Markéta Pruská

Markéta se zamilovala do Maxmiliána Bádenského, avšak ten její lásku neopětoval. Tak se Markéta přesunula k jeho blízkému příteli Fridrichu Karlovi, budoucí hlavu dynastie Hesensko-Kasselských a finského prince. Pár byl oddán 25. ledna 1893 v Berlíně v den výročí svatby Markétiných rodičů.

V době svatby ještě nebyl Fridrich Karel hlavou rodiny, tuto pozici si stále držel jeho téměř slepý a starší bratr Alexandr Fridrich. Ten se svého titulu vzdal v polovině roku 1920, díky čemuž mu bylo povoleno vstoupit do morganatického manželství.

Manželství Markéty a Fridricha Karla bylo šťastné. Sama Markéta byla známá díky své silné osobnosti a charakteru. Pár po svatbě žil v zámku Rumpenheim, poté ale Markéta zdědila po matce zámek Friedrichshof a přestěhovala se tam. Na tu dobu bylo nezvyklé, aby muž žil v domě manželky, ale v případě Markéty a Fridricha Karla tomu tak bylo.

V roce 1918 Markéta a její manžel přijali nabídku na usednutí na trůn čerstvě svobodného Finska. Vzhledem k neštěstím, která se odehrála během první světové války, se ale manželé po krátké době rozhodli titulu se vzdát a stáhnout se do ústraní.

Fotografie Markéty Pruské před první světovou válkou

Markétini nejstarší synové, Fridrich Vilém a Maxmilián, byli zabiti během první světové války. Maxmilián, Markétin nejoblíbenější syn, sloužil u Aisne a v říjnu 1914 byl vážně zraněn kulometem. Brzy zemřel na zranění a byl tajně pohřben vesničany z Caestre, kteří se dozvěděli, že byl synovcem císaře Viléma II. (Markétina bratra). Následně Markétin čtvrtý syn Wolfgang apeloval na Brity, kteří mu pomohli s vyhledáním bratrova těla a jeho převezením domů. Fridrich Vilém zemřel v Rumunsku bajonetem.

Další synové, Filip a Kryštof, se krátce po smrti bratrů přiklonili k nacismu. Nakonec byl roku 1939 sám Filip jmenován členem vrchního Hitlerova štábu. Když se ale nacismus začal vzdalovat od ideálů, ve které Filip věřil, rozhodl se vycouvat. To se mu ale nepovedlo. Nadále tedy zůstával ve své pozici a pomáhal Židům při útěcích do Nizozemska. O všem se nakonec dozvěděl sám Hitler, který nechal Filipa i jeho manželku Mafaldu Marii uvěznit do koncentračních táborů. Sama Mafalda zemřela v koncentračním táboře Buchenwald na vykrvácení. Kryštof byl také vášnivý přívrženec nacismu. Po bitvě u Stalingradu ale začal být frustrovaný a začal nacismus očerňovat. Plánoval také odejít z německé nacistické strany, avšak roku 1943 zemřel při leteckém neštěstí. Markéta tak přežila tři ze šesti synů.

Posledních několik let prožívala Markéta těžké deprese, nejen kvůli ztrátě synů, ale následně i kvůli okupaci. Během ní se několik amerických vojáků nastěhovalo do zámku Friedrichshof, kde Markéta žila. Společně se synem Wolfgangem v zámku ukryla drahé rodinné šperky v hodnotě asi dva miliony liber. Jeden z Američanů, kapitán Kathleen Nash, ale šperky objevil a všechny ukradl. Na krádež přišla Markéta až o rok později, kdy chtěla šperky vyzvednout a podpořit jimi druhou svatbu princezny Sofie (vdova po Markétině synovi Kryštofovi). Až roku 1951 se některé šperky navrátily do Německa - bylo to však pouze 10 % z nich.

Markéta Pruská zemřela jako poslední z potomků císaře Fridricha III. ve věku 81 let. Zemřela na 53. výročí smrti své babičky, britské královny Viktorie.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Margaret of Prussia na anglické Wikipedii.

• PAKULA, Hannah. An Uncommon Woman. [s.l.]: Simon and Schuster, 1997. 704 s. ISBN 0-684-84216-5.
• PETROPOULOS, Jonathan. Royals and the Reich. New York: Oxford University Press, 2006. 554 s. Dostupné online. ISBN 0-19-516133-5.
• VAN DER KISTE, John. The Prussian Princesses: Sisters of Kaiser Wilhelm II,. [s.l.]: Fonthill Media, 2014. 192 s. ISBN 1781554358.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Markéta Beatrix Pruská na Wikimedia Commons