Nebovazy

Původní varianta názvu Nakawaz ve srovnání s jinými jmény zřejmě odpovídá spojení na Kavanech, ale jeho význam je nejasný. Tvar Nebowaz se objevil nesprávným opisem až v roce 1832 a František Palacký ho rozšířil na Nebowazy ve významu místo, kde žijí lidé, kteří vážou nebe. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Nakawaz (1281), Nogwitz (1554), Nockwitz (1560), Nopitz (1568), Noppitz (1569), Nokwicze (1571), Nokwicze (1606), Nokwicz (1629), Nopitz (1720), Nokowitz nebo Nakowicz a Nopitz (1787) a Nokowitz (1846).[3]

Dva domy na místě původní vesnice

První písemná zmínka o Nebovazech pochází z roku 1281[3] a nachází se v listině, kterou je, spolu s dalšími vesnicemi, daroval Chotěbor z Račic řádu německých rytířů z chomutovské komendy.[4] Podle urbářů chomutovského panství z let 1560 a 1563 ve vsi žilo devět rodin. Vesnice musela při slavnostních příležitostech odebírat pivo z vrchnostenského pivovaru a nejspíše patřila ke křimovskému statku, protože nebovazský mlynář odváděl poplatky křimovskému rychtářovi.[5]

Po mocenském pádu Jiřího Popela z Lobkovic královská komora rozdělila jeho rozsáhlý majetek na tři díly a Nebovazy se ocitly v části, kterou roku 1605 koupil Linhart Štampach ze Štampachu. Vesnice se tak stala součástí ahníkovského panství, u kterého zůstala až do zrušení poddanství. Podle berní ruly z roku 1654 v ní žilo pouze osm chalupníků, kteří měli dohromady třináct potahů, sedmnáct krav, 22 jalovic, dvanáct koz a jedno prase. Na polích pěstovali především žito a len.[5]

Koncem devatenáctého století stále přetrvával zemědělský charakter vesnice. Nízké výnosy při pěstování žita, brambor, tuřínu, zelí a lnu nutily obyvatele, aby si přivydělávali prací v lese a drobnými pracemi jako bylo vázání košťat, odklízení sněhu nebo výroba krajek. Většina služeb (škola, pošta, nádraží, fara) bývaly v Křimově, ale lékař nebo četnická stanice byly až v Hoře Svatého Šebestiána. U Hutné stával mlýn.[5]

Vesnice zanikla vysídlením v první polovině sedmdesátých let dvacátého století,[5] ale při sčítání lidu v roce 2011 na jejím místě stály dva domy a žilo šest obyvatel.[2]

Nebovazy stojí ve stejnojmenném katastrálním území o rozloze 1,65 km²[6] v Ústeckém kraji asi 1,1 kilometru jihovýchodně od Křimova a 7,5 kilometrů severozápadně od Chomutova.[7]

Geologické podloží je tvořené prekambrickými dvojslídnými a biotitickými rulami. V geomorfologickém členění Česka oblast leží v geomorfologickém celku Krušné hory a v podcelku Loučenská hornatina na rozhraní okrsků Přísečnická hornatina a Bolebořská vrchovina, která zasahuje pouze do jihovýchodního cípu území na pravém břehu Hutné.[8] Pro Přísečnickou hornatinu jsou charakteristické zbytky zarovnaných povrchů na vyzdvižené kře.[9] Samota stojí v údolním svahu v nadmořské výšce okolo 660 metrů,[7] ale nejvyšší bod se nachází při západní hranici území ve výšce okolo 720 metrů. Ve střední části katastrálního území převažují kambizemě, ale do jihovýchodního cípu zasahují podzoly, které převládají také v oblasti na západ a severozápad od samoty.[8]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 94 obyvatel (z toho 41 mužů) německé národnosti, z nichž se čtyři hlásili k evangelické a ostatní k římskokatolické církvi.[10] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 99 obyvatel německé národnosti. I tentokrát byli čtyři evangelíky a ostatní členy římskokatolické církve.[11]

V roce 1850 se Nebovazy staly samostatnou obcí,[5] kterou zůstaly až do poloviny dvacátého století. Při sčítání lidu v roce 1950 byly částí obce Křimov.[13]

Při volbách do obecních zastupitelstev konaných 22. května 1938 v Nebovazech žilo 58 voličů. Volby však neproběhly, protože kandidátní listinu podala pouze Sudetoněmecká strana, která se tak automaticky stala vítězem voleb.[14]

V Nebovazech se narodil estetik a literární historik Franz Ficker (25. února 1782 – 22. dubna 1849). Vystudoval na Pražské univerzitě a na počátku své kariéry pracoval jako suplent v Chomutově. Později vedl katedru klasické filologie na univerzitě v Olomouci a od roku 1823 přednášel ve Vídni.[5]