Muzeum paměti XX. století

Pokusy o vytvoření muzea tohoto typu se opakovaně objevily po roce 1989, ale nebyly dlouho úspěšné. O jeho založení se debatovalo například v roce 2007, když se zakládal Ústav pro studium totalitních režimů. Zásadní zlom nastal teprve na podzim 2019, kdy zastupitelstvo hl. m. Prahy po několika měsících příprav rozhodlo o založení Muzea paměti XX. století.

Už 1. října 2018 Novinky psaly, že projekt muzea věnovaného totalitním režimům dlouhodobě prosazuje organizace Paměť národa.[2] Od 1. října do 9. prosince 2018 se v prostoru pod Stalinovým pomníkem a na přístupových cestách konala u příležitosti 100. výročí založení Československa audiovizuální výstava Paměti národa. Na jejím zahájení se zde sešlo několik tehdejších kandidátů na primátora. Na dotaz, zda by ve vedení města podporovali vznik stálého muzea totality, byli všichni vystupující pro, kromě kandidáta pirátské strany, Zdeňka Hřiba (právě on se nakonec primátorem stal). Podle Hřiba je v dnešní době lepší virtuální muzeum na internetu. Hřib řekl: „Asi je zásadní otázka, jestli takové muzeum, které bude kamenné a v jednom městě, je tou nejsprávnější cestou, jakým způsobem upozorňovat na tento problém.“ Sdílení informací po sociálních sítích je podle něj nejefektivnějším způsobem, aby mladí lidé dokázali informace vstřebat.[3] Řekl, že pro stálé muzeum by byl v případě muzea zaměřeného na zahraniční turisty, a Piráti by o něm bavili až v případě, kdy bude připraven konkrétní projekt.[2] Vznik muzea ve svých vystoupení podpořili Bohuslav Svoboda za ODS, Jiří Pospíšil za koalici TOP 09, STAN a KDU-ČSL,Jakub Landovský za ČSSD a Hana Třeštíková jako dvojka z kandidátky Praha sobě (Jan Čižinský ze z akce omluvil). Lídr ANO Petr Stuchlík byl na akci pozván, ale kvůli zaneprázdnění jiným programem nepřišel.[3]

Záměr vytvořit muzeum prosazovala především Hana Kordová Marvanová, pražská radní zvolená za volební uskupení STAN, které mělo vybudování muzea ve svém volebním programu. Na záměru zřídit muzeum existovala dohoda všech klubů v pražském zastupitelstvu.[4] Dne 21. srpna 2019 skupina asi 30 občanských spolků a organizací sdružujících bývalé politické vězně, zabývajících se výchovou mládeže, vzděláváním a badatelskou činností vydala „Srpnovou deklaraci“ o nutnosti vybudovat muzeum.[5] Téhož dne, 21. srpna 2019, projekt u příležitosti výročí sovětské okupace představila dvojice koaličních politiků z městského zastupitelstva – Hana Kordová Marvanová jako radní pro legislativu a Jiří Pospíšil, předseda zastupitelského klubu TOP 09 a STAN. Pospíšil přitom uvedl, že projekt vyšel z hlavy Hany Marvanové, která byla před listopadem 1989 jako mladá disidentka z politických důvodů vězněna. Zastupitelé TOP 09 a STAN prosadili projekt do programu společné koalice s Piráty a Prahou sobě.[6]

O zřízení muzea jako instituce rozhodlo usnesením zastupitelstvo hl. m. Prahy ve čtvrtek 19. září 2019.[4] Do rejstříku ústavu mělo být muzeum zapsáno a tím formálně založeno 17. listopadu 2019 u příležitostí 30. výročí Sametové revoluce.[7]

V čele muzea je správní rada, která vybírá ředitele muzea.[4] Do správní rady byli zastupitelstvem hl. m. Prahy zvoleni 19. září 2019 politička, radní hl. m. Prahy a právnička Hana Kordová Marvanová, historik Petr Blažek, politička, historička a architektka Lenka Burgrová, politička a místopředsedkyně spolku Publicum Commodum Jaroslava Janderová, ředitel Post bellum Mikuláš Kroupa, spisovatel a nakladatel Jiří Padevět a historik Mikuláš Pešta. Dozorčí rada je pětičlenná. První předsedkyní správní rady byla zvolena Hana Kordová Marvanová, předsedou dozorčí rady Zdeněk Zajíček.[1]

Ve výběrovém řízení na ředitele muzea byl v listopadu 2019 vybrán správní radou Jiří Šesták.[7][8][9] Po jeho odstoupení správní rada zvolila v prosinci 2020 dočasným ředitelem historika Jana Kalouse a vypsala na místo ředitele výběrové řízení, ve kterém v únoru 2021 uspěl Jan Kalous.

Podle Srpnové deklarace spolků a organizací vzhledem k tomu, že postupně odcházejí očití svědkové, je důležité zprostředkovávat nastupujícím generacím jejich životní zkušenosti: pochopení podstaty autoritativních způsobů vládnutí, ovládání a kontroly společnosti, spáchané zločiny a hrdinské činy, ale také formy přizpůsobení se či otevřené kolaborace, což je zásadní pro poznání současných hrozeb. Podle Hany Kordové Marvanové má muzeum připomínat památku obětí totalitních režimů, ale také úctyhodnou statečnost občanů, kteří za cenu obrovských obětí bojovali za svobodu a demokracii.[5]

Dokumentarista Martin Vadas považuje pražské muzeum za základ pro nějaký budoucí ještě podstatnější a větší projekt.[4] Také radní Hana Kordová Marvanová označila vznikající muzeum za první krok, po kterém by měly následovat další. Uvedla, že muzeum (přestože je zřízeno hlavní městem) nebude v žádném případě pragocentrické.[4] Muzeum podle ní nemá jen zprostředkovávat hrůzy, které Česko zažilo ve 20. století, ale také kromě jiného oslavovat všechny ty, kteří se dokázali za něco postavit.[4]

Ústav má fungovat na principu muzea, tedy vytvářet sbírky, a také pořádat výstavy, vzdělávací akce, zaznamenávat vzpomínky pamětníků, pořádat školení, konference a workshopy a spolupracovat s domácími i zahraničními odborníky a institucemi.[8]

V únoru 2020 rezignoval na členství ve správní radě muzea ředitel neziskové organizace Post Bellum Mikuláš Kroupa, neboť nesouhlasil se snahou muzea získat jako své sídlo Dům pážat na Hradčanech (o tento objekt usilovalo také Post Bellum).[10]

Městská část Praha 6 muzeu zapůjčila sochu maršála Koněva, která byla 3. dubna 2020 demontována z pomníku na náměstí Integrbrigády v Praze 6-Bubenči. Muzeum ji plánuje v expozici zasadit do kontextu s dalším propagandistickým uměním, kde by měla být důstojně vystavena spolu s kvalitními informacemi o období, ze kterého pochází, a o účelu, který plnila v době svého vytvoření v roce 1980, kdy nešlo o pouhé vyjádření vděku sovětskému osvoboditeli, ale především o projev loajality československých komunistů Sovětskému svazu.[11]

Hana Marvanová nechtěla vůbec navrhovat, že by pro muzeum byla postavena nová budova „za miliardu“ ani za stovky milionů korun, protože to považovala v současnosti za nereálné, a předpokládala, že Praha poskytne některou ze svých stávajících budov, která maximálně projde rekonstrukcí.[4] 18. února 2020 zastupitelstvo hl. m. Prahy schválilo vznik speciální skupiny, která se bude vhodným řešením zabývat.[12]

Mezi uvažované budovy patřily:

• vila v Dělostřelecké ulici,[4] kde bylo shromažďovací místo Gestapa a sídlila tu sovětská kontrarozvědka Směrš. Vila patří státu a město by ji s ním muselo vyměnit nebo koupit.[7]
• Borůvkovo sanatorium. Nevýhodou Borůvkova sanatoria podle Zdeňka Lukeše má být, že stojí mezi oběma směry Severojižní magistrály, Jan Čižinský naopak toto místo doporučuje i proto, že zde zemřel Jan Palach,[4] zemřel zde též Josef Toufar.[8] Hana Třeštíková toto místo doporučila na akci 1. října 2018.[2]
• Clam-Gallasův palác na Starém Městě, který je po rekonstrukci a prázdný. Historici namítali, že barokní palác nemá žádný vztah k tématu a chudá expozice by soupeřila s barokní výzdobou, architekt Josef Pleskot varoval, že památkáři by zde omezovali budování expozice.[4]
• Kaňkův dům byl navrhován jako jedno z možných sídel v Srpnové deklaraci spolků a organizací z roku 2019. V jehož podloubí kulminovaly událostí 17. listopadu 1989.[13]
• podzemní prostory Stalinova pomníku na Letné. Když 12. září 2019 Hana Kordová Marvanová záměr diskutovala v senátu s odborníky, toto místo doporučovali například historik umění Zdeněk Lukeš („to je strašně silné místo, které je spojené s traumatem minulosti obrovským způsobem“), historik Petr Blažek, ředitel Post Bellum Mikuláš Kroupa či předseda Spolku Praha Šoa Pavel Stingl,[4] jinak také Spojené síly pro Prahu.[8] Radní Hana Marvanová sice přislíbila, že o této variantě bude jednat, ale označila ji za málo reálnou, protože prostory jsou ve velmi špatném stavu a proti umístění na tomto místě je starosta městské části Praha 7 Jan Čižinský, a to z důvodu dopravní zátěže a nutnosti rozsáhlého parkoviště, neslučitelnosti funkce parku s funkcí muzea, a z důvodu technické a ekonomické nemožnosti, protože by objekt prakticky bylo nutné znovu vystavět. Proti umístění muzea v objektu vyznívá též posudek, který prezentoval městský radní pro majetek Jan Chabr, podle nějž se základní nosné konstrukce místy prohýbají dvakrát až třikrát více, než by měly a je ohrožená statika horních ploch.[4]
• Dům pážat, o renesanční objekt údajně projevil v lednu 2020 zájem ředitel muzea Jiří Šesták, což považoval za šokující člen správní rady Mikuláš Kroupa, který jej označil za zcela nevhodný, malý a upravený na kancelářské prostory. Současně ovšem o pronájem tohoto objektu požádalo Post bellum, v jehož čele Mikuláš Kroupa stojí jako ředitel.^[zdroj?] Začátkem dubna 2020 vedení města uvažovalo, že by Dům pážat byl dočasným sídlem muzea před jeho definitivním přemístěním na Velký strahovský stadion.[14]
• Pečkův palác a pankrácká věznice byly zmíněny v únoru 2020 v rámci budov spojených s totalitní minulostí, které vlastní stát.[12]
• Kampus v Hybernské ulici,[14] v době komunistického režimu zde působila Státní bezpečnost a specializovaná pracoviště ministerstva vnitra
• Velký strahovský stadion, možnost nového využití pro muzeum 20. století zmínil náměstek primátora Petr Hlaváček (TOP 09) začátkem dubna 2020,[15] objevila se však již v polovině března.[16] Měla být zadána studie na nové využití tribun při zachování sportovní funkce vnitřní části, realizace by pak měla být spuštěna během 5 až 6 let. Tribuny jsou dlouhodobě nevyužité a jejich vnitřní prostory využívají drobní nájemci často jako skladiště.[15] 13. května 2020 zástupci Spojených sil pro Prahu oznámili, že vedení města zvažuje umístit muzeum do prostor stadionu s tím, že než se objekt opraví, mohlo by dočasně sídlit v Domu pážat na Hradčanech. Oprava stadionu má podle hrubého odhadu vyjít zhruba na 1,2 miliardy korun a město by do něj muselo v následujících letech investovat tak jako tak. Podle radní Hany Marvanové by se do objektu mohly nastěhovat i další podobné instituce, například Institut paměti národa organizace Post Bellum.[14]

• Webové stránky Muzea paměti XX. století.
• Webové stránky festivalu dokumentárních filmů Nezlomní a obětovaní.
• Webové stránky výstavy Rudé století.

• Muzeum komunismu, komerční muzeum společnosti Legacy s.r.o., Praha
• Věznice Uherské Hradiště – Důstojné využití věznice v Uherském Hradišti
• Muzeum železné opony Valtice
• Muzeum železné opony Rozvadov
• Skanzen ochrany státní hranice a železné opony Nové Hrady
• Muzeum 20. století Slavonice (Muzeum čs. opevnění a 20. století, stálá expozice zajišťování státní hranice od 30. let 20. století až do roku 1989.)
• Památník Vojna Lešetice – Muzeum obětí komunismu