K9 Thunder

K9 Thunder je samohybná houfnice, ráže 155 mm, vyvinutá společností Samsung Aerospace Industries (nyní Hanwha Defense) pro ozbrojené síly Korejské republiky. Zahraničními uživateli typu jsou například Ázerbájdžán, Polsko a Turecko.[2]

K9 Thunder
K9 Thunder
Typ vozidlasamohybná houfnice
Země původuJižní Korea
Historie
VýrobceHanwha Defense[1]
Ve službě1999–
Základní charakteristika
Posádka5
Délka12 m
Šířkam
Výškam
Hmotnost46,3 tun[1]
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování19 mm
Hlavní zbraň155mm houfnice
Sekundární zbraně12,7mm kulomet M2HB
Pohon a pohyb
PohonMTU MT 881 Ka-500
1000 hp (735 kW)
Odpruženíhydropneumatické
Max. rychlost67 km/h
Poměr výkon/hmotnost21,6 hp/t[1]
Dojezd360 km

Vývoj

Skupina houfnic K9 během přesunu. V pozadí je vidět muniční vozidlo K10
Turecká samohybná houfnice T-155 Fırtına

Samohybná houfnice K9 byla vyvinuta jako náhrada starších jihokorejských houfnic K55A1 (M109A2K). Vývoj byl zahájen roku 1989. Testování prvního prototypu bylo zahájeno roku 1996. Vývoj K9 byl dokončen roku 1998 a v roce následujícím byla spuštěna sériová výroba.[1] Do služby byla houfnice přijata roku 1999.[2]

Prvním zahraničním uživatelem se stalo Turecko, které s Jižní Koreou udržuje velmi blízké vztahy. První kusy licenční verze T-155 Fırtına převzalo roku 2004.[3] Ázerbájdžán usiloval o získání houfnic T-155 od roku 2008, přičemž německý souhlas země získala až roku 2014.

V říjnu 2018 společnost Hanwha Techwin oznámila, že již bylo vyrobeno 2000 houfnic K9 a muničních vozidel K10.[4]

Popis

Podvozek a věž houfnice jsou vyrobeny z pancéřových plechů silných až 19 mm. Pětičlennou posádku tvoří řidič, velitel, střelec a dva nabíječi. Hlavní zbraní je 155mm houfnice s poloautomatickým nabíjením, délkou hlavně 52 ráží a dostřelem až 40 km (dle použité munice). Na lafetě před velitelským poklopem je umístěn ještě 12,7mm kulomet M2HB. Houfnice pojme celkem 48 střel a příslušné prachové náplně. Systém řízení palby AFCS umožňuje současný dopad tří projektilů na jeden cíl.[2] Příprava na zahájení palby trvá 30 sekund v případě stojícího vozidla a 60 sekund u jedoucího vozidla.[5] Vozidlo pohání vodou chlazený osmiválcový vznětový motor MTU MT 881 Ka-500 o výkonu 735 kW se samočinnou převodovkou Allison X1100-5A3.[2]

Muniční vozidlo K10

Muniční vozidlo K10

Na základě samohybné houfnice K9 bylo vyvinuto ještě muniční podpůrné vozidlo K10. Jedno vozidlo K10 podporuje dvě houfnice K9, přičemž uveze celkem 104 nábojů a prachové náplně.[1]

Uživatelé

Uživatelé typu K9 (tmavě modrá) a jeho derivátů
  • Austrálie Austrálie – V září 2020 byl typ vybrán pro modernizaci Australské armády. V Austrálii budou houfnice označeny AS9 Huntsman 155mm Self Propelled Howitzer (SPH) a muniční vozidla AS10 Huntsman armoured ammunition resupply vehicle (AARV).[6] V rámci první série společnost Hanwha Defense Australia (HDA) dodá 30 houfnic K9 a 15 muničních vozidel K10. Vyrobí je nově vystavěná továrna Hanwha Defense Australia v Geelongu. Dodávky proběhnou v letech 2025–2027. Huntsman vychází z nejnovější norské verze K-9 Vidar, vybavené mimo jiné systémem řízení palby Kongsberg Odin, který bude součástí integrovaného dělostřeleckého systému velení a řízení palby AFATDS (Advanced Field Artillery Tactical Data System).[7]
  • Ázerbájdžán Ázerbájdžán – Země roku 2014 zakoupila 36 tureckých houfnic T-155. Od roku 2008 přitom realizaci kontraktu bránil nesouhlas Německa.[2]
  • Estonsko Estonsko – Země do roku 2021 získá 12 houfnic K9.[8] Jejich označení je K9 Kõu.
  • Finsko Finsko – Roku 2017 objednalo 48 houfnic K9.[8] Jejich lokální označení je K9FIN Moukari.
  • Jižní Korea Jižní Koreajihokorejská armáda plánuje odebrat až 1200 vozidel K9 Thunder.[2] Dle serveru Militaty Today bylo dodáno 300 houfnic a dalších 200 je objednáno.[5] Typ užívá i námořní pěchota.
  • Norsko Norsko – V prosinci 2017 země objednala výrobu 24 houfnic K9 (s opcí na dalších 24) a neupřesněný počet zásobovacích vozidel K10. Dodány budou v letech 2019–2021. Ve službě nahradí zastaralé americké houfnice M109, zakoupené v letech 1969–1971.[8] Jejich označení je K-9 Vidar.
  • Polsko PolskoPolská armáda objednala 120 samohybných houfnic AHS Krab, které jsou kombinací podovzku K9 Thunder a dělové věže vyvinuté v rámci britského modernizačního programu Braveheart pro tamní houfnici AS90M.[11]
  • Turecko TureckoTurecká armáda provozuje houfnici T-155 Fırtına, která je mírně modifikovanou licenční verzí K9 Thunder. Výroba T-155 začala roku 2002. Úpravy se dotkly věže, podvozku, navigačního systému i elektroniky. Úvodní osmikusovou sérii vyrobil roku 2004 Samsung.[1] Od té doby výroba pokračuje v Turecku. Významně se na ní podílí domácí zbrojovky MKEK a ASELSAN. Počátkem roku 2016 již bylo vyrobeno 300 houfnic T-155.[2]
Polská houfnice AHS Krab využívá podvozku K9 Thunder

Odkazy

Reference

  1. K9 Thunder 155mm Self-Propelled Howitzer, South Korea [online]. Army-technology.com [cit. 2016-05-16]. Dostupné online. (anglicky)
  2. ROVENSKÝ, Dušan. Moderní samohybná děla. ATM. 2016, roč. 48, čís. 5, s. 12. ISSN 1802-4823.
  3. K9 155mm self-propelled howitzer [online]. Globalsecurity.org [cit. 2016-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
  4. South Korea’s K9 self-propelled artillery production to roll into 2021 [online]. Jane's, rev. 2018-10-15 [cit. 2018-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
  5. K9 Thunder 155-mm self-propelled howitzer [online]. Military-today.com [cit. 2016-05-16]. Dostupné online. (anglicky)
  6. Australia selects Hanwha K9 Thunder for 155mm SPH requirement [online]. Asiapacificdefensejournal.com, rev. 2020-09-11 [cit. 2020-10-09]. Dostupné online. (anglicky)
  7. Jihokorejské houfnice K9 Thunder pro Austrálii [online]. Armadninoviny.cz, rev. 2021-12-15 [cit. 2021-12-17]. Dostupné online. (česky)
  8. Norsko kupuje jihokorejské samohybné houfnice K9 [online]. Armadninoviny.cz, rev. 2017-12-27 [cit. 2018-01-01]. Dostupné online. (česky)
  9. India’s Newest Gun: Fast and Deadly [online]. The Diplomat, rev. 2016-10-09 [cit. 2018-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
  10. K9 selected for Indian Army SPH requirement [online]. Jane's, rev. 2015-10-09 [cit. 2016-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
  11. Rovenský, 2016, s. 14.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.