Missa solemnis (Beethoven)

Kompozice tohoto díla je spjata s Beethovenovým přátelstvím s arcivévodou a kardinálem Rudolfem Janem Habsbursko-Lotrinským (1788–1831). Arcivévoda byl asi od roku 1808 skladatelovým žákem hry na klavír a komponování a jeho dlouholetým podporovatelem v materiálním ohledu. Proto Beethoven věnoval svému příteli několik ze svých nejvýznamnějších skladeb, například svou jedinou operu Fidelio. Poté, co Beethoven obdržel zprávu o Rudolfově jmenování arcibiskupem olomouckým, napsal:

„Der Tag, wo ein Hochamt von mir zu den Feierlichkeiten für I.K.H. soll aufgeführt werden, wird für mich der schönste meines Lebens sein; und Gott wird mich erleuchten, dass meine schwachen Kräfte zur Verherrlichung dieses feierlichen Tages beitragen.“
„Den, kdy má být k oslavám Vaší císařské Výsosti provedena moje mše, bude pro mne nejkrásnějším mého života. Nechť mne Bůh osvítí, aby mé slabé síly dokázaly přispět ke slávě tohoto velkého dne.“

Biskupské svěcení v Olomouci v roce 1819 však proběhlo bez provedení této Beethovenovy mše, jelikož skladba daleko přesáhla rámec běžných mší a skladatele navíc vedla k více než čtyřem letům intenzivního bádání v oblastech teologie, liturgiky a dějin duchovní hudby, gregoriánského chorálu od Giovanniho Palestriny po Johanna Sebastiana Bacha a Georga Friedricha Händela a k většímu pochopení Božích záměrů. Mši skladatel napsal v Mödlingu, ve svém tamním letním domě, kde je dnes Beethovenův památník.[1]

Pamětní deska na kostele svatých Petra a Pavla ve Varnsdorfu, kde bylo kompletní dílo uvedeno poprvé jako celek

Teprve v roce 1823, tři roky po plánovaném prvním uvedením mše, předal Beethoven svému příteli, kardinálu a arcibiskupovi olomouckému Rudolfu Janu Rakousko-Toskánskému, jemu věnovanou Missu solemnis. Části mše (Kyrie, Credo, Agnus Dei) byly poprvé provedeny nikoli v rámci liturgie, nýbrž při setkání Filharmonického spolku v Petrohradě 7. dubna 1824 a poté 7. května 1824 v c. k. Divadle u Korutanské brány ve Vídni. Jako součást liturgie zazněla celá Missa solemnis až v roce 1830 v kostele svatých Petra a Pavla ve Varnsdorfu.[2]

Podle jiných zdrojů již v Petrohradu zazněla mše celá (označena jako "oratorium"), o měsíc později ve Vídni jen její části Kyrie, Credo a Agnus Dei (označeny jako "hymny"), protože celá mše by se nevešla do programu koncertu - šlo totiž především o premiéru Beethovenovy Symfonie č. 9 . Ve Varnsdorfu se tedy konalo první kompletní provedení díla na území Rakouského císařství a historicky první kompletní provedení v rámci liturgie.[3][4][5]

• Klasický symfonický orchestr s pozouny a kontrafagoty (2, 2, 2, 2 – 4, 2, 3, 0, tympány, smyčce)
• čtyřhlasý smíšený sbor
• čtyři sólisté (soprán, alt, tenor, bas)
• varhany (s pedály)

Beethovenova Missa solemnis je jako většina mší dělena do pěti vět:

Provedení díla trvá přibližně hodinu a čtvrt (70–80 minut).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Missa solemnis (Beethoven) na německé Wikipedii.

• Sven Hiemke: Ludwig van Beethoven. Missa solemnis. Bärenreiter, Kassel 2003, ISBN 3-7618-1516-6.
• Wolfgang Rathert: Die Messen. In: Birgit Lodes, Armin Raab (Hrsg.): Beethovens Vokalmusik und Bühnenwerke. Laaber, Laaber 2014, ISBN 978-3-89007-474-0 (Beethoven-Handbuch. Band 4).

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Missa solemnis na Wikimedia Commons
• Hörbeispiele Archivováno 22. 6. 2013 na Wayback Machine
• 'Missa Solemnis,' a Divine Bit of Beethoven – National Public Radio o Beethovenově Misse solemnis (anglicky)