Námořní pěchota Korejské republiky

Námořní pěchota Korejské republiky (hangul: 대한민국 해병대; hanča: 大韓民國海兵隊; romanizace: Daehanminguk Haebyeongdae) je námořní pěchota Jižní Koreje, zodpovědná mimo jiné za vyloďovací operace a ochranu ostrovů při pobřeží Korejského poloostrova. Jihokorejský sbor námořní pěchoty vznikl 15. dubna 1949, tehdy s pouze 380 příslušníky. V 10. letech 21. století se stala druhou nejpočetnější námořní pěchotou na světě, i když je stále mnohem menší než ostatní složky jihokorejských ozbrojených sil, zejména armáda.[1]

대한민국 해병대
Námořní pěchota Korejské republiky
Vlajka jihokorejské námořní pěchoty
Vlajka jihokorejské námořní pěchoty
ZeměJižní Korea Jižní Korea
Vznik15. dubna 1949
Typnámořní pěchota
Funkceobojživelné operace
Velikostcca 25 000 příslušníků (sbor)
PosádkaHwasong (stanoviště velitelství)
Přezdívka무적 해병 (Nepřemožitelní mariňáci)
Motto한번 해병은 영원한 해병
(„Jednou mariňáci, navždy mariňáci“)
작지만 강한 해병대 („Sbor malý, ale sporý“)
Velitelégenpor. Lee Ho-yeon
Nadřazené jednotky Námořnictvo Korejské republiky (de iure)
Ministerstvo obrany Korejské republiky (de facto)
Účast
Válkyválka v Koreji
válka ve Vietnamu
válka proti terorismu
pohraniční incidenty na Korejském poloostrově
Insignie
Znak

Organizace

Jihokorejská námořní pěchota má 25 000 příslušníků seskupených do dvou divizí a jedné brigády: 1. a 2. divize a 4. námořní brigády. Struktura obou divizí je založena na organizaci americké námořní pěchoty, takže každá z nich má tři pěší pluky, dělostřelecký pluk, tankový prapor a obojživelný útočný prapor. Mezi užívanou techniku patří 124 těžkých obrněných obojživelných vozidel AAV-7, 50 tanků K1A1 a houfnice typů K9 Thunder a KH-179.[2] Ve výzbroji sboru se nachází také okolo dvou desítek vrtulníků MUH-1 Surion.[3]

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Corps des Marines de la république de Corée na francouzské Wikipedii.

  1. Marine Corps - South Korea [online]. GlobalSecurity.org [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. (anglicky)
  2. MIZOKAMI, Kyle. Two Koreas, three navies. USNI News [online]. United States Naval Institute, 2014-05-08 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. (anglicky)
  3. HOYLE, Craig. World Air Forces 2021 [online]. London: Flightglobal, 2021 [cit. 2021-11-17]. S. 29. Dostupné online. (anglicky)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.