Leopold Hohenzollernský

Leopold Hohenzollernský (celým jménem Leopold Stephan Karl Anton Gustav Eduard Tassilo Fürst von Hohenzollern; 22. září 1835 – 8. června 1905), byl německý princ ze švábské větve Hohenzollernů, jejíž hlavou byl v letech 1885 až 1905. Leopold byl starším bratrem prvního rumunského krále Karla I. a otec druhého rumunského krále Ferdinanda I. Díky tomu je Leopold Hohenzollernský předkem celé dnešní rumunské královské rodiny. Zřejmě více známým je díky tzv. Emžské depeši.

Leopold
Leopold Hohenzollernsko-Sigmaringenský
Tituly	kníže hohenzollernský
Narození	22. září 1835
	Krauchenwies, Hohenzollernsko
Úmrtí	8. června 1905 (ve věku 69 let)
	Berlín, Německo
Předchůdce	Karel Antonín Hohenzollernský
Nástupce	Vilém Hohenzollernský
Manželka	Antonie Portugalská
Potomci	Vilém Hohenzollernský Ferdinand I. Rumunský Karel Antonín Hohenzollernský
Rod	Hohenzollernové (Sigmaringen)
Otec	Karel Antonín Hohenzollernský
Matka	Josefína Bádenská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Depeše (1870) byla součástí sporu o obsazení španělského trůnu, ze kterého byl svržena legitimní královna Isabela II. Napoleon III. podporoval kandidaturu portugalského prince Ferdinanda, zatímco pruský kancléř Otto von Bismarck tajnou dohodou prosadil právě prince Leopolda z rodu Hohenzollern-Sigmaringen. Když se informace o této dohodě dostala na veřejnost, napětí mezi oběma státy vzrostlo a princ Leopold po dohodě s pruským král Vilémem I. od kandidatury raději ustoupil.

Přesto zpráva o tajné dohodě byla v Paříži považována za provokaci Berlína a Francie začala od Viléma I. požadovat záruky, že Hohenzollernové rezignují na španělský trůn navždy. Pruský král však požadavky francouzského vyslance Benedettiho odmítl a telegraficky o tom informoval Bismarcka. Ten tuto emžskou depeši upravil a uveřejnil tak, aby francouzskou vládu jejími přehnanými nároky zostudil. Ta pod tlakem pobouřené veřejnosti musela mobilizovat a 19. červenec 1870 nakonec vyhlásila Prusku válku, která vedle ke sjednocení Německa a vytvoření císařství.

V roce 1880 se Leopold formálně vzdal svého potenciálního nároku na rumunský trůn. Totéž udělal v roce 1886 jeho nejstarší syn Vilém a tak se potenciálním dědicem rumunského trůnu stal prostřední syn Ferdinand, který byl v roce 1889 rumunským parlamentem uznán za dědice trůnu.

Leopold se v roce 1885 po smrti otce stal hlavou švábské linie Hohenzollernů, jelikož se jeho otec vzdal suverenity hohenzollernských knížectví ve prospěch pruských příbuzných, tak se Leopold stal pouze formálním knížetem z Hohenzollernu.