Milan Calábek

Milan Calábek se narodil 7. listopadu 1940 v Kladně.[4] Jeho matka byla povoláním učitelka a jeho otec pracoval jako úředník.[4] Po složení maturitní zkoušky v roce 1958[1] zahájil Calábek studium v Plzni na Lékařské fakultě, ale studium nedokončil,[1] odešel do Prahy a zde prošel několika příležitostnými zaměstnáními.[4][1] V roce 1960 zahájil studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) v Praze obor dějiny divadla a teorie divadla.[4] Po několika letech studia (roky 1960 až 1966)[1] ale svoje vysokoškolské studium na FF UK neuzavřel.[4]

Jako lektor činohry Národního divadla pracoval Milan Calábek v letech 1965 až 1967[1] a v období mezi léty 1967 a 1968 vykonával funkci dramaturga v ostravském Státním divadle.[1] V letech 1968 až 1973 byl dramaturgem v Divadle Petra Bezruče v Ostravě.[4] Po návratu do Prahy dramaturgicky spolupracoval[1] s Činoherním klubem (v letech 1973 až 1974)[1] a od roku 1974 až do roku 1980 pak rovněž dramaturgicky spolupracoval[1] s Divadlem na Vinohradech.[4]

Změnu profesní orientace zahájil Milan Calábek v roce 1980, kdy opustil spolupráci s divadly. Zážitek blízkého setkání se smrtí změnil jeho životní postoje,[5] stal se abstinentem a vegetariánem[5] a začal se plně věnovat cestování, studiu buddhismu, meditační praxi,[5] etnografii jakož i praktickému provozování alternativní medicíny.[4] Taká zahájil spolupráci s Psychoenergetickou laboratoří profesora Františka Kahudy a stal se viceprezidentem Filipínského léčitelského kruhu. Po sametové revoluci založil v roce 1997 Univerzitu Nové doby – institut alternativního vzdělávání.[4] V rámci rozsáhlé přednáškové činnosti doma i v zahraničí se těmto oborům i nadále intenzivně věnuje.[4]

Státní divadlo v Brně se pokusilo nastudovat Calábkovu prvotinu Lesní čtvrť, ale ještě před jejím uvedením byla Lesní čtvrť v roce 1967 zakázána.[4]

Mezi léty 1970 až 1975, kdy měl zakázáno publikovat český básník, prozaik, dramatik, herec a divadelní režisér Jiří Šotola, propůjčil Milan Calábek svoje jméno jako krycí pro jeho historizující komedii Zázrak Na louži.[4]

Calábek publikoval občasně v literárním časopisu Plamen (v roce 1962 zde Calábek uveřejnil překlad povídky Zabijáci od Ernesta Hemingwaye) a v českém literárním časopise Světová literatura, kde v roce 1963 otiskli Calábkův překlad Faulknerovy prózy Šindele pro Hospodina.[4]

Po změně profesní orientace publikuje především v periodikách, které se zabývají metodami alternativní medicína (například měsíčník Regenerace).[4]

• Doktor Faust (premiéra v roce 1969,[3] též s tituly: Doktora Fausta život a smrt, Život a smrt doktora Fausta). Notoricky známý příběh o Faustovi promítl Calábek na horizont střídajících se ročních období, jež jsou znázorněna tradičními folklorními obřady.[4]
• Čas nočního světla (1976, premiéra s titulem: Úzkost). Tradičně stavěná psychologuízující hra s kriminální zápletkou.[4]
• Krásná Františka aneb Strašné rejdy mořských vrahů (1981).[4] (Poznámka|Strojopis textu je uložen v knihovně Divadelního ústavu spolu s libretem muzikálové úpravy Mladé gardy od Alexandra Fadějeva a textem divadelní hry Krásná Františka aneb Smutné vyražení v Tůvru.[4]).

• Fráňa Šrámek: Stříbrný vítr (D, rozmnoženo, 1975, premiéra 1972);[4]

• Gustave Flaubert: Citová výchova (1975, premiéra 1. verze s titulem: Frederic, 1972);[4]
• Alexandr Fadějev: Mladá garda (muzikálové libreto, 1975);[4]
• L. J. Hernándezová: Slavnost na Stříbrné hoře (1977).[4]

• Alexej Konstantinovič Tolstoj: Car Fjodor (rozmnoženo, 1976, i premiéra).[4]

• T. Wilder: Jen o chlup (1966, s Janou Werichovou);[4]
• William Saroyan: Lásko, měj se hezky (1967);[4]
• Federico García Lorca: Dům doni Bernardy (1967);[4]
• Alexander Vampilov: Rozloučení v červnu (1972).[4]

• JANOUŠEK, Pavel, ed. Slovník českých spisovatelů od roku 1945. Vydání 1. Praha: Brána, Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR, 1995-1998; 2 svazky; (Díl 1, A - L); ISBN 80-85946-16-5.
• Kuchař, Jiří. Léčitelé, jasnovidci a mágové: Moje svědectví o tom, jak jsem je potkal. Praha: nakladatelství Eminent, 2021. 408 stran; Milan Calábek je uváděn na stránkách: 22, 24, 25, 26, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 127, 128, 147, 213, 230, 249, 278, 288, 334, 358, 360, 361, 363, 364, 365, 366; (pevná vazba s matným přebalem); (EAN: 9788072815661); ISBN 978-80-7281-566-1.

• H. Petružela: Radokův Faust – Zpráva o nerealizované inscenaci, Divadelní revue 2004, číslo 2.

• L. Kopáčová, Rudé právo 10. 1. 1969;
• J. Suchomelová, Zemědělské noviny 15. 1. 1969;
• A. Stránská, Divadelní noviny 12, 1968/69, číslo 9

• M. Rusinský, Nová svoboda 10. 9. 1969;
• D. Cimická, Zemědělské noviny 19. 3. 1970

• K. Bundálek, Rovnost 13. 11. 1969;
• Z. Srna, Práce 18. 11. 1969;
• M. Vojta, Tvorba 1970, číslo 41

• J. Havlásek, Nová svoboda 16. 5. 1972;
• L. Weber, Lidová demokracie 15. 11. 1972

• K. Bundálek, Rovnost 28. 1. 1975;
• V. Čech, Brněnský večerník 10. 2. 1975

• J. Jelen, Scéna 1976, číslo 10;
• fk (F. Knopp), Lidová demokracie 7. 5. 1976.

• Jiří Kuchař
• Vlastimil Hela

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Milan Calábek
• Obrázky k tématu Milan Calábek na Obalkyknih.cz
• Osobní stránka