Třída Gojunbong

Třída Gojunbong je třída tankových výsadkových lodí námořnictva Korejské republiky. Slouží k přepravě vojáků, vozidel a materiálu a jejich výsadku přímo na pobřeží. Celkem ji tvoří čtyři jednotky, postavené v průběhu 90. let v rámci modernizačního programu LST-I. Všechny jsou stále v aktivní službě. Vývoj typu dále pokračuje a do roku 2016 mají být do služby zařazeny další lodě třídy Cheon Wang Bong, vzniklé v rámci programu LST-II. Jejich kvalitativně vyšším doplňkem jsou vrtulníkové výsadkové lodě třídy Dokdo z programu LPX.[1]

Třída Gojunbong
Tank K1 opouští výsadkovou loď
Obecné informace
UživateléNámořnictvo Korejské republiky
Typtanková výsadková loď
Lodě4
Osudaktivní (2016)
PředchůdceLST-542 / třída Un Bong
Nástupcetřída Cheon Wang Bong
Technické údaje
Výtlak4300 t (plný)
Délka112,5 m
Šířka15,4 m
Ponor3,1 m
Pohon2 diesely
Rychlost16 uzlů
Dosah4500 nám. mil 12 uzlech
Posádka121
Výzbroj1× 40mm kanón
2× 20mm kanón (2×1)

Stavba

Vývoj tankových výsadkových lodí, které by nahradily z USA pocházející lodě typu LST, byl zahájen roku 1987 pod označením LST-I. Všechny čtyři jednotky postavila v letech 19911999 domácí loděnice Korea Tacoma (nyní Hanjin Heavy Industries)v Masanu. Pojmenovány jsou Gojunbong (LST-681), Birobong (LST-682), Hyangnobong (LST-683) a Seonginbong (LST-685).[1]

Jednotky třídy Gojunbong:[1]

JménoSpuštěnaVstup do službyStatus
Gojunbong (LST-681)199124. března 1994[2]aktivní
Birobong (LST-682)19951. prosince 1997[2]aktivní
Hyangnobong (LST-683)19961999aktivní
Seonginbong (LST-685)19961999aktivní

Konstrukce

Porovnání velikosti výsadkové lodě Gojunbong s americkou výsadkovou lodí USS Essex

Konstrukce lodí je výrazně ovlivněna americkým typem LST-542. Vozidla mohou na palubu vjíždět pomocí ramp na přídi a na zádi. Doplňkovým výsadkovým prostředkem jsou čtyři čluny typu LCVP. Přepravní kapacita plavidel dovoluje naložit až 258 vojáků, 12 tanků K1, 14 obojživelných výsadkových vozidel a osm 2,5tunových nákladních vozidel. Výzbroj tvoří jeden 40mm a dva 20mm kanóny. Přistávací plocha na zádi umožňuje operace středního transportního vrtulníku. Pohonný systém tvoří dva diesely SEMT-Pielstick 16 PA6V 280. Nejvyšší rychlost je 16 uzlů.[1]

Reference

  1. Go Jun Bong Class LST, South Korea [online]. Naval-technology.com [cit. 2016-05-26]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Class HDL 4000 Landing Ship Tank [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-24. (anglicky)

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.