Mladá fronta DNES

Dne 27. července 1990 byla zřízena společnost M a F a.s. se základním jměním 195 000 Kčs. M a F založilo 64 píšících redaktorů a jedna sekretářka redakce, z nichž každý vložil jmění 3 000 Kčs (to tehdy odpovídalo průměrnému měsíčnímu platu). Vlastnické podíly místo honoráře dostali i právníci z poradních firem. Akcionáři zažádali o zápis společnosti k 1. září 1990. Dne 2. srpna 1990 oznámili ředitelce vydavatelství Mladá fronta Koškové, že od 1. září začnou vydávat nový deník a od 1. října nový týdeník s odlišnými názvy, že všichni pracovníci požádají o rozvázaní pracovního poměru dohodou a že nová společnost má zájem využívat všechny služby stávajícího nakladatelství. Tento postup byl nutný proto, že převedení stávajících tiskovin SSM do soukromého vlastnictví bylo blokované zákonem. Distributorovi, Poštovní novinové službě (PNS), redaktoři oznámili, že pravděpodobně přestane vycházet Mladá fronta a že mohou předplatitelům nabídnout nové noviny Mladá fronta Dnes. Podobně probíhala i jednání s tiskárnami. Současně si "privatizátoři" zajistili právní ochranu názvů a značek.

V následujících týdnech však nebylo jasné, zda se Svazu mládeže nepodaří sehnat novou redakci a ve vydávání původních novin a časopisu pokračovat. Předseda SM Martin Ulčák nabízel až trojnásobné platy oproti obvyklým. Šéfredaktoři Mladé fronty a Mladého světa byli oprávněni přijímat výpovědi, takže v polovině srpna 1990 uzavřeli dohodu o rozvázání pracovního poměru se všemi podřízenými redaktory a sami podali výpovědi paní Koškové, která je nakonec přijala. 22. srpna 1990 byla společnost M a F a.s. zapsána do obchodního rejstříku a tentýž den Ministerstvo kultury zaregistrovalo nový deník Mladá fronta Dnes. Jednání mezi SM, nakladatelstvím a novou a.s. však byla dramatická, předseda SM Ulčák naposledy odmítl předat nové redakci oprávnění k vydávání tiskovin pod původními názvy. Koncem srpna, kdy se redaktoři obávali násilného obsazení redakce Svazem mládeže, si sjednali soukromě ochranu prostřednictvím příslušníků Útvaru rychlého nasazení (URNA), kteří v kritických dnech ve svém osobním volnu v redakci i přespávali. Ulčák nakonec 29. srpna s převodem práv k vydávání souhlasil, ale souhlas ho donutilo zrušit zamítavé stanovisko Národní rady mládeže a Majetko-právní unie ČSFR. Dne 29. srpna ještě SM psalo vydavatelství dopis, že redaktoři, kteří podali výpověď, musí vrátit klíče. 30. srpna se však rozhodli řešit vše smírnou cestou. 31. srpna proběhlo jednání čtyř stran (Svaz mládeže, nakladatelství, nová akciová společnost a zástupci původní redakce z roku 1945) u předsedy vlády Petra Pitharta. Pithart podpořil "privatizující" redaktory a v 16 hodin večer před vydáním první Mladé fronty Dnes byla podepsána oboustranně výhodná^[zdroj?!] hospodářská smlouva mezi M a F a.s. a vydavatelstvím Mladá fronta. Autorem názvu Mladá fronta Dnes je pravděpodobně Martin Komárek.

Někteří kritici této formy privatizace tvrdí, že hodnoty, v té době již podle zákona státní, které si kolektiv redaktorů přisvojil (pozice na trhu, seznam předplatitelů, renomé listu) mohly mít hodnotu až kolem 2 miliard Kčs a že toto „vytunelování“ se stalo vzorem i pro mnohé další podniky. Vlastníkem kmene předplatitelů však původně byla Poštovní novinová služba, nikoliv vydavatelství Mladá fronta.^[zdroj?!]

Karel Hvížďala, Petr Zempliner, Petr Šabata, Martin Komárek, Ondřej Neff, Alexandr Ferra, Marcela Pecháčková, Libor Ševčík, Vojtěch Trapl, Pavel Beránek, Vladimír Matějovský, Bořek Hanuš, Bohumil Židek, Karel Pacner, Tomáš Marek, Viliam Buchert, Jiří Leschtina, Jan Čech, Jindřich Štěpánek

Do října 1992 bylo základní jmění M a F a.s. navýšeno přibližně na padesátinásobek. Dne 11. prosince 1991 se spojilo vydavatelství M a F a.s. se Socpresse, patřící do francouzské tiskové skupiny Hersant, a vznikla nová a.s. MaFra, ve které M a F vlastnil 52 % akcií a Socpresse 48 %. V roce 1994 Francouzi zvýšili svůj podíl na 52 % akcií a ten prodali v roce 1995 německému koncernu Rheinisch-Bergische Druckerei- und Verlagsgesellschaft (RBVG), který koupil i menšinové podíly českých majitelů. RBVG byla vlastníkem společnosti MaFra až do 26. června 2013, kdy ji (stejně jako konkurenční, ale stejným vlastníkem vlastněné Lidové noviny) koupil majitel společnosti Agrofert a z tehdejšího pohledu potenciální politik Andrej Babiš. V důsledku toho podalo několik pracovníků obou deníků výpověď (z MF například její šéfredaktor Robert Čásenský nebo investigativní reportér Jaroslav Kmenta, který Babiše označil jako kmotra, z LN například jejich šéfredaktor Dalibor Balšínek).[4]

6. května 1998 podal Ladislav Froněk, vydavatel Deníku Špígl, trestní oznámení Nejvyšší státní zástupkyni. Ta návrh zaslala Obvodnímu státnímu zastupitelství v Praze 1, které spis zaslalo policejnímu oddělení v Praze 1. Řešením případu byla pověřena začínající policistka místního oddělení v Hybernské ulici, pprap. Pavlína Vaňková, policejní inspektorka. Ladislavu Froňkovi byla zaslána kopie usnesení o odložení oznámení, které podepsal kpt. Jan Pavlík, vedoucí oddělení Policie ČR, MO Hybernská ul. 2, Praha 1. Froněk se odvolal a Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 stížnost vyhodnotilo jako oprávněnou a 6. listopadu 1998 uložilo Policii případ znovu otevřít.

JUDr. Gisela Vojtěchová, státní zástupkyně Obvodního zastupitelství pro Prahu 1, došla k závěru, že celou záležitost nelze posoudit a učinit závěr, dokud se nezajistí listinný důkaz, kterým bylo povoleno vynětí movitého majetku bývalého ÚV SSM z celku a jeho převedení na 65 redaktorů (mělo by to být povolení Federálního ministerstva financí) a dokud se nezjistí, kdo rozhodl o oddělení Mladé Fronty do privátních rukou a o tom, že nakladatelství a vydavatelství poskytne veškerou pomoc na základě hospodářských smluv M a F a.s. Proti rozhodnutí nebyla žádná stížnost přípustná, takže vyšetřování skončilo.

Trestní oznámení bylo podáno i na Marii Koškovou, která jednala jménem vydavatelství Mladá fronta. Vzhledem k tomu, že nedošlo k převodu vlastnictví na M a F a.s., ale jen k časově omezenému pronájmu, k němuž nebylo nutné svolení Federálního ministerstva financí, případ byl odložen.

Kontrolní skupina Federálního ministerstva kontroly v roce 1991 a 1992 a skupina finančního ředitelství Magistrátu hl. m. Prahy v roce 1991 se zabývaly hospodářskými smlouvami mezi M a F a.s. a podnikem Mladá fronta. Závěrečné zprávy žádné porušení zákona nekonstatovaly.

Deník byl jako součást skupiny MAFRA prodán Andreji Babišovi 26. června 2013 v době, kdy vstupoval do politiky[5] a již tehdy byl kritizován např. Karlem Hvížďalou, který to viděl jako pád další zdi mezi médii, byznysem a politikou. Mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka tehdy popřel, že by chtěl Andrej Babiš zasahovat do obsahu novin nebo propouštět zaměstnance.[6]

V roce 2015 provedlo sdružení Free Czech Media podrobnou rešerši, jak Mladá fronta DNES a Lidové noviny změnily svůj styl reportování o Andreji Babišovi a jeho politických oponentech ve dvou různých obdobích: 19 měsíců před převzetím skupiny MAFRA a 19 měsíců poté. Ukázalo se že došlo k nárůstu pozitivních a oslavných článků, zatímco počet negativních klesl na nulu.[9]

5. března 2018 se zaplnila náměstí v Praze a dalších městech protesty proti Andreji Babišovi, Miloši Zemanovi a zvolení Zdeňka Ondráčka do čela sněmovní komise pro GIBS. MF Dnes o tom na titulní stránce na rozdíl od jiných deníků vůbec nereferovala a titulní stranu následující den ovládl test autolékárniček, což se stalo předmětem kritiky.[10][11] Proti takovémuto politickému uvedení článku protestoval i zakladatel sdružení PrPom, který byl v testu citován.[12]

Den po zakoupení tisku Andrejem Babišem, tedy 27. června 2013, oznámil rezignaci šéfredaktor Robert Čásenský, z pozice odešel po dohodě až 7. listopadu téhož roku.[13] na pozici šéfredaktora ho vystřídala Sabina Slonková.[14] Do redakce vstupovala s oznámením dohody, že Andrej Babiš nebude ovlivňovat obsah novin: „dohody ze strany Andreje Babiše platí“,[15] . Po půl roce ale podala výpověď s odůvodněním, že její názory na nezávislost novin se diametrálně liší od zbytku vedení společnosti. Později uvedla, že nezávislost v pojetí Andreje Babiše je "odsud posud".[9] Poté, co byly zveřejněny tajné nahrávky Skupiny Julius Šuman o ovlivňování obsahu médií Andrejem Babišem, došlo v květnu 2017 k odchodu dalších redaktorů.[16]