Petschkův palác

Petschkův palác po rekonstrukci v roce 2012

Ačkoliv budova má historizující vzhled, jednalo se ve své době o moderní železobetonovou stavbu, která byla plně klimatizovaná, disponovala potrubní poštou, telefonní ústřednou, tiskárnou, dosud funkčními páternostery a samozřejmě i masivními sejfy v suterénu. Klimatizace byla, dle pamětníků, provedena v suterénu ve vykachlíkované místnosti, ve které trvale kapala voda na velkou kamennou desku, která byla zespodu nahřívána plynovými hořáky. Z této místnosti byl vzduch rozváděn dutinami ve stěnách. V některých místnostech jsou dodnes zachovány ozdobné „výdechové“ mřížky na zdech. Taktéž existují viditelné vstupy do potrubní pošty. Kromě toho jsou v budově údajně zdvojené stropy umožňující práce na instalacích bez velkého bourání zdiva.

Již určitou dobu před okupací zbytku republiky (15. března 1939) pražská rodina Petschků pochopila, jaké nebezpečí jí od nacistických vládců hrozí, a dům v souvislosti se svou emigrací do Británie (a později do USA) prodala.

Pamětní deska obětem mučení, roh Petschkova paláce

Vstup do paláce

Cela v suterénu Pečkova paláce, kde je od roku 1945 zřízen památník. Cela je tvořena asi 50centimetrovým volně položeným kavalcem a přibližně stejně širokou uličkou. Do cely vniká světlo z chodby malým okénkem nad dveřmi a pouze pokud se tam svítí.

Pro členy odboje byl Petschkův palác známý jako „Pečkárna“. Za druhé světové války, asi půl roku po okupaci (před tím byl zabrán blízký hotel), zabrala tuto budovu německá tajná státní policie (gestapo) a zřídila si zde svou hlavní úřadovnu v Protektorátu Čechy a Morava.

Probíhaly zde smutně proslulé výslechy a mučení českých vlastenců a odbojářů. Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich zde nechal zřídit stanný soud, který ve většině případů odsouzené posílal na popravu nebo do koncentračních táborů. Mnoho vlastenců bylo umučeno i přímo v prostorách tohoto paláce. Toto smutné období připomíná pamětní deska umístěná na nároží budovy.

Cedule z „biografu“ v Pečkově paláci v Praze.

Pečkův palác je často mylně označován jako vězení nebo věznice. Vězni sem byli přiváženi z věznice na Pankráci a přímo v Pečkově paláci byli drženi buď v bývalých trezorech přeměněných na cely nebo v místnosti, jíž se přezdívalo „biograf“. V biografu byly umístěny prosté dřevěné lavice po dvou v řadách za sebou. V každé řadě seděli tři vězni. Dozorci SS a gestapáci hlídali a procházeli místnosti a pozorovali vězně, zdali sedí podle nařízení zpříma a s dlaněmi na kolenou a nebaví-li se. Často byli vybaveni obuškem nebo karabáčem. Biograf se místnosti přezdívalo pro umístění vězňů v řadách za sebou proti bílé zdi, která připomínala plátno kina, na níž si při dlouhých čekáních na výslech vězni v duchu promítali své příběhy.

Rekonstrukce mučírny v Pečkově paláci v Praze. Vlevo předměty pužívané k mučení a vynucování výpovědí, v pozadí „hrazda“, na níž byli vězni různými způsoby zavěšováni. Křeslo pod hrazdou pro vyšetřovatele je původní.

V památníku v suterénu je od devadesátých let rovněž umístěna rekonstrukce gestapácké mučírny přenesené z jiné místnosti.

Nacisté opustili budovu v květnu 1945 a přešli do amerického zajetí bez újmy.^[zdroj?] Po válce v roce 1948 palác získalo Ministerstvo zahraničního obchodu, nyní budovu užívá Ministerstvo průmyslu a obchodu.

V roce 1989 se budova stala národní kulturní památkou.

• Seznam národních kulturních památek České republiky

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Petschkův palác na Wikimedia Commons
• Petschkův palác – Pražská informační služba
• Technické informace o budově
• Archivní zvukový záznam vzpomínek dozorce Karla Vaňka na Petschkův palác (18. 6. 1945)