Hujer (postava)

Jeho základní vlastností je až neúnosná servilita, pramenící z neadekvátní ctižádostivosti. Snaží se všemožně vetřít do přízně osobám, které mají vliv na jeho hodnocení (učitelé), zatímco na vztazích s ostatními (spolužáci) mu nezáleží, neboť v nich žádné výhody nespatřuje. Svým šplhounstvím navíc kompenzuje určitý nedostatek schopností a talentu. Je zcela zaměřen na vidinu svého úspěchu a vůbec si neuvědomuje, jak na okolí působí směšně a trapně.

• „Mohli bych i já, jako výstupní kontrolor, uvažovat, aniž bych se nějak tlačil na funkci soudruha Kroupy, mohl bych i já pomýšlet na nějaké zasklené místo?“ – Hujer sonduje možnosti kariérního postupu po dodělání si maturity
• „To jsem si dovolil... jsem si dovolil... na ukázku ze své zahrádky pár švestiček, jestli se neurazíte...“ – Hujer se od prvního momentu snaží zapůsobit na třídního učitele. Tentýž motiv se pak opakuje v samém závěru filmu, kdy Hujer takto podlézá svému novému vedoucímu.
• „Zde! Viktor... výstupní kontrola... zatím...“ – Hujer při představování neskrývá své ambice
• „Soudruhu profesore, za minutu bude zvonit! (...) Už je čas, musíme jít.“ – Hujer ve dveřích kabinetu poté, co mu poťouchlí spolužáci namluvili, že má jít upozornit třídního učitele, že se blíží konec přestávky
• „Hujer, metelesku blesku“ – překlad věty „Hujere, jděte si po svejch“ do „rumunštiny“ tlumočníkem rumunské závodní delegace (Jaroslav Vozáb)
• „Kam až sahají Hujerovi?“ – zoufalé zvolání třídního (Josef Abrhám), když zjistí, že většina návštěvníků třídní schůzky pro večerní školu jsou členové Hujerovy široké rodiny[1]

„Hujer“ přešel do obecného českého slovníku jako označení pro člověka výše uvedeného charakteru a chování, v podstatě ekvivalent slov snaživec, šplhoun, podlézavec.

Od počátku 21. století se v užívání objevuje odvozenina eurohujer, vzniklá v souvislosti s přistoupením Česka do Evropské unie. Vynález termínu bývá připisován Václavu Klausovi.[2] Jde o pejorativní označení pro nekritického, nadšeného zastánce evropské integrace, který poslušně plní všechna nařízení „z Bruselu“ a upřednostňuje je před rozhodnutími národních institucí.