Mrtvé dřevo
Mrtvé dřevo (v angličtině Coarse Woody Debris, zkratka CWD; česky hrubé zbytky dřeva nebo hrubý dřevní odpad) je označení pro dřevo nacházející se v nejrůznější fázi rozkladu, a to jak na stromě částečně již mrtvém, kde se kromě živého dřeva vyskytuje i to odumírající, hnijící nebo již zcela zetlelé, tak i na stromě zcela neživém.[1]
Mrtvé dřevo je nepostradatelnou součástí řady ekosystémů, kde plní hned několik úloh.[2] V přírodních procesech hraje nezastupitelnou roli,[2] neboť tlející dřevo zvyšuje druhovou rozmanitost lesních ekosystémů.[3][pozn. 1] Mrtvé dřevo má podobu nejrůznějších na zemi ležících větví, starých pařezů a velkých stromů, které se vlivem působení dřevokazných hub pomalu rozkládají, čímž současně poskytují domov řadě vzácných organismů.[3] Je prokázáno, že 30 až 40 % všech organismů žijících v lese závisí na starých stromech a na tlejícím dřevě ve všech jeho formách a že nedostatek nebo úplná absence mrtvého dřeva v lese způsobí vymizení těchto skupin organismů z lesa a následně zapříčiní pokles biologické diverzity v dané lokalitě.[3] Mrtvé dřevo dále váže oxid uhličitý.[4]
Podrobněji
Hrubé rozdělení mrtvého dřeva
Nezastupitelnou funkci v přírodě hrají stojící nebo ležící mrtvé stromy různé velikosti a stupně zetlelosti.[1] Kromě jisté estetické funkce odumřelého dřeva ponechaného úmyslně v lese je to především schopnost jímat vodu, poskytovat úkryt některým živočichům a vracet zpět do půdy živiny (tj. působit jako substrát).
Speciální označení platí pro kmeny, které padly do tekoucí nebo stojaté vody, jež jsou v angličtině někdy označovány speciálním termínem Large woody debris (zkratka LWD, česky velký dřevní odpad) Tyto mohou sloužit jako úkryt pro ryby,[2] hnízdní příležitost pro vodní ptactvo[2] nebo pro bobří populaci jako materiál ke stavbě jejich hrází.[1]
Velké dřevní zbytky, jakými jsou klacky, větve, kmeny a další podobné mrtvé dřevo, které padá do potoků a řek, může ovlivňovat proudění a tok vody a posléze modelovat i tvar koryta vodního toku.[5] Některé vodní toky mají méně velkých dřevních zbytků, než by měly, pokud by byly ponechány přírodě, protože je odstraňují správci povodí z protipovodňových a i z estetických důvodů.[6]
Zabývat se tímto typem dřevních zbytků má význam pro lesní hospodářství, protože včasné a důsledné prořezávání lesních porostů podél vodních toků může snížit množství mrtvého dřeva padajícího do potoků či řek. Přítomnost velkých dřevních zbytků je důležitá i pro tvorbu tůní.[7] Přítomnost velkých dřevních zbytků ve vodním toku může způsobit erozi koryta a vymílání terénu kolem mrtvého dřeva či pod ním. Míra vymílání a eroze břehu je závislá na několika faktorech: na poměru průměru mrtvého kmene k hloubce toku; na hloubce zanoření mrtvého kmene do vody a na orientaci kmene, zda je „po proudu“, nebo „napříč proudu“.
Velké kusy mrtvého dřeva ve vodě zpomalují proudění vody v ohybu potoka nebo řeky a zároveň zrychlují proudění v zúžené oblasti za překážkou, kterou ve vodě vytvářejí.[8]
- Velké kusy mrtvého dřeva v toku Kvildského potoka v mrazové kotlině poblíž meteorologické stanice Perla na Šumavě
- Velké kusy mrtvého dřeva ve vodě pomáhají vytvářet v tocích tůně, které jsou důležitým prostředím pro ryby a další druhy živočichů
- Velké kusy mrtvého dřeva v potoce „Whatcom Creek“ v Bellinghamu, WA
Vznik a význam mrtvého dřeva
Smrt stromu (nepočítáme-li přímý zásah člověka)[2] je mnohem častěji než napadením primárním škůdcem z hmyzí říše způsobena abiotickými faktory (tedy neživou přírodou), jako je dlouhodobé sucho či podmáčení nebo vyvrácení či zlomení stromu způsobené větrem nebo sněhem.[1][2]
V poslední fázi svého životního cyklu ztrácejí dřeviny a stromy vitalitu, trouchnivějí, rozpadají se, schnou a umírají.[9] Tento proces probíhá během mnoha sezón a liší se tempem podle druhu dřeviny.[9] Takovýto rozpadající se kmen po celou dobu svého zániku vytváří biotop hostující různé živé organismy (houby, hlenky, mechorosty, lišejníky, brouky a další hmyz, roztoče a hlísty).[9] Jedná se o saproxylické druhy organizmů, které jsou v některé fázi svého vývoje na mrtvém dřevě přímo závislé, samy se podílejí na jeho další degradaci a proces rozkladu svým způsobem urychlují.[9]
Ideální situace nastává, pokud strom odžije celý životní cyklus až do úplného rozpadu na jednom místě.[9] Kromě toho, že v průběhu rozkladu poskytne útočiště specifickým organismům, v místě svého zániku bude zdrojem přírodního hnojiva a v době sucha i určitým zásobníkem vody.[9]
Staré mohutné odumírající stromy s množstvím prasklin, dutin a skulin pod kůrou a spoustou mikrostanovišť pro hniloby kmene jsou těmi nejcennějšími biotopy.[9] Když se takové mrtvé dřevo po určitém čase definitivně rozpadne, musí se jeho „obyvatelé“ přestěhovat do jiného „podnájmu“.[9] Kontinuita života je zachována, pokud se jeho „obyvatelé“ mohou přestěhovat jinam – například do nedalekého stromu jiného stáří a v jiné fázi rozpadu.[9] Nutnost a praktičnost existence vícera „mrtvých stromů“ na jednotlivých lokalitách je zřejmá.[9] Pokud v lokalitě chybí mrtvé dřevo, které by tam vzniklo přirozeným procesem, je možno „obyvatelům“ nabídnout „podnájem“ v přivezeném ležícím kmeni nebo tam dopraveném vysokém pařezu.[9]
Při obnově sadů a příměstských lesoparků je snaha staré kmeny chránit a zachovávat, vybrané ponechat stárnout a trouchnivět na svých místech, neboť nejcennější je mrtvé dřevo, které degraduje přirozenou cestou.[9] Cenné jsou i vývraty v těchto lokalitách a též skupinky dožívajících stromů na krajích obnovovaných ploch.[9] I z tohoto pravidla existuje výjimka: některé umírající stromy (například smrky s čerstvým a zavadajícím lýkem) je potřeba naopak odstraňovat důsledně a včas, a to například v souvislosti s kůrovcovou kalamitou.[9]
Funkce mrtvého dřeva: pohlcování vody
Prohnilá kláda dokáže pojmout dokonce více vody, než původně suchá sama vážila.[1] Vícečetný výskyt takovýchto klád v lese může výrazně přispět k oslabení zamokření terénu v případě lokální povodně či během jarního tání sněhové pokrývky.[1] Takto vodou nasáklá kláda může následně v případě sucha zásobovat svoje okolí vodou, což je patrné i v lesích s dostatkem padlého mrtvého dřeva, kde se vyskytuje obvykle mnohem bujnější vegetace.[1]
Funkce mrtvého dřeva: vytváření substrátu
Tlející biomasa mrtvého dřeva vytváří bohatý substrát[2] pro stromy, houby i ostatní rostliny.[1] V cyklické obnově lesa vrací půdě důležité živiny, které jí byly dřevinami při jejich růstu odčerpány.[1] Substrát z mrtvého dřeva je vhodný pro klíčení a odrůstání semenáčků mnoha dřevin.[10][3] Zároveň tak vznikají mikrostanoviště pro zmlazování vlastního druhu, čímž si tyto dřeviny pomáhají udržet druhovou dominantní pozici v rostlinném společenstvu.[10]
Samotná přítomnost dostatečného množství mrtvého dřeva může být existenčně nutná pro růst stromů v některých typech lesa.[3] Optimální podmínky pro vyklíčení semen a další růst semenáčků často panují právě na povrchu tlejícího dřeva.[3] Velká schopnost tlejícího dřeva pohlcovat a udržovat vodu je v období sucha cennou devizou pro poskytování dostatku vláhy semenáčkům.[3] Výživa semenáčků je navíc podpořena vysokým podílem minerálních živin obsaženým v mrtvém tlejícím dřevu.[3] Postup vzniku tlejícího dřeva ze starého stromu v lese je dlouhodobý proces odbývající se v řádu desítek let.[3] Rozklad dřeva probíhá pomalu za působení různých druhů hub, bakterií a dalších organismů.[3] Během té doby se zcela změní chemické a fyzikální vlastnosti kdysi živé dřevní hmoty a přemění se v konečné fázi na blahodárný substrát.[3]
Funkce mrtvého dřeva: podpora života
Na mrtvém dřevě jsou závislé nejen lišejníky a houby, ale je na něm závislá i celá řada živočichů, neboť jim tato hmota poskytuje jak životní prostor, tak i úkryt a zdroj potravy.[1] To platí především pro plazy, obojživelníky, ptáky, netopýry a další savce a i pro arborikolní hmyz.[1][pozn. 2] Mrtvé dřevo poskytuje biotop pro mnoho druhů různých živočichů, bakterií, hub, lišejníků a nižších i vyšších rostlin.[10] Mrtvé stromy tak slouží především bezobratlým, zejména pak řadě hmyzích druhů.[2]
Hniloby
Houbové hniloby se dělí podle barvy dřeva, kterou má dřevo v konečné fázi.[2] Červenou hnilobu způsobují houby rozkládají celulózní složku dřeva – sem patří například sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus). Bílou hnilobu způsobují lignivorní houby, které rozkládají vedle celulózy i lignin – sem patří například choroš šupinatý (Polyporus squamosus).[2] Houbové hniloby lze dělit také podle postupu šíření v napadeném dřevě. Bělová hniloba se šíří směrem od bělové části k jádru – sem patří například pevník krvavějící (Stereum sanguinolentum).[2] Jádrová hniloba se šíří hlavně směrem z jádrového dřeva k bělové části a je častou příčinou vzniku stromových dutin – sem patří například rezavec datlí (Inonotus nidus-pici).[11][2]
- Sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus)
- Choroš šupinatý (Polyporus squamosus)
- Pevník krvavějící (Stereum sanguinolentum)
Mechorosty
Na tlejícím dřevu, kmenech, pařezech či trouchnivém dřevu v různém stupni rozkladu lze nalézt různé druhy a společenstva mechorostů.[3] Jedná se například o čtyřzoubek průzračný (Tetraphis pellucida), plevinku plazivou (Lepidozia reptans),[12] křepenku dvoulaločnou (Cephalozia bicuspidata),[13] kornici slezskou (Herzogiella seligeri),[14] křehutku různolistou (Chiloscyphus profundus),[15] baňatku draslavou (Brachythecium salebrosum),[16] lesklec (Plagiothecium sp. div.)[17] a rokyt cypřišovitý (Hypnum cupressiforme).[3]
- Čtyřzoubek průzračný (Tetraphis pellucida)
- Plevinka plazivá (Lepidozia reptans)
- Křepenka dvoulaločná (Cephalozia bicuspidata)
- Kornice slezská (Herzogiella seligeri)
- Křehutka různolistá (Chiloscyphus profundus)
- Baňatka draslavá (Brachythecium salebrosum)
- Rokyt cypřišovitý (Hypnum cupressiforme)
Další živočichové
Tlející dřevo umožňuje vývoj bezobratlých živočichů, kteří jsou na něm závislí.[3] Mezi ně patří jak hmyz, tak i roztoči, chvostoskoci, měkkýši, žížaly, ale také stonožky, mnohonožky nebo mravenci.[3]
V trouchu pařezů žije měkkýš rodu slimáčníků (Semilimax) jménem slimáček horský (Semilimax kotulae),[18] hojný je i velký chvostoskok nazývaný larvěnka obrovská (Tetrodontophora bielanensis).[19][3]
- Slimáček horský (Semilimax kotulae)
- Larvěnka obrovská (Tetrodontophora bielanensis)
Arborikolní hmyz
Mezi široké spektrum arborikolního hmyzu patří i ohrožené druhy vyskytující se na evropských lokalitách.[1] Pro ně je v podmínkách střední Evropy nejužitečnější odolné mrtvé dřevo z dlouhověkých dubů, které se vyskytují hlavně v nížinách a pahorkatinách.[1][2] Tomuto hmyzu ale vyhovují i jiné listnaté druhy „tvrdších“ stromů: javory, jasany, jilmy nebo buky.[1][2] Jako další v pořadí využívá tento hmyz i mrtvé dřevo z ovocných dřevin, topolů (včetně těch hybridních), vrb nebo bříz.[1][2][pozn. 3]
Druh stromu je nejspíše nejdůležitějším kritériem pro některé druhy arborikolního hmyzu.[1][pozn. 4] Je klíčový pro hmyz monofágní[pozn. 5] nebo oligofágní.[1][pozn. 6][pozn. 7]
- Tesařík modřínový (Tetropium gabrieli)
- Bělokaz švestkový (Scolytus mali)
- Lýkohub (Polygraphus grandiclava)
Kromě druhu stromu jsou dalšími parametry mrtvého dřeva ještě: stáří stromu, stav podkorního substrátu,[1] stupeň (fáze) dřevního rozkladu a typ (druh) hniloby.[2] Svoji roli hraje i doba a intenzita oslunění (expozice) dřeva, protože na řádně osluněných lokalitách je hmyzí aktivita vyšší než na zastíněných místech.[2] Rozměry dřeva[1] (tj. objem dřevní hmoty) určují přímo úměrně i počet hmyzích jedinců; důležitá je též poloha stromu, neboť pro některé druhy hmyzu je stojící strom zajímavější než strom ležící (i když i na padlém stromu je druhová rozmanitost hmyzu dostatečná).[2][pozn. 8]
Hmyzí škůdci
Hmyz, který přímo svými životními cykly vytváří mrtvé dřevo, je označován za „škůdce“.[1][pozn. 9] Ti napadají (v našich zeměpisných podmínkách) v drtivé většině jen umělé sterilní monokultury smrků či jiných jehličnanů.[1] A tak je otázkou, zda se jedná o škůdce (v pravém slova smyslu), když napadají dřeviny necitlivě člověkem pěstované, dřeviny, jež potlačují biodiverzitu, a vlastně jsou tak jediným hmyzem, který na těchto monokulturách dokáže žít.[1] Skutečně primárních hmyzích škůdců dřevin, kteří jsou schopni strom napadnout a následně jej usmrtit, je málo a patří mezi ně například lýkožrout smrkový (Ips typographus).[1][2][pozn. 10]
- Lýkožrout smrkový (Ips typographus)
- Bělokaz březový (Scolytus ratzeburgii)
- Lýkohub matný (Polygraphus poligraphus)
Tesaříci
V lesích nejvyšších českých hor to jsou zástupci brouků čeledi tesaříkovitých, kteří se vyvíjejí ve dřevě různých jehličnanů.[3] Z vajíček tesaříků nakladených na živé rostliny se později líhnou larvy, které se vyvíjejí ve dřevě, kde se živí především ztrouchnivělou nebo již odumřelou hmotou.[3] Larvy tesaříka dvoupásového (Rhagium bifasciatum) se živí mrtvým dřevem, kde vytvářejí chodbičky a komůrky pro budoucí své zakuklení.[3] Ve dřevě jehličnanů se vyvíjejí i tesařík smrkový (Tetropium castaneum)[25] a tesařík korový (Rhagium inquisitor).[3][pozn. 11] Dřevem modřínu, jedle, smrku, lísky či buku se živí tesařík pruhovaný (Oxymirus cursor).[26][3] Smrkové a borové dřevo, méně často jedlové či modřínové (v severní Evropě dubové) preferuje tesařík obecný (Corymbia rubra).[3] Larvy tesaříka skvrnitého (Strangalia maculata)[27] se živí trouchnivějícím dřevem listnatých stromů.[3] Larvy lesana hnědého (Hylecoetus dermestoides)[28] se živí odumřelými stromy s tvrdým dřevem.[3]
- Tesařík dvoupásovaný (Rhagium bifasciatum)
- Tesařík smrkový (Tetropium castaneum)
- tesařík korový (Rhagium inquisitor)
- Tesařík obecný (Corymbia rubra)
- Tesařík skvrnitý (Strangalia maculata)
- Lesan hnědý (Hylecoetus dermestoides)
Hmyzí obyvatelé
Oslabené nebo mrtvé dřeviny s kůrou osidlují zpravidla nejdříve kůrovci (dřevo smrků a jilmů[2]) a za nimi pak následují další druhy – potenciální škůdci: tesaříci a krasci[1] nebo hmyzí predátoři, paraziti, parazitoidi a hyperparazitoidi bezobratlých.[2][pozn. 12]
Paraziti a parazitoidi, kteří parazitují na všech vývojových stadiích hmyzu, jsou důležitou součástí hmyzích společenstev mrtvého dřeva.[2] Například malá (o velikosti asi 0,3 mm) blanokřídlá vosička drobněnka (trichogramma)[33] klade vajíčka do vajíček motýlů.[2] Lumčíci nebo zástupci čeledi kovověnkovitých kladou vajíčka na larvy kůrovců.[2]
Saproxylofágní brouci (živící se odumřelou dřevní hmotou, vázaní na odumírající a mrtvé dřevo, případně na dřevo napadené různými druhy hub, plísní a hnilob) jsou dalšími hmyzími „obyvateli“ mrtvého dřeva.[1][2] Na stromy s dutinami se orientují zlatohlávci, kovaříci nebo páchník hnědý (Osmoderma barnabita).[2] Řada druhů krasců se vyvíjí ve dřevě odumírajících stromů; lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus) žije pod borkou; larvy tesaříka zavalitého (Ergates faber) se vyvíjejí v lýku a ve dřevě starých borovic a jejich pařezů; larvy tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo) je možno nalézt ve starých dubech; larvy brouka roháče obecného (Lucanus cervus) se vyvíjejí v trouchnivém dřevě ve styku se zemí, kde můžeme najít i larvy roháčků, např. roháčka jedlového (Ceruchus chrysomelinus), nebo nosorožíka kapucínka (Oryctes nasicornis) atd.[2]
- Pestrokrovečník mravenčí (Thanasimus formicarius)
- Páchník hnědý (Osmoderma barnabita)
- Lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus)
- Tesařík zavalitý (Ergates faber)
- Roháč obecný (Lucanus cervus)
- Roháček jedlový (Ceruchus chrysomelinus)
- Nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis)
Dutiny a doupné stromy
Již během života stromu se mohou objevovat na místech všelijakých poškození a poranění[3] ve kmeni dutiny, mrazové praskliny, praskliny po úderu blesku nebo dutiny u země způsobené kořenovou hnilobou.[9] Dutiny také vznikají v místech odlomených větví, kde je vytvářejí datlovití ptáci za účelem hnízdění.[9][3] Tito ptáci svými silnými zobáky vyklovávají úkryty nejen pro hnízda, ale i jako cestu ke své potravě – podkornímu hmyzu.[3] Dutiny s menšími otvory, které jsou vhodné pro malé opeřence, vznikají také po odpadlých větvích poté, co tato místa vyhnijí a při narušení jádrového dřeva hnilobou zůstane v místě dutina.[3]
- Hnízda v dutinách stromu
- Dutina v dolní části kmene
- Dutina v dolní části kmene
- Kompletně dutý kmen stromu
Na doupné stromy je vázána celá řada obratlovců.[3] Odchlípnutá kůra vytváří úkryt hřadujícím netopýrům, různým plazům a obojživelníkům; vodní kapsy v prohlubních větví a rozsochách umožňují dočasné nebo i trvalé vodní kapsy pro hmyz a plankton; v kořenových dutinách nacházejí úkryt malé šelmy.[9] Tyto „doupné stromy“ mohou obývat i jiné ptačí druhy, netopýři, malí savci nebo bezobratlí, například vosy nebo lesní včely.[9]
Ke hnízdění využívají dutin stromů především tzv. dutinoví ptáci, například sýc rousný (Aegolius funereus), datel černý (Dryocopus martius) a lejsek malý (Ficedula parva).[3] Pokud není dutina stromu využívána opeřenci, zabydlují se v ní savci a obojživelníci.[3] Typicky se jedná například o veverku obecnou (Sciurus vulgaris), kunu lesní (Martes martes), myšici lesní (Apodemus flavicolis) nebo plšíka lískového (Muscardinus avellanarius).[3] Za účelem letního úkrytu nebo k přezimování využívají dutiny stromů i některé druhy netopýrů.[3] V horských podmínkách střední Evropy si takovýto typ úkrytu vybírá například netopýr ušatý (Pletocus auritus), netopýr rezavý (Nyctalus noctula) nebo netopýr velkouchý (Myotis bechsteini).[3] Vyhnilé pařezy jsou domovem pro slepýše křehkého (Anguis fragilis).[3]
- Sýc rousný (Aegolius funereus)
- Datel černý (Dryocopus martius)
- Lejsek malý (Ficedula parva)
- Veverka obecná (Sciurus vulgaris)
- Kuna lesní (Martes martes)
- Myšice lesní (Apodemus flavicolis)
- Plšík lískový (Muscardinus avellanarius)
- Netopýr ušatý (Pletocus auritus)
- Netopýr rezavý (Nyctalus noctula)
- Netopýr velkouchý (Myotis bechsteini)
- Slepýš křehký (Anguis fragilis)
Samovolný vznik dutin trvá mnoho let a tato doba se liší podle druhu dřeviny, ale pohybuje se většinou v řádu 80 až 200 let.[3] Neexistuje způsob, jak uměle urychlit tvorbu starého doupného stromu osídleného všemi organizmy.[9] Takové stromy vznikají desítky nebo stovky let a proces nelze nikterak „urychlit“.[9] Takovéto stromy vznikají ale v dostatečném počtu jen v lesích ponechávaných přirozenému vývoji (jde o staré, odumírající nebo mrtvé stromy).[3]
Pověry a mýty
I přes pozitivní vliv mrtvého dřeva v přírodě přetrvávají o něm určité mýty a pověry:
- Není pravda, že starý či mrtvý strom je zdrojem houbových nákaz a škůdců napadajících ostatní zdravé stromy.[1] Organismy žijící na mrtvém dřevě jsou na odumřelé dřevo vázány (a živé dřevo nenapadají).[1] Organismy, které ale způsobují odumření živého stromu, na odumírajícím nebo mrtvém stromě nemohou žít (potřebují živé dřevo).[1]
- Není pravda, že starý nebo mrtvý strom může způsobit požár.[1] Pokud leží, je většinou nasáklý vodou. Příčinami vzplanutí stromu je buď zásah bleskem, nebo lidská neopatrnost (např. vypalování dutin pod záminkou jejich úpravy; vznícení materiálu naházeného do dutin.)[1]
- Problematické tvrzení, že starý či mrtvý strom není hezký naráží na subjektivitu estetického vnímání každého jednoho posuzovatele z řad laické veřejnosti.[1] Bizarní tvary mrtvého dřeva porostlého mechy a dalšími rostlinami mohou u někoho zvyšovat dojem „divokosti přírody“, zdání přirozenosti a starobylosti lesa v určitém místě, umocňovat potenciál „romantičnosti“ konkrétní lokality či splňovat představy o „pralese“.[3] Jiní (houbařská a sběračská část veřejnosti) mohou vnímat dřevo ponechané v lese jako nepořádek, překážky v pohybu volným terénem a volat po „vyčištění“ lesa.[3]
- Nejednoznačné je i konstatování, že starý či mrtvý strom má místo jen ve volné krajině a v městské zeleni by se měly vyskytovat jen mladé a tudíž dekorativní dřeviny.[1] Důsledné prosazování tohoto jednostranného „urbanistického pohledu“ by mohlo vést k situaci, že se město stane jenom místem s líbivou, avšak mrtvou zelenou kulisou.[1]
- S předchozím pohledem souvisí i další mylné tvrzení, že starý či mrtvý strom je odpad, který se musí z lesa odklidit.[1] Z výše uvedených ekologických a přírodovědných přínosů ovšem plyne pravý opak a i zde je třeba brát v potaz individuální estetické preference každého jednoho posuzovatele.
- Neobstojí ani tvrzení, že starý či mrtvý strom je problematický a nebezpečný pro okolí.[1] Tento pohled může pramenit z obav o ohrožení lidského života pádem stromu, ale v ostatních případech možného ohrožení člověka či zvěře mrtvým dřevem lze vážné nebezpečí eliminovat včasným odborným dřevařským zásahem.[1]
Management mrtvého dřeva
V lesních majetcích s certifikací Forest Stewardship Council (FSC)[pozn. 13] probíhá určitá forma managementu mrtvého dřeva, ale obecně v systému lesního hospodaření si management mrtvého dřeva v hospodářských lesích teprve postupně hledá svoji pozici.[10] Vědecké poznatky ohledně vlivu kvalitativních parametrů mrtvého dřeva na biodiverzitu lesů tomu v posledních letech silně napomáhají.[10] Metodika „mrtvého dřeva“ má v hospodářských lesích jejich vlastníkům a uživatelům dát soubor praktických doporučení ohledně ponechávání části dřevní hmoty k zetlení.[10] Dokument představuje, srovnává a navrhuje nejvhodnější metodické principy možných způsobů navyšování objemu mrtvého dřeva v hospodářských lesích.[10] Zároveň jsou popsaná praktická doporučení použitelná při tvorbách plánů péče v chráněných krajinných oblastech (CHKO) a při sestavování souhrnů doporučených opatření pro evropsky významné lokality.[10]
- Mrtvé dřevo v přírodním parku Prokopské a Dalejské údolí v Praze
- Mrtvé dřevo v pražské přírodní rezervaci Prokopské údolí
- Mrtvé dřevo v pražském Purkrabském háji (severně od přírodní rezervace Divoká Šárka) při jižním okraji Nebušic
- Mrtvé dřevo v pražském Purkrabském háji (severně od přírodní rezervace Divoká Šárka) při jižním okraji Nebušic
- Mrtvé dřevo kolem říčky Chřibská Kamenice v chráněné krajinné oblasti Labské pískovce v přírodní rezervaci Pavlínino údolí
- Mrtvé dřevo kolem říčky Chřibská Kamenice v chráněné krajinné oblasti Labské pískovce v přírodní rezervaci Pavlínino údolí
Doporučení
Všechny lesnicky rozvinuté evropské země řeší obdobný problém s nízkým podílem ponechávaného dřeva a starých stromů v hospodářských lesích.[10] To ostře kontrastuje s faktem, že 30 až 50 % všech lesních organismů je vázáno na mrtvé dřevo a tudíž staré odumřelé stromy hrají důležitou roli v rozmanitosti lesa, jeho biodiverzitě a zároveň jsou i důležité pro vodní ekosystémy potoků, řek, jezer a moří.[10] Nízký podíl mrtvého dřeva v hospodářských lesích implikuje ve svém důsledku vymizení na mrtvé dřevo vázaných skupin organismů z lesa a následně pokles biologické diverzity.[10]
V praxi existuje sada doporučení,[pozn. 14] jak se chovat k odumírajícím stromům a mrtvému dřevu:[1]
- Do lesních hospodářských plánů (LHP) či lesních hospodářských osnov (LHO) zapracovat požadavek na ponechání starých, odumírajících či odumřelých stromů v lesích.[2]
- Ve zvláště chráněných oblastech pokud možno nechat na místě všechno dřevo z vývratů po vichřicích, zlomů nebo z jejich částí.[2]
- Při těžbě dřeva hospodářských lesích kácet „metodou vysokých pařezů“ a ponechat na místě těžby část dřeva – kmenů samovolnému rozpadu.[2]
- Ve městech rostoucí stromy ošetřovat včas a odborně.
- Nelikvidovat nepotřebné dřevo – odvézt ho na vhodné místo a zabránit tak likvidaci organismů na něj vázaných.
- Odstraňovat pařezy jen z důvodů jiných než pouze estetických
- Po vymýcení lesa (před vysazením nových stromů) neorat lesní půdu, zbylou dřevní hmotu neštěpkovat a neprovádět frézování pařezů.[1]
- „Kostra“ padlého stromu na „Nelesní cestě“
- Rozkládající se část ležícího kmene na „Nelesní cestě“
- Rozehnilý pařez u žlutě značené turistické cesty k „Vilémovské školce“
- Trouchnivějící pařez na „Tetřeví“ lesní cestě
- Houbou napadený stojící zbytek kmene u asfaltové cesty k „pramenům Vltavy“
Mrtvé dřevo v sadu a na zahradě
Navzdory estetickému vnímání se doporučuje uschlé keře, větve nebo stromy či odumřelé kmeny ze zahrady překotně neodstraňovat.[35] Obdobně jako v lese je i mrtvé dřevo na zahradě součástí přírodního koloběhu a jeho přirozený rozklad pomůže k životu jiným organismům.[35] Paradoxně jsou staré a mrtvé stromy pro druhovou pestrost (biodiverzitu) zahrady dokonce i významnější než stromy mladé a živé.[35] Divočejší pojetí zahrady (bez dokonalého trávníku a upravených záhonů) podpoří (na vyhrazeném místě pozemku) vykotlaný strom nebo jeho torzo, trouchnivějící dřevo, hromada větví, starý kmen, několik dřevěných špalků či pařez.[35] Také lze mrtvé dřevo zakomponovat do stávajících trvalkových záhonů jako určité estetické zpestření.[35] V zahradě či v sadu ponechané staré stromy lze upravit do formy nikoho neohrožujícího „bezpečného torza“.[35] I takto upravené mrtvé dřevo poskytne prostor pro hmyz nebo k hnízdění ptáků.[35] Oproti stojícímu má ležící mrtvé dřevo výhodu ve zvýšeném kontaktu s půdou a může tak hostit jiné organismy.[35] V okolí vyšších nebo i nízkých pařezů (jsou jistým mezistupněm mez stojícím a ležícím mrtvým dřevem) může časem vzniknout malý ekosystém.[35] Svoji cenu mají i vykopané pařezy, které se doporučuje ponechat volně v zahradě k podpoření její biodiverzity.[35]
Výzkum zveřejněný v roce 2021
Rozklad mrtvého dřeva spojený s recyklací v něm obsažených živin patří v lesích na Zemi k nejdůležitějším procesům.[36][37] Podle závěrů (zveřejněných v časopise Nature) tři roky trvající[37] mezinárodní studie, na které se účastnilo 50 výzkumných skupin z celého světa (za Českou republiku to byl Mikrobiologický ústav Akademie věd) bylo konstatováno, že v různých fázích rozkládající se mrtvé dřevo ročně na naší planetě uvolní stejné množství oxidu uhličitého (kysličníku uhličitého, CO2) jako zhruba odpovídá celosvětovým emisím vzniklým ze spalování fosilních paliv.[36] Je to dáno tím, že živé stromy pohlcují značné množství CO2 z atmosféry a ukládají jej do půdy (plní tím důležitou roli v ochraně klimatu[37]), zatímco ty mrtvé naopak CO2 do atmosféry při svém rozkladu vypouštějí.[36] Experimentální data umožnila modelovat roli mrtvého dřeva v globálním koloběhu uhlíku.[36] Ročně se z mrtvého dřeva uvolní celosvětově přibližně 10,9 gigatun uhlíku z čehož se část absorbuje do půdy a další jeho část se uvolňuje do atmosféry.[36]
Experiment sledoval, jak se na rozkladu dřevo podílí hmyz,[37] zahrnoval 55 lokalit na šesti kontinentech, kde bylo testováno více než 140 druhů stromů.[36] Cílem pokusů bylo posouzení vlivu klimatu na rychlost rozkladu.[36] K polovině dřeva byl znemožněn přístup hmyzu (dřevo bylo uzavřena do síťových klecí), zatímco zbylá polovina dřevní hmoty byla ponechána bez „protihmyzí ochrany“.[37] Tato metoda umožnila kvantifikovat podíl hmyzu na rozkladu dřeva.[38] Vědci se museli během tříletého experimentu naučit používat důmyslná opatření na ochranu některých oblastí před slony nebo se vyrovnat se situací, kdy jedna oblast byla zničena v důsledku lesního požáru a musela být rekonstruována, zatímco jiná oblast, kde probíhalo měření, byla zaplavena.[38]
Závěr měření potvrdil, že rychlost rozkladu a podíl hmyzu závisí na klimatu a s rostoucí teplotou se zvyšují.[36] Zároveň bylo empiricky dokázáno, že vyšší množství srážek urychluje rozklad dřeva v teplejších oblastech a zpomaluje jej naopak tam, kde panují nižší teploty.[37] Studie navíc podtrhla význam hub a hmyzu při obratu (recyklaci) mrtvého dřeva.[39] Globální změny klimatu vedoucí k poklesu rozmanitosti hmyzích druhů významně ovlivňují rozklad dřeva a tím i globální bilanci uhlíku.[39]
Odkazy
Poznámky
- Mrtvé dřevo by mělo obsahovat i kůru, pokud je odkorněné, pak je to jen „sterilní dřevní hmota“ bez většího bioaktivního významu, hmota vcelku nezajímavá i jako zásobárna živin pro jiné organismy.[1][2]
- Hmyz vázaný svými vývojovými stadii na dřeviny se nazývá arborikolní.[1]
- V nouzi se spokojí i s hojně se vyskytujícími „mrtvými“ jehličnany.)[1]
- Druh dřeviny (z níž pochází mrtvé dřevo) je dominantní kvalitativní vlastností ovlivňující celkový sumární počet druhů organismů vázaných na mrtvé dřevo. Z tohoto pohledu jsou v podmínkách České republiky významnými dřevinami dub letní (Quercus robur) a dub zimní (Quercus petraea).[10] Pro biodiverzitu lišejníků je především ve vyšších nadmořských výškách zásadním stromem javor klen (Acer pseudoplatanus).[10] Dřevo habru (Carpinus), ponechané např. ve stínu, přitahuje v prvních letech rozkladu početně nejvíce na dřevo vázaných brouků.[10] Původní smrk ztepilý (Picea abies) je schopen ve svém mrtvém dřevě hostit více na dřevo vázaných brouků než mrtvé dřevo z nepůvodní douglasky (Pseudotsuga) či modřínu (Larix).[10]
- Monofágní druhy arborikolního hmyzu se vyvíjejí jen v jednom určitém druhu dřeva. Sem patří například tesařík modřínový (Tetropium gabrieli).[1][20][2]
- Oligofágní druhy arborikolního hmyzu se vyvíjejí jen v malém spektru určitých (často spolu příbuzných) druhů dřeva. Sem patří například bělokaz švestkový (Scolytus mali).[1][21][2]
- Druh arborikolního hmyzu, který se může vyvíjet ve více než jednom druhu živné rostliny je označován jako polyfágní.[2] Sem patří například lýkohub (Polygraphus grandiclava).[22][2]
- Některé druhy hmyzu využívají mrtvé dřevo jen jako úkryt nebo k přezimování (jakýsi hmyzí hotel).[2]
- Hmyz požírající pouze odumřelou dřevní hmotu je označován termínem saprofág.[2]
- Škůdce z říše brouků, kteří jsou schopni napadnout zdravou dřevinu a usmrtit ji, rozdělujeme na primární škůdce (napadají zcela zdravé dřeviny – například bělokaz březový (Scolytus ratzeburgii))[23] a na sekundární škůdce (jejich vývoj probíhá v nemocných rostlinách, v rostlinách poškozených nebo již napadených nebo v poražených kmenech – například lýkohub matný (Polygraphus poligraphus)[24]).[2]
- tesařík korový (Rhagium inquisitor) si pro své rozmnožování vybírá mrtvé (suché) stojící stromy (soušky) a poražené kmeny smrku, jedle, borovice nebo modřínu.[3]
- Hmyzí predátoři (například pestrokrovečník mravenčí (Thanasimus formicarius)[29]) usmrcují a následně konzumují jiné druhy.[2] Parazité (například kovověnka (Tomicobia seitneri)[30]) žijí na úkor svých hostitelů, které většinou nechávají žít.[2] Oproti tomu parazitoid svého hostitele ale usmrcuje (například lumčík (Coeloides bostrychorum)[31]).[2] Larvy tzv. hyperparazitoidů (například lištník (Trigonalis hahni)[32]) hostují na larvách parazitoidů.[2]
- Nezisková organizace FSC (anglicky: Forest Stewardship Council; česky: Rada pro správu lesa) podporuje ekologicky šetrné, sociálně prospěšné a ekonomicky životaschopné obhospodařování lesů s cílem ochrany lesů na planetě Zemi a s důrazem na minimalizaci nelegální těžby dřeva.[34]
- Pro správu hospodářských lesů vydal Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti metodiku, kde jsou mimo jiné, uvedena i pravidla pro ponechávání dřeva a starých stromů v hospodářských lesích.[10]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Large woody debris na anglické Wikipedii.
- KALOUS, Roman; ČÍP, David. Význam mrtvého dřeva pro ekosystém [online]. Web: Priroda cz [cit. 2021-08-03]. Dostupné online.
- HORÁK, Jakub. Proč je mrtvé dřevo tak důležité? (Obyvatelé shnilého kmene) (Why dead wood is so important) [online]. Web: Vesmír cz, 2008-07-10 [cit. 2021-08-03]. Vesmír 87, červenec 2008 (2008/7); strany 460 až 464. Dostupné online.
- ČECHUROVÁ, Petra, Mgr. Je mrtvé dřevo v lesích skutečně mrtvé? [online]. 2021-08-03. Ekocentrum Tymián, o.s., IC Kladruby. Dostupné online.
- https://www.osel.cz/11918-drevo-v-globalnim-uhlikovem-cyklu.html - Dřevo v globálním uhlíkovém cyklu
- Curran, Janet H. „Flow Resistance of Large Woody Debris in Headwater Streams of the Washington Cascades“ – Abstracts with Programs - Geological Society of America, (česky: „Odpor proudění vlivem mrtvého dřeva v pramenných tocích Washingtonských Kaskád“ - Abstrakty s programy - Geologická společnost Ameriky); svazek 29, číslo 6, stránka: 315; 1997
- Lawrence, J.E., V.H. Resh, and M.R. Cover. Large-wood Loading from Natural and Engineered Processes at the Watershed Scale (česky: Zatížení mrtvým dřevem, z přírodních a technických procesů, v měřítku povodí). River Research and Applications. 2014, s. 1030–1041. DOI 10.1002/rra.2589. (anglicky)
- Engineered Log Jams - Elwha Watershed Information Resource (česky: Inženýrské překážky z kmenů - Informační zdroj o povodí Elwhy) [online]. [cit. 2021-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23 December 2008. (anglicky)
- Daniels, Melinda D; Rhoads, Bruce L. „Influence of experimental removal of large woody debris on spatial patterns of three-dimensional flow in a meander bend“; (česky: Vliv experimentálního odstranění velkých kusů dřeva na prostorové vzorce trojrozměrného proudění v ohybu meandru); Earth Surface Processes and Landforms (Procesy tvarování zemského procesu a formy terénu), svazek 32, číslo 3, stránky: 460-474, Mar 2007
- Mrtvé dřevo v sadech a lesích [online]. Web: Praha příroda cz [cit. 2021-08-03]. Dostupné online.
- Mrtvé dřevo je důležité i pro hospodářské lesy. Čeští vědci připravili pro lesníky metodiku [online]. Web: Ekolist cz, 2017-01-13 [cit. 2021-08-03]. Dostupné online.
- rezavec datlí (Inonotus nidus-pici) [online]. Web: Česká mykologická společnost cz [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- plevinka plazivá (Lepidozia reptans) [online]. Web: Bio Library cz [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- křepenka dvoulaločná (Cephalozia bicuspidata) [online]. Web: Bio Libfrary cz [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- kornice slezská (Herzogiella seligeri) [online]. Web: Bio Library cz [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- křehutka různolistá respektive obhřebenka různolistá (Lophocolea heterophylla) [online]. Web: Bio Library cz [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- baňatka draslavá (Brachythecium salebrosum) [online]. Web: Bio Library cz [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- rod lesklec (Plagiothecium) [online]. Web: Bio Lobrary cz [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- slimáčník horský (Semilimax kotulae) [online]. Web: Bio Library cz [cit. 2021-08-06]. Dostupné online.
- larvěnka obrovská (Tetrodontophora bielanensis) [online]. Web: Bio Library cz [cit. 2021-08-06]. Dostupné online.
- tesařík modřínový (Tetropium gabrieli) [online]. Web: Bio Library cz [cit. 2021-08-02]. Dostupné online.
- bělokaz švestkový (Scolytus mali) [online]. Web: Bio Library cz [cit. 2021-08-02]. Dostupné online.
- lýkohub (Polygraphus grandiclava) [online]. Web: Bio Library cz [cit. 2021-08-03]. Dostupné online.
- bělokaz březový (Scolytus ratzeburgii) [online]. Web: Bio Library cz [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- lýkohub matný (Polygraphus poligraphus) [online]. Web: Bio Library cz [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- tesařík smrkový (Tetropium castaneum) [online]. Web: Bio Library cz [cit. 2021-08-06]. Dostupné online.
- Oxymirus cursor (tesařík pruhovaný) [online]. Web: Bio Library cz [cit. 2021-08-06]. Dostupné online.
- tesařík skvrnitý (Leptura maculata) [online]. Web: Bio Library cz [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- lesan hnědý (Hylecoetus dermestoides) [online]. Web: Bio Library cz [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- pestrokrovečník mravenčí (Thanasimus formicarius) [online]. Web: Bio Library cz [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- Tomicobia seitneri [online]. Web: Bio Library cz [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- Coeloides bostrychorum [online]. Web: Invasive Species Compendium (CABI) org [cit. 2021-08-05]. Dostupné online. (anglicky)
- Trigonalis hahnii Spinola, 1840 [online]. Web: European Environment Agency (EUNIS) eu [cit. 2021-08-05]. Dostupné online. (anglicky)
- Co je to trichogramma? (česky drobněnka) [online]. Web: Moli v domácnosti cz [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
- Co to je certifikace FSC? [online]. 2021-08-05. Dostupné online.
- Ponechte zahradě její mrtvé dřevo. Je plné života [online]. Web: Naše krásná zahrada cz [cit. 2021-08-03]. Dostupné online.
- REDAKCE. Mrtvé dřevo má stejné emise jako fosilní paliva [online]. web: Iuhlí cz, 2021-09-03 [cit. 2021-09-08]. Dostupné online.
- ČTK. Mrtvé dřevo ročně uvolní uhlík ve výši globálních emisí z fosilních paliv [online]. web: Zprávy aktuálně cz, 2021-09-01 [cit. 2021-09-08]. Dostupné online.
- BALDRIAN, Petr, RNDr., PhD. Mrtvé stromy ročně uvolní podobně uhlíku jako spalování fosilní paliv [online]. web: AV ČR cz, 2021-09-01 [cit. 2021-09-08]. Autor je vedoucí Laboratoře environmentální mikrobiologie Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR. Dostupné online.
- ČTK. Mrtvé dřevo ročně uvolní uhlík ve výši celosvětových emisí z fosilních paliv [online]. web: Novinky cz, 2021-09-01 [cit. 2021-09-08]. Dostupné online.
Literatura
- KONVIČKA, Martin, ČÍŽEK, Lukáš a BENEŠ, Jiří. Ohrožený hmyz nížinných lesů: ochrana a management. Olomouc: Sagittaria, 2004. 79 stran + 8 stran barevných obrazových příloh; ISBN 80-239-4253-0.
- Bobiec A., Gutowski J. M., Laudenslayer W. F., Pawlaczyk P., Zub K.: The Afterlife of a Tree (Posmrtný život stromu), WWF Poland, Warszawa-Hajnówka; 2005
- FARKAČ, Jan, ed., KRÁL, David, ed. a ŠKORPÍK, Martin, ed. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí = Red list of threatened species in Czech Republic. Invertebrates. Vydání 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR), 2005; 758 stran; ISBN 80-86064-96-4.
- Horák Jakub a kolektiv (Adamová J., Boukal M., Čížková D., Košťálová V., Lemberk V., Lemberková M., Mertlik J., Pituchová L., Příhoda J., Řehounek J., Sigl T., Vrána V., Žaloudková R.): Proč je důležité mrtvé dřevo?, Pardubice, Pardubický kraj, 2007; 19 stran; ISBN 978-80-254-1576-4.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Mrtvé dřevo (dead wood) na Wikimedia Commons
- HORÁK, Jakub. Proč je mrtvé dřevo tak důležité / Why dead wood is so important (Obyvatelé shnilého kmene) [online]. Web: Research Gate net, 2008-07-01 [cit. 2021-08-05]. Vesmír 87, červenec 2008; strany 460 až 464. Dostupné online.
- Mrtvé dřevo pro nový život (Výukový program pro 2. stupeň ZŠ a odpovídající ročníky víceletých gymnázií) [online]. Česká společnost ornitologická (ČSO), 2018 [cit. 2021-08-03]. Ke stažení ve formátu *.pdf (12 stránek). Dostupné online.
- KAJZAROVÁ, Eva; BERÁNKOVÁ, Lucie. Mrtvé dřevo – živý les [online]. Správa Krkonošského národního parku (2012), 2012 [cit. 2021-08-05]. Ke stažení ve formátu *.pdf (36 stránek); ISBN 978-80-86418-89-6. Dostupné online.
- Mrtvé dřevo [online]. Web: Národní park Podyjí cz [cit. 2021-08-03]. Dostupné online.
- videa v češtině
- Naučná stezka přibližuje mrtvé dřevo (územím přírodní památky Sítovka) na YouTube – Datum: 29. února 2016; Autor: Statutární město Hradec Králové; Stopáž: 1 minuta a 31 sekund
- Minuty z Krkonoš: Mrtvé dřevo, živý les na YouTube – Datum: 6. března 2015; Autor: spravakrnap; Stopáž: 1 minuta a 56 sekund
- Broukoviště a mrtvé dřevo ve městě (Jiří Řehounek; Calla; Seminář stromy a hmyz; 28. listopadu 2016) na YouTube – Datum: 23. prosince 2016; Autor: forumochranyprirody; Stopáž: 17 minut a 41 sekund
- videa v angličtině
- Forest Monitoring 10 - Snag and Coarse Woody Debris Measurements na YouTube – Datum: 4. prosince 2011; Autor: CLCIT; Stopáž: 2 minuty a 11 sekund; Jazyk: angličtina
- Coarse Woody Debris: Backbone to Wildlife Habitats na YouTube – Datum: 25. října 2020; Autor: Soliton; Stopáž: 7 minut a 27 sekund; Jazyk: angličtina
- Coarse Woody Debris: Build a wildlife habitat na YouTube – Datum: 26. října 2020; Autor: Soliton; Stopáž: 11 minut a 8 sekund; Jazyk: angličtina
- Coarse Woody Debris (Black Rock Forest, Cornwall, NY) na YouTube – Datum: 24. září 2020; Autor: Black Rock Forest; Stopáž: 10 minut a 3 sekundy; Jazyk: angličtina