Mrkev obecná
Mrkev obecná (Daucus carota) je rostlina z čeledi miříkovitých, pěstovaná jako kořenová zelenina. Blízkým příbuzným mrkve je pastinák.
 Mrkev obecná | |
|---|---|
 Mrkev obecná (Daucus carota) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | miříkotvaré (Apiales) |
| Čeleď | miříkovité (Apiaceae) |
| Rod | mrkev (Daucus) |
| Binomické jméno | |
| Daucus carota L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Poddruhy
- Mrkev obecná pravá Daucus carota subsp. carota (syn. Daucus sylvestris Miller, 1768; syn. Daucus carota var. sylvestris (Miller) Hoffmann, 1791; syn. Daucus carota subsp. sylvestris (Miller) Schübler & Martens, 1834) – Původní divoká nešlechtěná forma mrkve. Kořen je tenký a bílý.
- Mrkev obecná setá Daucus carota subsp. sativus (Hoffmann) Arcangeli, 1882 ex Schübler & Martens, 1834 (syn. Daucus carota var. sativus Hoffmann, 1791; syn. Daucus sativus (Hoffmann) Passerini, 1852 ex Röhling, 1812) – Sem patří všechny pěstované odrůdy mrkve. Od původní plané mrkve se liší zejména mohutností kořene. Barva kořene může být bílá, žlutá, oranžová, červená, nachová, fialová i vícebarevná (např. zvenku fialová, vevnitř oranžová nebo bílá).
Rozdělení odrůd
Odrůdy se dělí do několika základních skupin:
- Typ Berlikum má větší, mohutné kořeny, válcovité až mírně kónické, s tupým zakončením.
- Typ Flakee má velmi dlouhé, kónicky zúžené kořeny s širokou plochou hlavou.
- Typ Chantenay má kratší kořen kónického tvaru.
- Typ Nantes je pěstován nejčastěji – je to typická karotka.
- Typ Parisian je krátký kulatý kořen.
Synonyma
- Daucus gingidium Linné, 1753
- Daucus vulgaris Garsault, 1767
- Daucus vulgaris Lamarck, 1779 (nom. illeg.)
- Daucus communis Rouy & E. G. Camus in Rouy, 1901 (nom. illeg.)
Vzhled
Mrkev je dvouletá rostlina, která první rok svého života vytváří přízemní růžici listů a v mohutném hlavním kořeni shromažďuje živiny. Druhý rok vyžene lodyhu s okoličnatým květenstvím.
Výskyt
Rostlina pochází z jižní Asie, z oblasti Afghánistánu, Íránu a Pákistánu, kde ještě přežívají její divocí a nezkultivovaní zástupci a tvoří tak centrum diverzity druhu. Historie jejího rozšíření není zcela jistá; předpokládá se, že se v 10. století rozšířila do celé oblasti od Indie po východní Středomoří. Ve 12. století se dostala až do západní Evropy a do Číny. V 17. století byla v Nizozemí vyšlechtěna její oranžová odrůda (pocházející z dřívější černé odrůdy), která je zde dnes rozšířena. V současné době se pěstuje na celém světě.
Divoké zástupce tohoto druhu můžeme objevit ve volné přírodě i v Česku.
Obsahové látky
Obsahuje mnoho vitamínů a jiných užitečných látek, z nichž nejvýznamnější jsou β-karoteny – dimery vitamínu A zodpovědné za červenou barvu kořene. Dále je bohatá na vlákniny a antioxidanty. Po chemické stránce byla podrobně prozkoumána a v jejím kořenu a semenech bylo nalezeno několik set různých chemických sloučenin.
Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v syrové mrkvi.[2]
| Složka | Jednotka | Průměrný obsah | Prvek (mg/100 g) | Průměrný obsah | Složka (mg/100g) | Průměrný obsah |
|---|---|---|---|---|---|---|
| voda | g/100 g | 90,7 | Na | 25 | vitamin C | 10 |
| bílkoviny | g/100 g | 1,4 | K | 170 | vitamin D | 0 |
| tuky | g/100 g | 0,3 | Ca | 25 | vitamin E | 0,56 |
| cukry | g/100 g | 7,4 | Mg | 3 | vitamin B6 | 0,14 |
| celkový dusík | g/100 g | 0,1 | P | 15 | vitamin B12 | 0 |
| vláknina | g/100 g | 2,4 | Fe | 0,3 | karoten | 12,5 |
| mastné kyseliny | g/100 g | 0,3 | Cu | 0,02 | thiamin | 0,10 |
| cholesterol | g/100 g | 0 | Zn | 0,1 | riboflavin | 0,01 |
| energie | kJ/100 g | 146 | Mn | 0,1 | niacin | 0,2 |
Použití
Použití v kuchyni
V kuchyni se používá kořen i nať (převážně k dochucení, stejně jako např. nať petržele).
Mrkev se může jíst syrová, v celku jen tak po opláchnutí, nasekaná či nastrouhaná do salátů v kombinaci s jablky nebo cibulí, posypaná petrželkou, pažitkou nebo ořechovými jádry či tepelně upravená v polévce, játrové omáčce atd…
V polévkách bývá často kombinována s celerem, petrželí a cibulí kuchyňskou.
Lékařství a léčitelství
Jako droga se sbírá její kořen (Radix dauci), semena (Fructus dauci) a výjimečně i nať (Herba dauci). Mrkev se používá v léčitelství jako močopudný a projímavý prostředek, při šerosleposti, močových kamenech a revmatických zánětech kloubů. Šťáva z kořene pomáhá také při ischemické chorobě srdeční. Mrkev obsahuje důležitou vlákninu a podporuje vylučování cholesterolu z těla. Pro úhradu vitaminu A je třeba sníst asi 50 g syrové denně, především v zimním a předjarním období.
V únoru 2005 bylo zjištěno, že látka falkarinol (falcarinol) obsažená v mrkvi může zpomalovat rozvoj rakoviny.[3]
Odkazy
Reference
- Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
- McCance a Widdowson´s:The Composition of Foods, 6. Summary edition, Royal Society of Chemistry Cambridge a Food Standard Agency, 2008, ISBN 978-0-85404-428-3
- Mrkev se postavila rakovině
Literatura
- Květena České republiky, díl 5 / B. Slavík (Ed.). – Praha : Academia, 1997. - S. 421-422.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu mrkev obecná na Wikimedia Commons - Galerie Mrkev obecná na Wikimedia Commons
- Mrkev obecná na botanika.wendys
- Mrkev obecná na biolibu
- NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 730/1999 ze dne 7. dubna 1999, kterým se stanoví obchodní norma pro mrkev[nedostupný zdroj]
- Mezinárodní den mrkve
- Mrkev bývala fialová i žlutá. Za oranžovou barvu může prý politika. (technet.cz)
