Marcellin Marbot

Marcellin Marbot
Marcellin Marbot
	Marbot « Mladší »
	Plukovník Marbot v roce 1815
Rodné jméno	Jean-Baptiste Antoine Marcelin Marbot
Narození	18. srpna 1782 ; Altillac, Francie
Úmrtí	16. listopadu 1854 (ve věku 72 let) ; Paříž, Francie
Rodiče	Jean-Antoine Marbot
Příbuzní	Adolphe Marbot[1] (sourozenec)
Vojenská kariéra
Hodnost	Generálporučík
Doba služby	1799–1848
Sloužil	Francouzská republika ; Francouzské císařství ; Francouzské království ; Království Francouzů
Složka	Jezdectvo
Války	Napoleonské války
Bitvy	Bitva u Marenga ; Bitva u Slavkova ; Bitva u Jílového ; Bitva u Friedlandu ; Bitva u Aspern a Esslingu ; Bitva u Wagramu
Vyznamenání	Řád čestné legie ; Řád svatého Ludvíka ; Řád Leopolda ; Řád dubové koruny
	multimediální obsah na Commons

Jean-Baptiste Antoine Marcelin Marbot[2], zvaný Marcellin Marbot[3] (maʁsølɛ̃ maʁbo; 18. srpen 1782, Altillac – 16. listopad 1854, Paříž), byl francouzský voják, autor cenných pamětí. Byl povýšen do hodnosti generálporučík v roce 1836, za vlády krále Luís Filipe I.[4]

Byl synem generála Jeana-Antoina Marbot (1754–1800). Starší bratr Adolphe Marbot (1781–1844) byl také generálem.

Život

Plukovník Marbot v roce 1812

Napoleonské války

Vstoupil roku 1799 jako dobrovolník do republikánské armády a byl rychle povyšován k důstojnickým hodnostem. Přežil obležení Janova (1800), později se stal pobočníkem maršála Augereaua. V této funkci sloužil během 3. i 4. koaliční války (1803–1805, 1806–1807). V bitvě u Jílového byl těžce raněn. V letech 1808–1811, byl s přestávkami nasazen v bojích na Pyrenejském poloostrově. Vyznamenal se v tažení r. 1809 a bojoval ve všech větších bitvách této války (Řezno, Eckmuhl, Aspern, Wagram). Prodělal celou ruskou kampaň r. 1812, kde se opět vyznamenal. Nakonec byl i aktivním účastníkem bojů 1813–1814 (plukovník). Během Sta dní r. 1815 byl Napoleonem I. jmenován brigádním generálem a bojoval na pravém křídle francouzské sestavy v bitvě u Waterloo.

Červencová monarchie

V době Restaurace strávil 4 roky v exilu (1815–1819) a po návratu uveřejnil známou obranu Napoleonovy strategie (viz níže). Jeho blízký vztah k vévodovi Orleánskému Ludvíkovi Filipovi mu zajišťoval důležité armádní posty. Během červencové monarchie (od r. 1830) rychle postupoval, r. 1836 – generálporučík, r. 1840 se stal generálním inspektorem francouzské kavalérie. Roku 1845 byl jmenován francouzským pairem. Po pádu Ludvíka Filipa se zcela stáhl z veřejného života.

Dílo

Socha generála Marbota v Beaulieu-sur-Dordogne

Marbot napsal, dvě krátká sdělení:

Remarques critiques sur l'ouvrage de M. le lieutenant-général Rogniat, intitulé: Considérations sur l'art de la guerre (1820)
De la nécessité d'augmenter les forces militaires de la France; moyen de le faire au meilleur marché possible (1825)

Jeho sláva je založena výhradně na jeho memoárech, uveřejněných ve Francii až r. 1891 pod názvem Mémoires du Général Baron de Marbot (1899 německy, 1902 anglicky, 1907 česky). Jako nikdo jiný před ním poskytuje strhujícím způsobem pohled na dějinné události a do armádního života během napoleonských válek. Barvitým a přitom skromným způsobem vnáší čtenáře do dobrodružných příhod svého života. V úvodu, určeném manželce a dětem píše:

Přišel jsem často do osobního styku s Napoleonem, sloužil jsem v generálním štábu pod pěti jeho nejslavnějšími maršály: Augereauem, Bernadottem, Muratem, Lannesem a Massenou, znal jsem všechny přední osobnosti tehdejší doby. V pamětech jsem se snažil více o vylíčení vlastních příhod, než o popis dějinné události. Snažil jsem se též u osob, které jsem dobře znal nestranně opravit úsudky o nich pronášené. Vedle událostí velkého politického významu, měl jsem i snahu vylíčit veselé a dobrodružné příhody skromným, prostým způsobem, jak se na vyprávění věnované vlastní rodině patří.

Vyznamenání

Generál Marbot v roce 1840

Rytíř Řádu čestné legie – Francouzské císařství, 1808
Důstojník Řádu čestné legie – Francouzské císařství, 1813
Rytíř Řádu svatého Ludvíka – Francouzské království, 1827
Komandér Řádu čestné legie – Království Francouzů, 1831
Komtur Řádu Leopolda – Belgické království, 1833
Velkodůstojník Řádu čestné legie – Království Francouzů, 1836
Velkokříž Řádu dubové koruny – Lucemburské velkovévodství, 1842

Odkazy

Reference

LH//1723/47.
„Marcelin“ je napsán s jedním „l“ v rodném listu a oficiálních dokumentech Marbota.
„Marcellin“ je napsán se dvěma „l“ v některých vojenských dokumentech a je hláskování používané Marbot. Někdy také nazýván „Jean-Baptiste Marbot“.
Rabbe, Vieilh de Boisjolin, Sainte-Preuve, Biographie universelle et portative des contemporains: Jean-Baptiste Antoine Marcelin Marbot.

Související články

Literatura

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marcellin Marbot.
Rabbe, Vieilh de Boisjolin, Sainte-Preuve, Biographie universelle et portative des contemporains ou Dictionnaire historique des hommes vivants et des hommes morts depuis 1788 jusqu'à nos jours: Jean-Baptiste Antoine Marcelin Marbot, vyd. F. G. Levrault Libraire, Paříž, 1834.
Chisholm, Encyclopædia Britannica (11. vydání): Marbot, Jean-Baptiste Antoine Marcelin, vyd. Cambridge University Press, 1911.
Marbot, Mémoires du Général Marbot, vyd. Plon et Nourrit, Paříž, 1891.
Marbot, Paměti, překlad Jiří Staněk, vyd. Stan. Sokol, Praha, 1907–09, ve třech svazcích:

Svazek: Janov – Slavkov – Jena – Jílov (1907).
Svazek: Madrid – Wagram – Torres Vedras (1908).
Svazek: Berezina – Lipsko – Waterloo (1909).

Marbot, Paměti, Vzpomínky francouzského jezdeckého důstojníka z napoleonských tažení, překlad Jiří Kovařík, vyd. ElkaPress, Praha, 1999.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Marcellin Marbot na Wikimedia Commons
Zdroje francouzského ministerstva kultury (Base Léonore): Marbot, Jean-Baptiste Antoine Marcelin (Cote LH/1723/47).

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[44131ac00427b9a757520b455163562013592273-1] LH//1723/47.

[2] „Marcelin“ je napsán s jedním „l“ v rodném listu a oficiálních dokumentech Marbota.

[3] „Marcellin“ je napsán se dvěma „l“ v některých vojenských dokumentech a je hláskování používané Marbot. Někdy také nazýván „Jean-Baptiste Marbot“.

[Biographie_universelle:_Antoine_Marbot-4] Rabbe, Vieilh de Boisjolin, Sainte-Preuve, Biographie universelle et portative des contemporains: Jean-Baptiste Antoine Marcelin Marbot.