Německo-česká provincie bosých augustiniánů

Na farní a poutní kostel v Mariabrunnu navazuje bývalý klášter, který až do roku 1828 obývali bosí augustiniáni („Augustiner Barfüßer“). Poté přesídlila do budovy kláštera císařská lesnická akademie. V budově sídlí nyní (2014) vzdělávací a výzkumné centrum pro lesnictví, přírodní katastrofy a přírodu – „Bundesforschungs- und Ausbildungszentrum für Wald, Naturgefahren und Landschaft” s malým lesnickým muzeem.

Německou provincií označovali vyučení bosáci z Itálie celou oblast na sever od Alp.[3] V roce 1623 dorazili německy mluvící bratři Fr. Severinus[4] a Sixtus[5] do Prahy, aby na přání papeže převzali kostel svatého Václava na Zderaze a zároveň se postarali o založení místa pro vyučení místních noviců.[6]

Během korunovačního pobytu v Praze roku 1628 oslovilo císaře Ferdinanda II. kázání tři bosáků natolik, že jim jednak udělil audienci a konventu daroval 1000 zlatých. Seznámení s řádem v Praze, snaha pražských mnichů o vlastní kongregaci, ale také problémy s vídeňskými augustiniány[7] vedly císaře v roce 1630 k tomu, aby dvorní klášter Hofkloster předal augustiniánům bosákům.[8] Postupně bosí augustiniáni založili kostely: v roce 1636 Maria Brunn u Vídně, 1640 v Táboře, 1642 v Lublani, 1654 v Bavorsku St. Johann u Herbersteinu (nyní Štýrsko, Rakousko) a v Taxe, 1666 ve Štýrském Hradci. Na rakousko-českém území tak postupně vzniklo osm klášterů, které se snažily od Itálie oddělit.[9]

Pražský klášter byl původně založen německými řeholníky řádu bosých augustiniánů, který později převzal konvent obutých augustiniánů ve Vídni (1630). Proto byl založen již v roce 1640 u táborského konventu „Probhaus“ pro výuku noviců v české části německé provincie.[10] Pro novice vznikl v německé části klášter v Maria Brunn u Vídně[p. 1] a klášter na vídeňském dvoře (německy Studienhaus im Wiener Hofkloster). Při příležitosti založení moravského kláštera ve Vratěníně došlo v roce 1677 k přeložení generální výuky z Prahy do Vídně.[11]

Pod kláštery "německé" provincie spadal hlavní klášter svatého Augustina ve Vídni (1630) s klášterem v Maria Brunn s noviciátem (1636), v Kraňsku konvent v Lublani (1642), ve Štýrsku kláštery St. Johann u Herbersteinu (1642) a ve Štýrském Hradci (1665–1666), v Bavorsku klášter v Taxe (1654), na Moravě klášter ve Vratěníně (německy Fratting 1687) a ve Slezsku ve Střelíně (německy Strehlen 1698). V roce 1756 byly zřízeny ještě misijní stanice v Korutanech – Gailtal a Drautal. Po dobytí Slezska v roce 1745 nesměli již novicové studovat ve Vídni a spojení bylo v roce 1789 úplně ukončeno.[12] Česká část provincie zahrnovala kláštery – v Praze (1623), v Táboře (1640), v Havlíčkově Brodě (německy Deutsch Brod 1674), ve Lnářích (německy Schlüsselburg 1684) a v Lysé nad Labem (německy Lissa 1713). Na zánik kongregací augustiniánů bosáků mělo vliv nejen rychle se šířící osvícenství po celé monarchie, ale hlavně likvidovaly kláštery církevní reformy císaře Josefa II.[9]

Klášter augustiniánů s kostelem svatého Mikuláše Tolentinského, Vratěnín, okres Znojmo.

Jedním z nejdramatičtějších opatření z roku 1781 bylo pro všechny kláštery zavedení tzv. numerus fixus. Až do dosažení sníženého počtu členů v konventu nemohli být přijímáni do řádu noví kandidáti. To nevyhnutelně vedlo k „zestárnutí“ a k „vymření“ mnoha klášterů.[13] Zavedením obecného semináře pro odbornou přípravu mladých kněží (30. března 1783) došlo k uzavření studijního domu v císařském dvorním klášteře ve Vídni.[14] Studium noviců se dále odehrávalo mimo kláštery, bez řeholního oděvu a bez závěrečné zkoušky, což zapříčinilo snížení úrovně studovaných disciplín a ze strany noviců nedodržování a porušování řádových pravidel.

Zákaz sbírek (německy Sammelverbot) z roku 1783 postihl zejména žebravé řády včetně bosých augustiniánů. Mniši tak přišli o jedno ze svých základních živobytí. Ani slíbené subvence z náboženského fondu nedokázaly odstranit finanční problémy řádu.[15] Nejprve za oběť reformám padly za vlády císaře Josefa II. kláštery Na Zderaze v Praze (12. března 1785) a v Lublani (18. dubna 1786), které byly předány „užitečnějšímu” řádu milosrdných bratří. Reformní drastická opatření nepřežil nakonec ani jeden z klášterů.[9]

Klášter ve Střelíně byl rozpuštěn během slezské sekularizace v roce 1810 a bavorský v Taxe podlehl stejným snahám už v roce 1802.[16] Oba byly již v této době z německo-české provincie vyloučeny. V české části provincie přežil pouze klášter ve Lnářích, jelikož kostel se stal součástí farnosti, kterou od roku 1786 měli mniši na starost. Klášter v Táboře byl kvůli josefínským reformám natolik oslabený, že ho mniši natrvalo opustili 16. července 1816. Klášter v Lysé nad Labem založený hrabětem Šporkem byl sice 17. října 1811 rozpuštěn, ale pro stát to žádná finanční výhra nebyla, jelikož připadl zpátky vrchnosti. Klášter v Německém Brodě (Havlíčkův Brod) se školou, která byla od roku 1802 opět vedena jako gymnázium, ukončil činnost 4. října 1807 a byl postoupen premonstrátům ze Želivu.[9]

Také v rakouské části provincie neměly za těchto okolností kláštery šanci na přežití. Vídeňský klášter svatého Augustina byl sice povýšen v roce 1783 na farnost, ale v jejím čele stál světský kněz (německy Weltpriester). Bosáci mohli působit pouze jako kaplani a nesměli přijímat nové nástupce. Nakonec po převedení na vévodu Alberta[p. 2] požádala kongregace 21. listopadu 1836 o pozastavení činnosti.[17] Již o něco dříve v roce 1829 vymřel také klášter v „Maria Brunn” a rozsáhlý objekt sloužil nejprve vojenským účelům (lazaret) a později vzdělávacímu lesnickému institutu.[18] Zrovna tak se stal klášter v Münzgrabenu ve Štýrském Hradci v roce 1783 farností, o kterou se konvent až do roku 1807 staral. Budovy kláštera po zavedených císařských náboženských opatřeních byly předány dominikánům a zbývající mniši byli převedeni do konventu v Herbersteinu. Ale i tento malý klášter, který převzal kostel s farou již při svém založení, se udržel jen do roku 1820. Pak už působil bez duchovních a nakonec byl zrušen.[9]

Znak. Ve zlatém štítě červené planoucí srdce, spočívající na černé knize s červenou ořízkou a obtočené černým řemenem (opaskem), které je kosmo probodeno stříbrnou berlou a šikmo hnědým šípem. (Kniha představuje slovo Boží, jež proniklo srdcem i duší sv. Augustina jako šíp. Osobnost sv. Augustina je vyjádřena ještě berlou. Syntéza augustiniánské spirituality — hledání pravdy prostřednictvím Božího slova v bratrské lásce — je zobrazena knihou a srdcem jako symboly lásky v pravdě a pravdy v lásce.) Citace z Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích.[19]

• konvent s kostelem sv. Augustina ve Vídni (Hlavní město Vídeň, Spolková země Vídeň, Rakousko)
• konvent v Mariabrunnu ve Vídni (Hlavní město Vídeň, Spolková země Vídeň, Rakousko)
• konvent s kostelem sv. Josefa v Lublani / Laibach (Lublaň, Lublaňská provincie, Slovinsko)
• konvent s kostelem sv. Jana v Herbersteinu (Hartberg, Štýrsko, Rakousko)
• konvent s kostelem Panny Marie Pomocné z hvězdy v Taxe (Odelzhausen, Dachau, Diecéze München-Freising, Bavorsko, Německo)
• konvent ve Štýrském Hradci (Münzgraben, Štýrsko, Rakousko)
• konvent s kostelem sv. Mikuláše Tolentinského a s loretánskou kaplí ve Vratěníně / Fratting (okres Znojmo, Jihomoravský kraj, Česko)
• konvent ve Střelíně / Strzelin / Strehlen (Dolní Slezsko, Okres Strzelin, gmina Strzelin, Polsko)
• misijní stanice v Rublandu (Villach Land, Korutany, Rakousko) a další hospice v Korutanech[9]

• konvent s kostelem sv. Václava na Zderaze (Praha 2 – Nové Město, Česko)
• konvent s kostelem Narození Panny Marie v Táboře (okres Tábor, Česko)
• konvent s kostelem sv. Rodiny v Havlíčkově Brodě / Deutsch Brod (okres Havlíčkův Brod, Česko)
• konvent s kostelem Nejsvětější Trojice ve Lnářích / Schlüsselburg (okres Strakonice, Česko)
• konvent sv. Jana Nepomuckého s kostelem Narození Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého v Lysá nad Labem / Lissa an der Elbe (okres Nymburk, Česko)[9]

Uctívání Panny Marie je pro řád bosých augustiniánů typické a neprojevovalo se jen kultem loretánských kaplí.[20] Santa casa – replika domu Panny Marie, ve kterém došlo ke zvěstování, se nacházela ve Vídni v kostele sv. Augustina, u sv. Jana v Herbersteinu, ve Vratěníně na Moravě a v Lysé nad Labem v Čechách. Také patronace jsou buď přímo mariánské (Panna Marie Pomocná z hvězdy – Taxa, Nanebevzetí Panny Marie – Mariabrunn, Narození Panny Marie – Tábor a Lysá nad Labem, zde společně s Janem Nepomuckým) nebo pochází z „rodinného prostředí” Matky Boží (svatý Josef – v Lublani, sv. Anna – Štýrský Hradec, Svatá rodina – Německý / Havlíčkův Brod). Výjimkou byla patronace sv. Augustinovi ve Vídni (ale s blízkým napojením na Pannu Marii) a sv. Mikuláši Tolentinskému ve Vratěníně (s loretánskou kaplí). Podle zasvěcení také odpovídalo ikonografické vybavení kostelů oltáři a sochami. Pozoruhodné bylo také uctívání Jana Nepomuckého, kterému až na kostel sv. Jana v Herbersteinu, byly věnovány v kostelích oltáře. Centrem uctívání Jana Nepomuckého se stal kostel sv. Augustina ve Vídni. Častý byl také architektonický prvek Božího hrobu. Zvláště zajímavý se nachází v Německém Brodě (Havlíčkův Brod) a v blízkosti kláštera v Herbersteinu. Oba jsou kopií z kostelů svatého Václava na Zderaze v Praze a kláštera v Taxe.[9]