zarovnaných povrchů na vyzdvižené kře.[9] Samota stojí v údolním svahu v nadmořské výšce okolo 660 metrů,[7] ale nejvyšší bod se nachází při západní hranici území ve výšce okolo 720 metrů. Ve střední části katastrálního území převažují kambizemě, ale do jihovýchodního cípu zasahují podzoly, které převládají také v oblasti na západ a severozápad od samoty.[8]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 94 obyvatel (z toho 41 mužů) německé národnosti, z nichž se čtyři hlásili k evangelické a ostatní k římskokatolické církvi.[10] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 99 obyvatel německé národnosti. I tentokrát byli čtyři evangelíky a ostatní členy římskokatolické církve.[11]
1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Obyvatelé | 152 | 157 | 143 | 127 | 105 | 94 | 99 | 18 | 5 | 3 | - | - | - | 6 |
Domy | 23 | 24 | 24 | 24 | 21 | 20 | 20 | 13 | . | 1 | - | 1 | - | 2 |
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Křimov. |
Obecní správa a politika
V roce 1850 se Nebovazy staly samostatnou obcí,[5] kterou zůstaly až do poloviny dvacátého století. Při sčítání lidu v roce 1950 byly částí obce Křimov.[13]
Při volbách do obecních zastupitelstev konaných 22. května 1938 v Nebovazech žilo 58 voličů. Volby však neproběhly, protože kandidátní listinu podala pouze Sudetoněmecká strana, která se tak automaticky stala vítězem voleb.[14]
Osobnosti
V Nebovazech se narodil estetik a literární historik Franz Ficker (25. února 1782 – 22. dubna 1849). Vystudoval na Pražské univerzitě a na počátku své kariéry pracoval jako suplent v Chomutově. Později vedl katedru klasické filologie na univerzitě v Olomouci a od roku 1823 přednášel ve Vídni.[5]
Odkazy
Reference
- Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 292.
- PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (M–Ř). Svazek III. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 182–183.
- LISSEK, Petr; NOVÝ, Miroslav; SÝKORA, Milan. Záchranný archeologický výzkum v Chomutově na Žižkově náměstí. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech v Mostě, 2009. 132 s. Dostupné online. Kapitola Majetkový vývoj chomutovské komendy, s. 14.
- BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska. Díl VII. V okolí Hory Sv. Šebestiána, Křimova, Chomutova a na Kadaňsku. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1997. 56 s. Kapitola Nebovazy, s. 18–19. Dále jen Binterová (1997).
- Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Nebovazy [online]. [cit. 2016-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-12-21]. Dostupné online.
- CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická, půdní a geologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2016-12-21]. Dostupné online.
- Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Přísečnická hornatina, s. 366–377.
- Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 209.
- Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 99.
- Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379.
- Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-09-03]. S. 357. Dostupné online.
- RŮŽEK, Vlastislav. „Přijde den“ (Es Kommt der Tag…). Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 10, 15. ISSN 0231-5076.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Nebovazy na Wikimedia Commons
- Katastrální mapa katastru Nebovazy na webu ČÚZK