Ramat Menaše

Ramat Menaše nebo Ramot Menaše (hebrejsky: רמת מנשה nebo רמות מנשה) je náhorní plošina a pahorkatina v severním Izraeli.

Pramen poblíž kibucu Gal'ed

Ramat Menaše רמת-מנשה
Krajina v Ramat Menaše
Vrchol	400 m n. m.
Poloha
Světadíl	Asie
Stát	Izrael Izrael
Pohoří	Ramat Menaše
Souřadnice	32°37′ s. š., 35°4′27″ v. d.
Ramat Menaše
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nachází se cca 25 kilometrů jihovýchodně od Haify, cca 10 kilometrů východně od Zichron Ja'akov 10 kilometrů severozápadně od Umm al-Fachm. Ramat Menaše je součástí řetězce hornatin, které se táhnou od Haify jihovýchodním směrem až na hranice Samařska, přičemž Ramat Menaše navazuje na masiv Karmel a na Ramat Menaše pak navazuje masiv Har Alexander (poblíž města Umm al-Fachm) a další vrchy v oblasti vádí Ara.

Na východě je Ramat Menaše ohraničeno Jizre'elským údolím, na západě pobřežní planinou a na jihu zářezem vádí Ara (neboli Nachal Iron).

Má charakter náhorní planiny, která poměrně prudce stoupá z Jizre'elského údolí, ale na ostatních stranách má pozvolný charakter pahorkatiny. Centrální části Ramat Menaše jsou mírně zvlněné a z větší části odlesněné. Nejvyšších výšek dosahuje na jihovýchodním okraji, nedaleko vádí Ara (přes 350 metrů nad mořem). Zcela nejvyšším bodem pohoří je kóta 400 (גבעה 400, Giv'a 400, arabsky: Umm al-Haritheh), která se nachází severozápadně od vesnice Mušajrifa, jež je od roku 1996 začleněna do města Ma'ale Iron, poblíž horních toků vádí Nachal Kejni a Nachal Saflul. V roce 1948 byla tato strategicky významná výšina s kruhovým výhledem předmětem bojů za války za nezávislost, kdy přecházela mezi držením Izraelců a iráckých vojsk.[1] Centrální části vysočiny mají nadmořskou výšku většinou okolo 200 metrů.

V zimě je pohoří vystaveno prudkým větrům. Roční srážky dosahují 600-700 milimetrů. Nachází se tu 50-60 přírodních pramenů, které napájejí četné potoky. K západu směřují zejména vádí Nachal Dalija (s přítoky Nachal Tut, Nachal Elkana, Nachal Boded, Nachal Mo'ed, Nachal Menaše a Nachal Šelef), dále Nachal Taninim (s přítoky Nachal Raz, Nachal Alona, Nachal Saflul, Nachal Chelmit, Nachal Nili a Nachal Snunit). Do Nachal Taninim je napojen těsně před ústím do Středozemního moře i bohatý systém toku Nachal Ada (s přítoky Nachal Sibchi, Nachal Chotmit, Nachal Barkan, Nachal Panter, Nachal Gozlan a Nachal Mišmarot).

Na východní stranu stékají z Ramat Menaše vádí Nachal Kejni, Nachal Megido, Nachal Slav, Nachal Midrach, Nachal Jizhar, Nachal Mišmar ha-Emek, Nachal Gachar, Nachal Paga, Nachal ha-Šofet, Nachal ha-Šnajim, Nachal Sanin, Nachal Keret a Nachal Jokne'am, které již tvoří hranici s regionem pohoří Karmel.

Průměrná roční teplota v oblasti je 18 °C. Většina území Ramat Menaše je využívána pro zemědělství, ovšem zčásti jen extenzivně, pro pastevectví. Podél vodních toků se dochovaly původní bitopy. Židovský národní fond provádí v regionu dlouhodobě výsadbu lesů, které již na východních stráních svažujících se do Jizre'elského údolí vytvářejí rozsáhlé komplexy.[2] Právě zde, na východním okraji regionu, je terén výrazněji členěný některými vrchy jako Giv'at Ka'at, Giv'at Kipod, Tel Šuš, Har Gachar, Giv'at Miš'ol nebo Tel Kira.

V květnu 1961 byl dokončen tunel Menaše o délce 7 kilometrů. Prochází jím pod touto vysočinou Národní rozvaděč vody z Jizre'elského údolí do pobřežní nížiny.[3]

Krajina v přírodním parku Ramat Menaše

Region je pozoruhodný řídkou sítí osídlení a rozsáhlými volnými plochami. Židovský národní fond společně s Oblastní radou Megido zde proto na ploše 84 000 dunamů (84 kilometrů čtverečních) vyhlásil přírodní park. Jeho součástí je šest vesnických sídel (Dalija, Ejn ha-Emek, Ejn ha-Šofet, Gal'ed, Ramat ha-Šofet a Ramot Menaše) a cca 30 kilometrů čtverečních lesních porostů. Skrz park vede turistická stezka o délce 27 kilometrů.[4] V roce 2006 pak Oblastní rada Megido zahájila řízení ve věci vyhlášení Ramat Menaše za biosférickou rezervaci UNESCO.[5]

Pro svůj krajinný ráz bývá někdy Ramat Menaše označováno jako izraelské Toskánsko.[6]

Nacházejí se tu i archeologické památky. Na jihovýchodním okraji, pod svahy Ramat Menaše je to například starověké město Megido. Dochoval se tu nedaleko vádí Nachal ha-Šofet také úsek římské silnice.[7]