Megido (kibuc)

Leží v nadmořské výšce 155 metrů, na pomezí Jizre'elského údolí a úbočí planiny Ramat Menaše. Jde zároveň o rozmezí mezi zemědělsky intenzivně využívanou krajinou v údolí a zčásti zalesněnými svahy. Z Ramat Menaše sem podél jižní strany vesnice stéká vádí Nachal Kejni. Západně od vesnice se zvedá vrch Giv'at Jošijahu, z nějž k severu stéká vádí Nachal Megido. Od severovýchodního okraje obce vytéká do Jizre'elského údolí vádí Nachal Dorech. Na severovýchodním okraji obce se nachází pahorek Tel Megido s lokalitou starověkého Megida.

Nachází se cca 67 kilometrů severovýchodně od centra Tel Avivu a cca 30 kilometrů jihovýchodně od centra Haify. Megido obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je etnicky smíšené. V údolí převládají židovská sídla, stejně jako na planinách Ramat Menaše. Jen 2 kilometry jihozápadním směrem odtud ovšem začíná oblast vádí Ara, kde leží lidnatá sídla, která obývají izraelští Arabové. Kibuc zároveň leží jen necelých 5 kilometrů od Zelené linie, jež odděluje Izrael v jeho mezinárodně uznávaných hranicích od okupovaného Západního břehu Jordánu s demografickou převahou palestinských Arabů. Západní břeh ale byl od zdejšího regionu počátkem 21. století fyzicky oddělen Izraelskou bezpečnostní bariérou, která zde vyrostla jako v jednom z prvních úseků a sleduje přibližně trasu původní Zelené linie.[3]

Na dopravní síť je vesnice napojena pomocí dálnice číslo 66, která sleduje jihozápadní okraj Jizre'elského údolí. Ta se tu kříží s dálnicí číslo 65, jež od pobřežní nížiny vede podél vádí Ara směrem do Afuly. Severovýchodně od kibucu se nachází letiště Megido.

Kibuc Megido byl založen roku 1949[2] nedaleko starověkého Megida. Do roku 1948 stála necelý kilometr jihovýchodně od nynějšího kibucu arabská vesnice Ladžun. Založili ji Římané a nazývali ji Legio. V Ladžunu stály dvě mešity a chlapecká základní škola zřízená roku 1937. V roce 1931 zde žilo 857 lidí a stálo tu 162 domů. V průběhu války za nezávislost v roce 1948 byla vesnice ovládnuta v rámci Operace Erez izraelskými silami a arabské osídlení zde skončilo. Z původní zástavby se zachovala jen bývalá mešita a jeden dům.[4]

Zakladateli dnešního kibucu byla skupina 60 židovských přistěhovalců z Polska, kteří přežili holokaust. Tito přistěhovalci předtím provizorně pobývali v již etablovaném kibucu Mišmar ha-Emek, kde se během války za nezávislost v roce 1948 účastnili obrany vesnice. Ještě před koncem války v únoru 1949 pak založili vlastní kibuc.[5][6]

V prvních letech ovšem osadníci pobývali v nedaleké opuštěné arabské vesnici Ladžun a teprve pak se přesunuli na vyvýšené místo, kde vyrostla nová obytná zástavba. Po třech letech existence kibucu jeho populaci posílil příchod další osadnické skupiny, tvořené Židy z Mexika a Libanonu. Po sedmi letech to byla skupina argentinských Židů.[6]

Ekonomika Megida je založena na zemědělství a turistickém ruchu. Kibuc prošel v listopadu 2000 privatizací a jeho členové jsou odměňováni individuálně, podle odvedené práce. Vedení obce zároveň nabízí stavební parcely pro individuální zájemce o bydlení, kteří nechtějí být vázáni organizační strukturou kibucu. Plánuje se výstavba tří nových obytných čtvrtí. Na dvou z nich již začaly stavební práce v letech 2006-2007. Celkem má jít o 124 domů.[5][6]

Jihovýchodně od kibucu se při dálniční křižovatce nachází areál věznice. Ve vesnici sídlí úřady Oblastní rady Megido.

V obci funguje plavecký bazén, sportovní areály,[7] knihovna a společenské centrum. K dispozici je zde zařízení předškolní péče o děti. Základní škola je ve vesnici ha-Zorea.[8]

Obyvatelstvo Megida je sekulární.[8] Podle údajů z roku 2014 tvořili populaci v Megidu Židé (včetně statistické kategorie "ostatní", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství).[1]

Jde o menší sídlo vesnického typu s dlouhodobě stagnujícím počtem obyvatel, který ale po roce 2006 přešel v prudký nárůst díky startu masové bytové výstavby. K 31. prosinci 2014 zde žilo 844 lidí. Během roku 2014 populace stoupla o 2,2 %.[1]