Musée du quai Branly
Musée du quai Branly (česky Muzeum na nábřeží Branly) je muzeum mimoevropského umění v Paříži. Je zasvěceno umění z Asie, Afriky, Oceánie a severní i jižní Ameriky. Nachází se na levém břehu řeky Seiny na Quai Branly v 7. obvodu. Projekt muzea inicioval tehdejší francouzský prezident Jacques Chirac. Autorem stavby je architekt Jean Nouvel. Muzeum bylo otevřeno 20. června 2006. Jeho rozloha činí 40 600 m2 a v roce 2008 ho navštívilo téměř 1 400 000 návštěvníků. Muzeum vlastní na 300 000 uměleckých předmětů, z nichž je vystaveno asi 3500.
Musée du quai Branly | |
---|---|
Pohled na budovu muzea z Eiffelovy věže | |
Údaje o muzeu | |
Stát | Francie |
Město | Paříž |
Adresa | 37, quai Branly, 75007 Paris |
Pojmenováno po | Quai Branly a Jacques Chirac |
Založeno | 2006 |
Zeměpisné souřadnice | 48°51′39″ s. š., 2°17′51″ v. d. |
Webové stránky | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik muzea
Jacques Kerchache, obchodník s uměním a specialista na africké umění, se pokoušel od počátku 90. let umístit tzv. primitivní umění v muzeu Louvre. V roce 1995 se francouzským prezidentem stal bývalý pařížský starosta Jacques Chirac, který je velkým obdivovatelem tohoto umění. Po svém uvedení do úřadu požádal o otevření oddělení primitivního umění v Louvru. O rok později oznámil vytvoření nového muzea, které se setkalo s odporem především v musée de l'Homme, které o tyto sbírky pečovalo, a kde v roce 1999 proběhla stávka. Kritika byla namířena proti způsobu výběru a prezentace sbírek, sestavovaných primárně podle estetického namísto vědeckého hlediska. V roce 1999 proběhla architektonická soutěž, ve které zvítězil Jean Nouvel. V roce 2003 bylo uzavřeno Národní muzeum umění Afriky a Oceánie (Musée national des Arts Africains et Océaniens) a jeho sbírky byly rovněž určeny k přesunu z Palais de la Porte Dorée do nového muzea.
Muzeum slavnostně otevřel 20. června 2006 Jacques Chirac, inaugurace se zúčastnili též Kofi Annan, Rigoberta Menchú, Paul Okalik, Dominique de Villepin, Lionel Jospin, Jean-Pierre Raffarin nebo Claude Lévi-Strauss. Pro veřejnost bylo otevřeno 23. června. V roce 2009 se muzeum spojilo s dalšími třemi nedalekými muzei do asociace Colline des musées.
Musée du quai Branly má statut veřejné instituce a je podřízeno pod dvojí správu Ministerstva kultury a komunikací a Ministerstva vysokého školství a výzkumu.
Sbírky
Muzejní kolekce zahrnuje bývalé etnografické sbírky z musée de l'Homme a z bývalého Národního muzea umění Afriky a Oceánie. Ze 300 000 děl je ve stálé expozici vystaveno zhruba 3500 objektů, které se pravidelně obměňují. Jsou rozděleny podle jednotlivých kontinentů Afrika, Asie, Oceánie a obě Ameriky. Vedle toho pořádá muzeum ročně kolem deseti dočasných výstav.
Od dubna 2000 vystavuje Pavillon des Sessions, který je součástí muzea Louvre, 120 děl z muzea quai Branly.[1]
Součástí muzea je rovněž mediotéka shromažďující dokumenty pro vědecký výzkum. Vznikla z knihovny musée de l'Homme a má tři oddělení:
- knihovna shromažďující monografie a periodika
- ikonotéka obsahuje fotografie, tisky, grafiky a další obrazové dokumenty
- muzejní a archivní dokumentace
Budovy
Muzeum má čtyři budovy o celkové ploše 40 600 m2. Jejich architektem je Jean Nouvel. Náklady na výstavbu přesáhly 233 miliónů eur.
Hlavní budova zvaná Le pont-musée (Most-muzeum) v sousedství Eiffelovy věže obsahuje výstavní prostory. Je doplněna zahradou o rozloze 18 000 m2, kterou navrhl zahradní architekt Gilles Clément. Vstupní atrium zdobí 14 metrů vysoký totem z Britské Kolumbie.
V budově Branly sídlí správa muzea. Jedná se o pětipatrovou stavbu otočenou k Seině na nábřeží Quai Branly, jejíž fasáda (téměř 800 m2) je porostlá vegetací. Autorem je designér Patrick Blanc.
Budova Université je nazvaná podle ulice Rue de l'Université, která vede podél jižní strany muzea, a kde má tato budova hlavní vstup. Zde se nachází knihkupectví, kanceláře a dílny.
Reference
- (francouzsky) Pavillon des Sessions
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Musée du quai Branly na Wikimedia Commons
- (německy) Rozhovor s architektem Patrickem Blancem