Maximilian Fretter-Pico
Maximilian Fretter-Pico (6. února 1892 Karlsruhe – 4. dubna 1984 Kreuth u Bad Wiessee v jižním Německu) byl generál dělostřelectva německého Wehrmachtu.
Maximilian Fretter-Pico | |
---|---|
Narození | 6. únor 1892 ![]() |
Úmrtí | 4. duben 1984 (92 let) ![]() |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | General der Artillerie (generál dělostřelectva) |
Doba služby | 1911–1945 |
Sloužil | ![]() ![]() ![]() |
Složka | ![]() ![]() ![]() |
Velel | náčelník štábu XXIV. armádní sbor (1939–1941) 97. lehká divize (1941) XXX. armádní sbor (1941–1944) 6. armáda (1944) Armádní skupina Fretter-Pico (1944) IX. armádní sbor (1945) |
Války | První světová válka Druhá světová válka |
Bitvy | Bitva o Francii (1939-1940) Operace Barbarossa (1941) Bitva o Krym (1941-1942) Bitva o Sevastopol (1942) Operace Saturn (1942-1943) |
Vyznamenání | Rytířský kříž s dubovými ratolestmi Německý kříž ve zlatě |
Život
První světová válka
Do německé císařské armády vstoupil v lednu 1911. V první světové válce sloužil jako nižší důstojník u pěchoty.
Období mezi válkami
Po válce zůstal v Reichswehru, kde zastával nižší velitelské funkce. V třicátých letech působil ve vyšších štábech a v ústředních vojenských institucích, v roce 1938 byl na krátký čas jako poradce u turecké armády.
Druhá světová válka
V listopadu 1938 se stal náčelníkem štábu Sárského pohraničního velitelství, které se v polovině září přeměnilo na XXIV. armádní sbor, zde zůstal ve stejné funkci až do dubna 1941, kdy přešel do zálohy OKH, ale ještě ten měsíc dostal na starost velení 97. lehké divizi. S touto divizí se účastnil Operace Barbarossa.
27. prosince 1941 převzal velení nad XXX. armádním sborem pod velením Mansteinovy 11. armády na Krymu, kde se účastnil opakovaného dobytí Kerče a později i Sevastopolu.
Od konce roku 1942, spadal jeho sbor pod Hollidtovu armádní skupinu, později přejmenovanou na novou 6. armádu. Zde se účastnil zimních ústupových bojů roku 1942 a od poloviny roku 1943 obranných bojů u Dněpru a následně bojů na západní Ukrajině. Sám se pak stal v červenci 1944 velitelem 6. armády a od srpna téhož roku velel zároveň Armádní skupině Fretter-Pico (6. armáda, 2. maďarská armáda a později i 3. maďarská armáda) při obraně Maďarska. Koncem roku 1944 byl odvolán do velitelské zálohy hlavního stanu. Ve druhé polovině března 1945 byl jako soudní poradce při říšském válečném soudu u případu Waltera Friese ve městě Torgau. Ještě 30. března 1945 se stal na 23 dnů velitelem IX. armádního sboru, 22. dubna byl zajat Američany. V roce 1947 byl propušten ze zajetí a uchýlil se do ústraní v Bavorsku.
Rodina
Jeho bratr byl o rok mladší Otto Fretter-Pico. Jeho manželka byla Gertrude Soltmann (1901–1993).
Povýšení a vyznamenání
Data povýšení
- Fahnenjunker-Unteroffizier - 27. leden 1911
- Fähnrich - 23. květen 1911
- Poručík - 27. leden 1912
- Nadporučík - 18. září 1915
- Kapitán - 18. říjen 1918
- Major - 1. duben 1932
- Podplukovník - 1. březen 1935
- Plukovník - 1. duben 1937
Generálmajor - 1. březen 1941
Generálporučík - 15. leden 1942
- Generál dělostřelectva - 1. červen 1942
Vyznamenání
Rytířský kříž (761. držitel) - 26. prosinec, 1941
Dubové ratolesti k rytířskému kříži (368. držitel) - 16. leden, 1944
Německý kříž ve zlatě - 19. září, 1942
Železný kříž I. třídy - 23. prosinec, 1916
Železný kříž II. třídy - 12. říjen, 1914
Spona k železnému kříži II. třídy - 31. říjen, 1939
Spona k železnému kříži I. třídy - 16. červen, 1940
Odznak za zranění v černém (první světová válka)
Hamburský Hanzovní kříž (první světová válka)
Rytířšký kříž II. třídy velkovévodského bádenského řádu Zähringerského lva s meči
Medaile za východní frontu - 1942
Krymský štít[1] - 1942
Kříž cti - 10. listopad, 1934
Královský rumunský řád Michaela Vítěze III. třídy - 6. říjen, 1942
|
|
|
Služební vyznamenání Wehrmachtu od IV. do I. třídy
- Zmíněn ve Wehrmachtbericht - 30. říjen, 1944
Odkazy
Reference
Literatura
- Ztracená vítězství - Erich von Manstein
Externí odkazy
- (anglicky) General der Artillerie Maximilian Fretter-Pico
- (anglicky) World War II Database
- Fotografie