Miloslav Šimek

Narodil se 7. března 1940. Vystudoval Pedagogický institut a stal se učitelem s aprobací dějepis, čeština a výtvarná výchova. Na právnickou fakultu, kam se nejprve hlásil, nebyl přijat kvůli špatnému kádrovému profilu. Po maturitě proto pracoval v účtárně státního podniku Stavoinvest, poté jako skladník ve skladu sanitární keramiky.

Na vysoké škole se setkal s Jiřím Grossmannem, s nímž založil humoristickou dvojici, která posléze vystupovala v divadle Semafor.[1] Během vojenské základní služby spoluzaložil divadelní soubor Vojenské jeviště. Po jejím skončení se vrátil ke spolupráci s Grossmannem. Jejich pořady, zvané Návštěvní dny, byly pásmy komických dialogů a scének prokládaných písněmi; jedinečnou složkou bylo čtení absurdně-humorných povídek, které Šimek s Grossmannem společně psali v pražské kavárně Slavia.

Po smrti Jiřího Grossmanna spolupracoval Šimek v 70. letech s Luďkem Sobotou a Petrem Nárožným. V roce 1977 jako většina umělců podepsal tzv. antichartu.[2] V 80. letech začal vystupovat s Jiřím Krampolem, s nímž se také vrátil ke psaní povídek. Během normalizace se Šimkův humor dostal na úroveň estrádních pořadů a z toho pramenily neshody s Jiřím Suchým, které ukončila až výpověď z divadla Semafor. Po odchodu ze Semaforu Šimek založil Divadlo Jiřího Grossmanna, kde působil spolu se Zuzanou Bubílkovou až do své smrti.

Zemřel 16. února 2004 na mnohočetný myelom, zmutovaný do akutní leukemie.[3] Je pohřben v Roztokách u Prahy.[4]

Byl ženatý. S manželkou Magdalenou měl tři dcery – Evu, Magdalenu a Hanu.[5]

Jeho mladší bratr Martin Šimek roku 1968 emigroval do Nizozemska, kde se stal úspěšným televizním moderátorem a tenisovým trenérem.[6]

• 1969 Besídka zvláštní školy (povídky Š+G)
• 1975 Návštěvní dny (napsal M. Šimek s J. Grossmannem, vyšlo až po smrti J. Grossmanna, stejně jako následující)
• 1976 Návštěva cirkusu (s J. Grossmannem)
• 1987 Tři mušketýři (s L. Sobotou)
• 1990 Besídka bývalých žáků zvláštní školy (povídky Š+G a Š+K)
• 1993 Povídky aneb Nechci slevu zadarmo (povídky Š+G)
• 1996 Surio Mario v Čechách aneb Jedeme do Evropy (s J. Krampolem)
• 1997 Politici nevyhynou (se Z. Bubílkovou)
• 1998 Politická kámasútra (se Z. Bubílkovou)
• 1999 Politická záchytka (se Z. Bubílkovou)
• 2000 Politické mraveniště (se Z. Bubílkovou)
• 2001 Politický orloj (se Z. Bubílkovou)
• 2002 Komu není shůry dáno, v politice nekoupí (se Z. Bubílkovou)
• 2005 Jak vyrobit bumerang (s L. Sobotou, vyšlo rok po smrti Šimka)
• 2008 Povídky (povídky Š+G, vydáno po smrti obou jako vzpomínka na ně)

Své divadelní působení zahájil s Jiřím Grossmannem, jejich vystoupení v divadle Semafor měla velký úspěch; kromě toho společně vystupovali ještě v divadélku Sluníčko, kde vznikl základ jejich pozdějších Návštěvních dnů. Vyjma hlavní divadelní činnosti se podílel na založení a organizaci několika zábavných mládežnických klubů. Spolupodílel se také na tvorbě kabaretních pořadů (první se jmenoval Polotrapno), s Jiřím Grossmannem napsal desítky povídek a (nerealizovaný) filmový scénář Až přijde Komenská.

Jejich semaforské pořady měly stálé hudební hosty a spolupracovníky, jako Pavel Bobek, F. R. Čech s kapelou, Country Beat Jiřího Brabce, Paleček & Janík, Jiří Helekal, Naďa Urbánková, Miluše Voborníková. Vystupovali zde i Eva Olmerová nebo Karel Kryl.

• 2001–2003 Politické harašení (1 – 20)
• 1995–2000 S politiky netančím (1 – 52)
• 1990 Zajíc v pytli č. 12
• 1990 Zajíc v pytli č. 11
• 1989 Zajíc v pytli č. 10
• 1988 Zajíc v pytli č. 9: Spolu s Jiřím Grossmannem
• 1988 Zajíc v pytli č. 8
• 1987 Zajíc v pytli č. 7
• 1987 Zajíc v pytli č. 6
• 1987 Zajíc v pytli č. 5
• 1987 Zajíc v pytli č. 4
• 1986 Zajíc v pytli č. 3
• 1984 Zajíc v pytli č. 2
• 1984 Ze Soboty na Šimka aneb zajíc v pytli

• Případ mrtvého muže, 1974
• Jen ho nechte, ať se bojí!, 1977
• Hop – a je tu lidoop, 1977
• Buldoci a třešně, 1981
• Kam doskáče ranní ptáče, 1987
• Deset malých běloušků, 1993